Zlín - Každý to vidí. Zlín nehraje žádný hurá hokej. Jeho hra založená na urputné obraně, upřímně, není ani moc pohledná, podle frustrovaného útočníka bohatého Třince Jiřího Polanského je dokonce "debilní". Jenže to úplně klidně přizná i kapitán ševců Petr Čajánek.
Nevadí mu to, jeho tým se stal v pátek zásluhou neoblíbeného hokeje mistrem hokejové extraligy. V kádru nemá velké hvězdy a ani rozpočet, jakým disponuje, nepatří v lize k nejvyšším.
Osmdesát milionů korun ročně je jen zlomek toho, co do hokejového týmu teče třeba na Spartě nebo v Třinci. Zlín jim přesto v play off nedal šanci a po úvodním trápení s Hradcem Králové ve čtvrtfinále suverénně přes Třinec a Brno dokráčel až k Masarykově poháru. Aplaudovalo tomu úplně plné hlediště, které nadšení diváci vyprodali i navzdory tomu, že se ceny lístků na finále vyšplhaly až na 900 korun.
Disciplína, pokora, skromnost. A vztah ke klubu
Ve skromných podmínkách vyrostl tým, který je teď v Česku nejlepší. Loni vyhrál základní část, letos zvedl nad hlavu i pohár pro absolutního mistra a zahraje si Ligu mistrů. Jak je to možné?
„Tým zdobila disciplína, pokora a skromnost. Z devadesáti procent je tenhle úspěch jen o práci týmu. Kluci pracovat chtěli, dodržovali systémy a je z toho vítězství,“ jmenuje důvody úspěchu kouč Rostislav Vlach. „Ale hlavně je to dáno tím, že máme tým složený z odchovanců, kteří mají ke klubu vztah.“
Už loni, když Vlach společně s primátorem Zlína a klubovým prezidentem Miroslavem Adámkem přebíral Prezidentův pohár za vítězství v základní části, označili šéfové českého hokeje Zlín jako klub, který by měl jít těm ostatním v Česku příkladem
A za tím peníze rozhodně nehledejte. Je to jen o dlouhodobé práci klubu, který v extralize funguje jinak než ostatní. Nekupuje hokejisty z jiných českých týmů ani ze zahraničí, ale sám si je vychovává. Má díky tomu konsolidovaný a velice perspektivní kádr, který v prodloužení sedmého finále s Plzní sahal po mistrovské trofeji už loni, ale dočkal se až letos.
Zlínská mládež ročně spolkne zhruba 35 milionů korun a tahle investice se vyplácí.
Jen čtyři hráči nejsou ze zlínské juniorky
Rostislav Vlach vyhrál extraligu s kádrem, z něhož mládežnickými týmy Zlína neprošli jen brankář Luboš Horčička, slovenský bek Oldřich Kotvan a útočníci Bedřich Köhler s Petrem Leškou – ten ale ve Zlíně odehrál včetně play off přes tisíc zápasů, těžko ho brát jinak než za zlínského patriota. V hokejové extralize tohle nemá obdoby.
„Jsem na to hrdý. Mít kádr složený převážně z odchovanců je něco, za co nás obdivuje řada klubů. Nese to své ovoce, vždyť postoupit během dvou let dvakrát do finále je nesporný a nezpochybnitelný úspěch,“ nechal se slyšet primátor Adámek v obsáhlém rozhovoru pro zlínský deník. „Jsme skromný klub, který často nastupuje proti soupeřům s výrazně vyššími rozpočty. Jsme ale finančně zdraví, hospodaření jsme dostali do černých čísel a to je základ nejen ve sportu, ale třeba i na radnici.“
„My jsme tady prostě všichni domácí kluci,“ usmívá se Petr Čajánek, kterému se ziskem titulu splnil velký sen. Dosud měl tři zlata z mistrovství světa i bronz z olympiády v Turíně, ale na titul v domácí soutěži stále čekal. Se Zlínem ve finále se mu to povedlo na pátý pokus.
„Nehrajeme žádný hurá hokej, ale vsázíme na cestu, že hrají odchovanci. Je tu spousta mladých kluků. A tenhle titul? To je obrovská radost pro nás všechny, kteří se tady kolem hokeje motáme,“ tvrdí Čajánek, po jehož boku rostou ve Zlíně hokejisté, kteří velice pravděpodobně uspějí i v zahraničí a v české reprezentaci.
Silná generace bude hrát o titul i za rok
Brankáři Liboru Kašíkovi je teprve dvaadvacet let, klíčový bek Petr Zámorský je dokonce ještě o rok mladší a pravděpodobně pojede i na mistrovství světa. I v útoku Zlína září talenty, které mohou v příštích sezonách na extraligu myslet. Antonína Honejska, Petra Holíka či Zdeňka Okála už všichni extraligoví fanoušci znají, ani jednomu přitom není víc než třiadvacet.
„Teď uvidíme, co s týmem udělá léto. Vždycky se stává, že když někdo vyskočí a podílí se na titulu, jde někam za lepším. Máme tady silnou mladou generaci, a když jí máte takhle extrémně nabitou, dají se porážet i týmy se silnou finanční základnou. Teď to bude na manažerských schopnostech našeho vedení, aby jí udrželi co nejdéle pohromadě,“ tvrdí Čajánek.
Sám se ještě nerozhodl, jestli bude pokračovat. O konci kariéry uvažoval několikrát a vždycky pokračoval dál. Legendární Ivan Hlinka říkal, že končit na vrcholu je blbost. Hrát se má tak dlouho, dokud to jde. Osmatřicetiletý Čajánek byl i letos v play off ze Zlína nejlepší, vstřelil čtyři góly a na jedenáct jich nahrál. Tohle bude Zlín potřebovat i za rok, až parta odchovanců směle vykročí za obhajobou.
Facebooková stránka autora článku - Adam Sušovský - Aktuálně.cz.
