"Vysvětlovali nám, že všechno se na 15 dní zavře, aby nemocnice zvládaly nápor. Teď už jsou prázdné, ale my jsme pořád zavření," řekl 47letý rodák z Litvy ruskému serveru Championat.com.

Dal jasně najevo, že přísná opatření, zavedená ve většině zemí, mu vadí. Paniku, která místy nastala, nechápe.

Na některých místech přitom krize dostala velmi dramatické obrysy. Ve španělském Madridu museli jako improvizovanou márnici použít zimní stadion, v New Yorku k tomu posloužily chladírenské vozy.

"Ale to bylo jen pár dní, kdy se nakazilo nejvíce lidí," namítal Kasparajtis. "Hlavně v New Yorku zemřela spousta lidí. Každý den ale v Americe zemře 130 lidí na předávkování drogami. Proč neukazovat taky tyhle obrázky?"

Florida, kde hokejista žije, v boji s koronavirem prosazuje, aby lidé nosili roušky. Jak je to běžné v Česku.

"Někdy se vám chce vyběhnout, strhnout lidem roušky a říct jim: 'Čeho se bojíte? Co se vám stane?' Moje sestra mi říká, ať roušky nosím. Dokonce mi nějaké před dvěma měsíci poslala z Litvy. Pořád ale leží doma. Nosím je akorát do obchodu, protože podle zákona musím. Kdybych nemusel, stoprocentně bych si je nevzal," vykládal Kasparajtis.

Hokejovou kariéru ukončil teprve před dvěma roky. Za rodnou Litvu si zahrál na mistrovství světa nižší kategorie. Jinak ale po celou kariéru reprezentoval Rusko, případně Sovětský svaz.

Doma má kompletní sbírku olympijských medailí - bronzovou, stříbrnou a zlatou z Albertville 1992.

Proslul především jako tvrdý bek. Přestože neměří ani 180 centimetrů, soupeřům rozdával zdrcující bodyčeky. Po celou kariéru v NHL, která včetně play-off čítala skoro tisícovku zápasů, patřil k nejnenáviděnějším hokejistům.

"Každého jsem štval. Ale když jsme spolu hráli v jednom týmu, bylo to jiné," poznamenal Kasparajtis.

V dresu Pittsburghu a newyorských Rangers potkal také Jaromíra Jágra. "Byli jsme kamarádi. Teď už mi ale nevolá. Nevím proč," postěžoval si ze svého sídla na Floridě.

Takhle se Darjus Kasparajtis baví během karantény: