Praha - Dával si na čas, než kouči národního mužstva Vladimíru Růžičkovi vzkázal, že na letošní mistrovství světa pojede.

Poté, co s New Jersey vstřebal nepostup do play off, si nyní Jaromír Jágr musí projít útrpným očistcem, aby se ve 42 letech znovu nastartoval pro šampionát v Minsku.

"Kdybych se měl rozhodovat podle toho, jak se cítím teď, tak se seberu a už mě tady nikdo neuvidí," řekl Jágr poté, co na reprezentačním srazu absolvoval první trénink.

"Mám deset dní, abych se dostal do nějaké herní pohody," dává si úkol pro blížící se Švédské hry.

Máte za sebou první trénink tohoto srazu před Švédskými hrami. Jak se cítíte?
"Poslední dva týdny jsme hráli o play off, byl tak obrovský stres. Pak najednou šanci ztratíš, sezona skončí a všechno z tebe spadne. Dáš si dva týdny volno a pak to znovu rozjet je hrozně těžké. Vím, že to bude ohromné trápení prvních deset dnů, možná i na mistrovství světa, ale nic jiného mi nezbývá než si tím projít. Vzdát se to může vždycky. Dneska jsem se cítil hrozně, ale nedá se nic dělat. Vydal jsem se na tuhle cestu a musím si to nějak protrpět. Je to jediná šance, jak se do toho dostat."

Čím to je? Vždyť jste si nyní mohl odpočinout a nabrat síly.
"Právě kvůli tomu volnu se cítím špatně. Já to mám naopak. Moje tělo se neunaví, když hodně pracuje nebo trénuje. Unaví se, když nic nedělám."

Udržoval jste se tedy v zámoří po těch pár dnů v tréninkovém rytmu?
"Párkrát jsem byl na ledě, něco jsem si udělal v posilovně, ale všichni dobře víme, že individuální trénink se se zápasovým tempem nedá vůbec srovnat."

Většina hráčů si však naopak po dlouhé sezoně ráda odpočine a na šampionát potom nejede.
"K tomuhle se nechci vracet. To je věc každého."

Jak to máte nastaveno vy osobně?
"Já jsem tvrdá palice, co se rozhoduje podle svého čistého svědomí a podle srdce. Ale jiným hráčům radí agenti, co mají dělat. Na druhou stranu mnoho hráčů má rodinu a malé děti. Celou sezonu se rodina přizpůsobuje tomu hráči, a tak je správné, když se potom v létě hráč věnuje rodině. V tomhle mám oproti nim výhodu, protože jsem sám a svobodný. Stejně bych nic nedělal, takže když je možnost reprezentovat nebo prostě hrát zápasy, tak by byla z mého pohledu hloupost to odříct. Ale rozhodně nikomu nic nevyčítám, jsou to jejich rozhodnutí."

Odehrajete na Švédských hrách všechny tři zápasy?
"Chtěl bych. Pokud třeba neumřu hned po tom prvním. Nebude to žádná hitparáda, ale snad to k něčemu bude."

Chcete být raději od prvních zápasů naplno vytěžován, nebo se budete dostávat do rytmu postupně?
"K tomu, abych se cítil dobře, je jediná cesta - tvrdá práce. Musím jít každé střídání naplno a doufat, že se druhý den budu cítit lépe než dneska."

Opět se budete muset přeorientovat z užšího na širší kluziště. Bude to pro vás představovat problém?
"Je to ohromná změna, kor pro hráče, kteří váží 110 kilo a víc. Jako já. Kdybych vážil osmdesát, tak to možná pro mě problém není, ale jak máš přes metrák, tak se těžko rozjíždí. Ten prostor je daleko větší a u mantinelu se hraje o hodně míň než v Americe. Bude to jiný hokej, ale musím to nějak vydržet."

S jakým týmem jste se tu ze svého pohledu setkal?
"Přiznám se, že jsem více než polovinu nikdy hrát neviděl a o jménech jsem neslyšel. Ale výsledky jsem sledoval a musím říct, že to jsou všechno výborní hokejisté. O budoucnost českého hokeje se nemusíme bát, talent tady pořád je. I když nemají taková jména jako hráči z NHL, hokej hrát umí."

Trenér Růžička říkal, že začnete v lajně s Hudlerem a Rolinkem. Bude ta spolupráce fungovat?
"Nejsem kouzelník, abych řekl, jak to bude fungovat. Já se hlavně soustředím na to, abych se dostal do odpovídající formy a netrápil se. Doufám, že se mi to během těch tří zápasů podaří. Jak to bude vypadat dál, to záleží na trenérech."