Jandač po sezoně v Rusku čekal vyhazov. A odsoudil kritiku Vrány během MS

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
12. 6. 2019 6:31
Po štacích ve Spartě či u národního týmu přijal hokejový trenér Josef Jandač výzvu v podobě ruského Magnitogorsku. Přestože s týmem v první sezoně vypadl už v osmifinále KHL, bylo vedení s jeho prací spokojeno. A tak i s asistentem Jiřím Kalousem na prestižní adrese za Uralem zůstávají. V rozhovoru Aktuálně.cz vypráví Jandač o vztazích s ruskými hráči, o důvěře šéfů, ale také o tom, co uškodilo Jakubu Vránovi na MS v Bratislavě.
Trenéři Josef Jandač i Jiří Kalous (vlevo) zůstávají pro příští sezonu v Magnitogorsku.
Trenéři Josef Jandač i Jiří Kalous (vlevo) zůstávají pro příští sezonu v Magnitogorsku. | Foto: Lukáš Filipec

Jak jste si užil o něco delší dovolenou mezi dvěma sezonami KHL? Letos vám odpadlo mistrovství světa s národním týmem.

Po třech letech jsem měl trochu delší jaro. S Magnitogorskem jsme vypadli brzy, pak jsem sice byl v Rusku až do dubna, ale i tak bylo jaro po delší době příjemné. I když jsem to vychytal zrovna tak, že nebylo až tak teplé. Jindy jsem dostával fotky od kamarádů, jak chodí v šortkách, letos to bylo studenější. Snažím se užít si chvíle s rodinou, protože za chvíli zase zmizím v Rusku.

Jak bude vypadat letní příprava Magnitogorsku?

Do Ruska odlétám 8. července a 13. začínáme na ledě. Za dalších 11 dní se potom přesuneme do Ga-Pa v Německu, kde budeme dva týdny na soustředění stejně jako vloni.

Už klubové vedení stanovilo cíle pro nadcházející sezonu?

Ano, v této sezoně to budou nejvyšší cíle (úsměv). Před rokem mluvili o přebudování a omlazení kádru, ale když jsme se pohybovali na páté nebo šesté příčce, stejně to nebylo úplně ono. Celkově mi to však připadalo rozumné, ambice tam zkrátka jsou a teď už zase ty nejvyšší.

Je to asi logické při příchodu posil jako Jegor Jakovlev, Andrej Loktionov, Paul Postma nebo Brandon Kozun.

Přišli kluci, kteří nás mají doplnit na pozicích, kde nás pálí bota. Proto jsme na jejich příchodech dělali. Samozřejmě si musí pozici uhrát, ale letos už bude těžší doplnit tým tolika mladými kluky jako před rokem. Potřebují čas, aby trochu dozráli, ale teď prostoru pro ně ubylo. Smlouvy se teď uzavírají většinou jen na rok, protože od příští sezony zavede KHL platový strop. A pokud se podívám na ostatní top týmy soutěže, ani ony nespí.

Čekal jsem, že se Bulíř porve o šanci v zahraničí

Bude Magnitogorsk ještě posilovat?

Máme místo na jednoho cizince a doufám, že ho zaplníme. Je třeba zmínit, že někteří hráči nám také odešli, třeba talentovaný brankář Artěm Zagidulin, který chtěl zkusit Ameriku, Andrej Čibisov, Iiro Pakarinen, Nick Shore nebo Matt Ellison. Uvidíme, co bude po draftu s mladými útočníky Pavlem Dorofejevem a Jegorem Spiridonovem.

Šestatřicetiletého brankáře Vasilije Košečkina a osmatřicetiletého útočníka Sergeje Mozjakina považujete stále za top hráče KHL?

Jsou to pořád vynikající hráči. Brankář je specifický post, Košečkin vloni potvrdil své kvality a svými zkušenostmi se doplňoval s dravým mládím Zagidulina. Měl by podle mě ještě něco ukázat, není zase tolik starý, ale už se u něho musí zápasové zatížení rozdělit. Z Novgorodu přišel Stanislav Galimov, který se vrací po zranění a trénuje momentálně v Písku na brankářské škole Kuby Kováře. A Mozjakin, to je charakterově výborný chlap. Má obrovské zkušenosti a patří v bodování ke špičce KHL. Má vysoký věk, jeho hra už postrádá rychlost, ale chytrost, zkušenost a výborná střela tam pořád jsou. Je potřeba mu ubírat čas na ledě podle programu a připravovat ho na play-off.

Mrzí vás, že v Magnitogorsku nebo alespoň v zahraničí nezůstal Michal Bulíř, který se vrátil zpět do Liberce?

Je to hráč, kterého jsem si do Magnitogorsku přivedl a byl jsem s ním i spokojený. Přišel v říjnu, kdy jsme byli mizerní na centrech. Měl přijít nejprve Američan Shore z NHL, ale sešlo z toho. Pak se objevila možnost přivést Bulíře, ale ani to na první pokus nevyšlo kvůli penězům. Shore mezitím upravil svou cenu a manažer Metallurgu Gennadij Veličkin ho vzal, a centra jsme tedy měli. Nakonec se ozval i agent Bulíře, kluby se domluvily na odstupném a přišel i Michal, kterého jsme vítali a brali jako univerzálního útočníka. Odešel Wojtek Wolski a Michal svou roli univerzálnosti splnil. V únoru byl na pár týdnů mimo hru kvůli otřesu mozku, ale jinak si svoje odehrál.

Proč nedostal nabídku na prodloužení smlouvy?

Přišla trojice Kanaďanů, vedle Postmy a Kozuna ještě Eric O'Dell. U nich věříme, že by mohly fungovat určité společné vazby, které mají. Jedna pozice pro hráče z ciziny potom zůstala otevřená a manažer Veličkin řekl, že zatím se bude čekat. Co se týče Michala, čekal jsem, že podepíše někde jinde v zahraničí. Jeho návrat do Liberce mě překvapil, podle mě je to hráč v ideálním věku pro zahraniční ligu. My teď máme s cizinci v Magnitogorsku stop stav, trojici Kanaďanů doplňuje zatím pouze Švéd Dennis Rasmussen.

Je možné, že Bulířovi nevyhovoval život v Rusku?

Nevím, neřekl bych. Měl špatnou zkušenost, kdy mu dítě po návratu ze Spengler Cupu na přelomu roku onemocnělo bronchitidou. Deset nebo 14 dní si jeho dítě nechali v nemocnici. Ale co se týče hokeje a zázemí, nemyslím si, že by měl Michal negativní zkušenost. Klub pracuje na nejvyšší úrovni a Michal měl všechno, co potřeboval. Možná kromě jeho komfortní pozice na centru, ale i tak nám hrozně pomohl a byl platný. Navíc je to hodný a bezproblémový kluk, nikdo proti němu nic neměl. Říkal jsem si, že by mohl zůstat, ale dopadlo to takhle. Michal jde v Liberci do jistého, bude tam patřit k lídrům, ale čekal bych, že se ještě porve o šanci venku.

Mladí byli lechtiví na trénink, hvězdy pracují skvěle

Mluvil jste o tom, že Mozjakin je charakterově výborný člověk. Jak se vám pracovalo s ostatními ruskými hvězdami?

Tolik velkých hvězd tam zase nebylo. Košečkina a Mozjakina jsem už zmiňoval, na obou jsou vidět obrovské zkušenosti i z velkých turnajů. Mají medaile, vítězství na olympiádě, na MS nebo v KHL. S takovými hráči většinou problém není, ví, co mají dělat. Dále se dají za hvězdy považovat obránce Viktor Antipin a útočník Nikolaj Kuljomin. Antipin je kluk vycepovaný starou ruskou školou, poctivý a správný, maká pořád naplno. Kuljomin se vrátil z NHL a je to profík každým coulem. Hrozně o sebe dbá, první v kabině a poslední odchází. Věnuje čas svému tělu, regeneraci a správné stravě.

Takže jste nenarazil na žádné problémy s kázní a přístupem?

To spíš u mladých hráčů. Měli být pro mužstvo posilami a do budoucna převzít otěže, ale ne všechno bylo úplně v pořádku. Kluci byli trochu lechtiví na trénink a neměli stoprocentní přístup. To bylo trochu zklamání, ale byla to jehla v kupce sena. Jednalo se o dva nebo tři hráče.

Pomohl vám s přístupem k ruským hráčům asistent a bývalý hráč NHL Viktor Kozlov? Jaká je jeho role mezi vámi a Jiřím Kalousem?

Hrozně nám pomohl. Předloni za mnou do Prahy přiletěli manažer Veličkin a Kozlov, když se mnou jednali. Vysvětlovali mi, proč do toho Viktor nejde rovnou jako hlavní trenér, že teprve sbírá zkušenosti. Domluvili jsme se, že nám v roli asistenta pomůže s ruským zázemím, přístupem a mentalitou, stylem hokeje a podobně. A já že mu předám trenérské zkušenosti. Já doufám, že jsem ze své strany dohodu splnil na sto procent, na druhou stranu on nám výrazně pomohl s aklimatizací v Rusku a v nové soutěži. Viktor má bohaté zkušenosti z NHL i KHL, je na něm vidět profesionální přístup a zapálení pro věc. Věřím, že jednou dostane v Magnitogorsku šanci jako hlavní kouč.

Jak se vám komunikovalo s hráči? A zlepšila se za rok vaše ruština?

Tím, že rok mluvíte jen rusky, se určitě zlepšujete. Platí to v jakémkoliv jazyce, vždycky vás to posune dál. Nějak se začalo a řekli jsme s Jirkou Kalousem hráčům, že jsme v Rusku a budeme mluvit rusky, ale aby tolerovali naše chyby a případně nás opravovali. Myslím, že jsme zlepšili slovní zásobu a naučili jsme se hlavně hokejový slang. Tiskovky, rozhovory nebo vstupy do televize nám pomohly, člověk se pak cítí jistější. Přede mnou byli v Magnitogorsku trenéři jako Mike Keenan nebo Paul Maurice, kteří mluvili anglicky a měli překladatele.

Ale mnohem komfortnější je mluvit s hráči přímo, že?

Ano, když je potřeba se rychle vyjádřit, a navíc drtivá většina hráčů jsou Rusové, je lepší mluvit rusky a být spontánnější. Nevím, jestli to ocenili hráči, ale realizační tým určitě. Je lepší se mezi sebou dorozumívat v jednom jazyce, všechno je potom jednodušší. S cizinci se pochopitelně mluví anglicky, ale těch tolik není.

Extrémní tlak? Naopak, nejklidnější za poslední roky

O Magnitogorsku se mluví jako o jedné z největších výzev, která může trenéra v Evropě potkat. Náročné vedení, obrovské ambice a touha za každou cenu vyhrávat. Jak se projevuje ten pověstný tlak? Je to srovnatelné se Spartou?

Pořád se o tom mluví, asi je to trošku jiné než na Spartě. Já ale vždycky říkám, že největší tlak si vytvářím já sám na sebe. Protože co se může stát? Pracujete nejlépe, jak umíte, a buď výsledky jsou a zůstáváte, nebo nejsou a poroučíte se o dům dál. V naší branži to tak chodí, nic horšího vás nepotká. Musíte se nad to povznést a tlak si tolik nepřipouštět. Na Spartě jsem dělal pět let, pod tlakem jsem byl vícekrát a nějak se to vždycky zvládlo. Myslím, že jsem tam odvedl velmi dobrou práci. U národního týmu jsem byl tři roky jako asistent, dva roky jako hlavní. I tam je obrovský tlak na výsledek, na předvedenou hru. V Rusku je to pro mě jiné z hlediska mediálního povědomí.

Nezajímáte se o to, co o vás ruská média píšou?

Už v Česku jsem se snažil to selektovat, noviny jsem si nekoupil, ani nepamatuju. Ale člověk je na internetu a nějaké články se k vám vždy dostanou, případně aspoň titulky. Zato v Rusku jsem tohle vypustil. Nevěděl jsem, jestli píšou, že se pode mnou houpe křeslo nebo že hrajeme parádně. Za poslední roky jsem měl v Magnitogorsku paradoxně největší klid (úsměv). A že jsme měli v sezoně i těžká období.

Chodí v Magnitogorsku do kabiny lidé z nejvyššího vedení klubu?

Majitel Viktor Filipovič Rašnikov (ocelářský magnát, pozn. red.) byl před sezonou v kabině možná dvakrát, v průběhu sezony asi také dvakrát, pak ještě před play-off. Těch návštěv není mnoho, a když jsou, bavíme se o hokeji, doplnění mužstva, o tom, co se mu líbí, co ne. Po sezoně jsem s ním osobně mluvil dvakrát, jednou jsme byli u něj v kanceláři ve fabrice. První návštěva v průběhu sezony přišla v říjnu a docela mě to překvapilo.

V čem?

Myslel jsem si, že nás jde pochválit, jak hrajeme na hraně možností. Ale nelíbilo se mu to (úsměv). Mladí nebo staří, prostě jsme podle něho v tu dobu měli být v tabulce výše. Pak jsme mužstvo doplnili Bulířem a Shorem a dostali jsme se do pater, kde jsme asi měli hrát. Bohužel v play-off jsme potom narazili na odpočatého soupeře, který se na nás výborně připravil.

Zmínil jste majitele Rašnikova, co další členové vedení?

Víceméně už je tam potom jen manažer klubu Veličkin, který je s námi denně v kontaktu, má kancelář hned vedle nás. A zbývá ještě ředitel klubu, ale to je hrozně příjemný a pozitivní chlap. Celkově je to příjemné osazenstvo, necítím žádný extrémní tlak, o kterém se mluví. Musí být výsledky a musí být vidět práce. Upřímně mě překvapilo, že nás po vypadnutí v prvním kole play-off nechali dál. Měli jsme sice smlouvu na dva roky, ale myslel jsem si, že to bude konečná.

Před play-off jsme byli v nevýhodě, za tím si stojím

Veličkin před rokem sliboval, že dvouletou smlouvu dodrží, a splnil to. Jakou zpětnou vazbu jste dostali po vyřazení od Ufy?

Dodržel slovo, ale nejde to jen od něj. Jde to od toho nejvyššího, od majitele Rašnikova. On je klíčová osoba, která dělá definitivní rozhodnutí. Když práskne do stolu a řekne dost, manažer Veličkin už s tím nic moc neudělá. Maximálně může podat informaci, jestli trenéři udělali pro výsledek všechno.

Mluvil jste o tom, že nesledujete ruský tisk. Po sezoně psal o konci Metallurgu už v osmifinále jako o fiasku a selhání za miliardy, vaše připomínky na náročný program před play-off bral jako výmluvy.

Nesledoval jsem to a v tomhle mám právě svatý klid. V žádném případě jsem se nechtěl na nic vymlouvat, na tiskovce jsem odpovídal na otázky, kde třeba už náznak odpovědi je. Ale zrovna v tomto případě jsem přesvědčený, že jsme opravdu dojeli na těžký program. Obhájce titulu Kazaň měla podobný program jako my a vypadla v prvním kole 0:4 s Omskem. Před play-off jsme se právě s nimi prali o lepší umístění, abychom pak začínali doma. Byly to těžké zápasy. Kdežto Omsk i Ufa měly výjezdy na východ za týmy, kterým už v té době o nic nešlo. Navíc před play-off pak měly více dní volna.

Komplikací pro vás byl v tomto ohledu i Spenglerův pohár, že? I kvůli němu jste měli na konci základní části nahuštěný program.

Samotný Spenglerův pohár play-off neovlivní, ale 14 dní, kdy nehrajete KHL, pak musíte nahradit v jiné termíny, hrát předehrávky a dohrávky. Po únorové reprezentační přestávce jsme hráli obden, pak jsme měli dva dny volna a šli jsme do play-off na šestizápasové martyrium se čtyřmi prodlouženími. Ufa měla dlouho před koncem základní části jisté šesté místo, šetřila klíčové hráče. Doléčila, koho potřebovala, nám se naopak zranil pár kol před koncem důležitý hráč Čibisov. Ale já jsem se na to nevymlouval, jen jsem odpovídal na otázky.

Jak by měla KHL podle vás takovým situacím předejít?

Rozumím tomu, že není jednoduché to naplánovat. Kvůli času, přeletům a podobně. Ale možná by stálo za úvahu pro regulérnost soutěže nastavit její závěr pro všechny stejně. 12 nebo 13 zápasů za měsíc, to už je režim jako v NHL. Závěr se dá nalosovat tak, aby bylo zatížení pro všechny přibližně stejné.

Sýkora měl s kritikou Vrány počkat po turnaji

Sledoval jste ve volnu MS na Slovensku? Co jste říkal na české výkony a výsledky?

Sledoval, i když jsem neviděl úplně všechno. Zápasy proti Rakousku a Itálii jsem neviděl celé. Je vždycky dobré, pokud se přejde přes čtvrtfinále, byť je tam pořád ta pachuť, že není medaile. Byla to škoda, protože šance byla letos velká. Měli jsme tři pětky z NHL a téměř domácí prostředí.

Mrzí absence medaile o to více po výkonu, jaký národní tým v zápase o bronz proti Rusku předvedl?

To ano, zabolí to. Náš nejlepší zápas byl asi hned ten první se Švédy, po výborném výkonu jsme je zaslouženě porazili. Druhý dobrý zápas proti silnému soupeři bylo právě utkání o bronz s Rusy. Možná byli Rusové trochu méně motivovaní, nicméně brankář Andrej Vasilevskij to prostě zavřel a nepustil nás k medaili, nedal nám šanci ani v penaltách. Je paráda, že jsme hráli o medaile, a nikdo se neptá, jestli bylo čtvrtfinále proti Němcům, nebo někomu jinému, ale dopadlo to jako na olympiádě v Pchjongčchangu. Tam jsme v zápasech o medaile prohráli se stejnými soupeři, jen v opačném pořadí. Jeli jsme domů zklamaní.

Na MS do Dánska jste bral vloni jako nováčka Filipa Chytila. Co jste letos říkal na jeho menší zápasové vytížení a jaký byl váš pohled zvenčí na situaci kolem Jakuba Vrány, který čtvrtfinále vůbec nehrál a do zápasů o medaile šel jako třináctý útočník?

Těžko říct, nerad to hodnotím, protože vím, jaké je, když se trenér musí rozhodnout pro nějaký krok. Byť třeba nepopulární, na úkor hráče NHL, vždycky to trenér dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale ať je to, jak chce, každý hráč, který pravidelně hraje NHL, má svou kvalitu. Pro Chytila bylo letos všechno jednodušší, měl za sebou kompletní sezonu v NHL. Vloni měl ještě určité návyky bezstarostného hokeje, ne úplně top do obrany. Nevím podrobně, jak to bylo letos. Vrána je pro mě střelec typu Dominika Kubalíka, který k sobě potřebuje dobré spoluhráče, aby mu vytvořili šance. Po vyřazení ze sestavy už pro něj nebylo jednoduché se hlavou vrátit zpátky.

Jak to myslíte?

Nevrátil se k uvolněnějším výkonům. Věděl, že ho tady někdo klasicky opral. Tím nemyslím trenéry, ale konkrétně třeba Marka Sýkoru, který dostal prostor a vyjádřil adresnou kritiku (v rozhovoru pro deník Sport bývalý trenér Sýkora kritizoval Vránovy výkony, pozn. red.). Pokud vůbec, mělo to přijít až po turnaji. Dalo se to lépe načasovat, nemyslím si, že tahle kritika byla pro Vránu vhodná. Možná by jinak měl větší sebevědomí, ale po té kritice mi připadal svázaný. Navíc nevěřím tomu, že by přijel turnaj jen tak odklouzat, dorazil z NHL bez kontraktu.

Měl být Sýkora při svém hodnocení mírnější?

Nebylo to vůči Vránovi úplně fér. Ale tím nechci hodnotit rozhodnutí trenérů, kteří ho pro čtvrtfinále odstavili. Spíš takovou tu kritiku, kterou my umíme. Nebylo to od Marka šťastné. Vím, že pro média je to vždy vděčné téma, někdo se opere, naloží se mu, možná z toho má někdo škodolibou radost. Ale určitě jsme tímhle ničemu nepomohli. Média, která ten rozhovor zprostředkovala, ani Marek, který má ostrý jazyk a nechodí pro tvrdá slova daleko. Už v té branži není, nestojí na střídačce, a proto možná volí taková slova. Ale pro toho, kdo tam stojí nebo hraje na ledě, není v průběhu turnaje nic příjemného si tohle o sobě přečíst.

 

Právě se děje

před 57 minutami

Klicperovo divadlo muselo zrušit premiéru komedie Woodyho Allena kvůli autorským právům

Klicperovo divadlo v Hradci Králové muselo na poslední chvíli zrušit sobotní premiéru komedie Woodyho Allena Spáči kvůli neschváleným autorským právům k adaptaci hry, řekl mluvčí divadla Martin Sedláček. "Autorská práva jsou zatím v řešení. Tím, že vzniká úplně nová adaptace, musí se schvalovat. Některé věci vznikají přímo při zkoušení," uvedl Sedláček.

Divadlo informaci zveřejnilo krátce před představením a kromě premiéry odložilo i první reprízu naplánovanou na 21. října. Původně filmovou komedie z roku 1973, kde hlavní role zahráli Woody Allen a Diane Keatonová, adaptovali pro divadlo Adam Skala a Martin Satoranský. Prvně jmenovaný se ujal i režie.

Zdroj: ČTK
Další zprávy