Praha - "Už nemám pocit, že dokážu rozhodovat zápasy a plnit tak očekávání," uvedl Jaromír Jágr druhý den po návratu z mistrovství světa v Minsku, na němž Češi uhráli čtvrté místo. Proto 42letá legenda končí s reprezentační kariérou.

Jako největší překážku, která mu dělá čím dál větší problémy, znovu označil trápení při přechodu z úzkého na široké kluziště.

"Je to jako když nějaký atlet celý rok trénuje na trati dvě stě metrů a na mistrovství světa má najednou běžet čtyřstovku. Taky nevěřím, že uspěje," uvedl pro srovnání.

Jaromíre, co jste říkal na tu salvu reakcí lidí, kteří vám konec reprezentační kariéry ihned začali rozmlouvat?
"Vrátili jsme se teprve včera odpoledne, a tak moc času, abych něco sledoval, nebylo. Navíc jsem po tom mistrovství a dlouhé sezoně celkově unavený. Lidi, kteří někdy dělali sport na vysoké úrovni, pochopí, že celý ten turnaj hráč hraje pod obrovským stresem, má velkou zodpovědnost právě kvůli tomu, že nosí reprezentační dres, s nímž jsou spojena obrovská očekávání. Ani ne tak od sebe, ale hlavně od fanoušků, a ty děláš maximum proto, aby je nezklamal. Když turnaj skončí, tak to z člověka spadne, a já si tyhle chvíle chci teď trochu vychutnat. Pak budu mít víc času, abych přemýšlel, co bude dál."

Lidé dokonce sepisují petice, abyste pokračoval. Aspoň ještě příští rok, kdy bude mistrovství světa doma v Česku.
"Samozřejmě si vážím každého fanouška, který si přeje, abych dál pokračoval. Ale to, že jsem něco řekl, jen tak nepřišlo, že bych si to vymyslel. Prostě mám pocit, že je čas odejít. Že už nejsem takový hráč, jaký jsem byl, a nejsem schopen v daný moment rozhodovat zápasy. Dřív jsem ho míval, ať se dělo, co se dělo. Teď už ho postupně ztrácím. A za druhé: stále můžu přínos pro mužstvo mít, ale už není takový, jaký od sebe já osobně čekám."

Vždyť jste v Minsku ty góly pořád dával, byl jste nejproduktivnější hráč celého výběru. Kdyžtak byste se přesunul třeba do druhé třetí lajny.
"To je pravda, ale ono to zas tak úplně nejde. Očekávání od lidí i ode mne bude pořád stejně velké, i kdybych byl ve třetím čtvrtém útoku nebo byl náhradník. Prostě když se řekne Jágr, tak si všichni představí hráče, který dokáže rozhodnout zápas. A já cítím, že na to už nemám."

Jak dlouho ve vás to rozhodnutí zrálo? Mohl ho lepší výsledek v Minsku ovlivnit nebo zvrátit?
"Už když jsem před čtyřmi pěti lety přešel z úzkého kluziště na širší a musel se během několika dnů přizpůsobit na jiný styl hokeje, bylo to pro mě hrozně obtížné. A to je pro jakéhokoliv hráče. Je to jako když nějaký atlet celý rok trénuje na trati dvě stě metrů a na mistrovství světa má najednou běžet čtyřstovku. Taky nevěřím, že uspěje. I když je to na velkém i malém hřišti hokej, jde o jiné hry. Kdybych celý rok hrál a trénoval na velkém hřišti, nemyslím si, že bych měl pak problémy na mistrovství světa hrát. Ale pokud trávím celý rok v Americe na užším kluzišti, je to pro mě velký problém."

Je tedy těžké zvládat zároveň fyzickou náročnost i psychický tlak spojený s očekávanými výsledky a výkony?
"Co si budeme namlouvat, poslední dvě sezony byly hodně dlouhé. Myslím si, že jsem odehrál snad nejvíc zápasů ze všech hokejistů, co vůbec hrajou. Během stávky jsem hrál v Čechách, potom následovala zkrácená sezona v NHL, kde jsme došli až do finále, letos jsem dostával v New Jersey hodně prostoru, pak byla olympiáda a mistrovství světa. Naštěstí nemám problémy s fyzickou únavou, protože hraju hodně a to je pro mě lepší než trénink. Víc jde asi o tu psychiku a očekávání, že přijede Jágr a nějakým způsobem bude dominovat. Ale ta doba už je pryč, je to tak, za nic se neschovávám."

Podle statistik i mínění mnoha lidí jste byl na šampionátu z českého týmu nejlepší. Vy máte jiný pocit?
"Za prvé si nemyslím, že bych byl nejlepší. A za druhé neznamená, že být nejlepší zaručí, že tým dosáhne úspěchu. Abys nějakým způsobem kontroloval hru, nesmíš být jen nejlepší, ale musíš být absolutně dominantní."

Výborné výkony se od vás ale čekají i v klubu...
"Jasně. Ale klub a reprezentace jsou dvě různé věci. Je to rozdílné pro trenéry i pro hráče. V klubu jsou pospolu 82 zápasů, někdy ještě déle. Takže i když jsou v sezoně určité výkyvy, tak si je můžeš dovolit, protože máš další kupu zápasů, abys to nějakým způsobem srovnal a načasoval vrchol na play off. Na mistrovství světa tenhle čas prostě nemáš. Musíš přijít a vyhrávat od začátku turnaje, protože když to neuděláš, tak se do toho play off nedostaneš. Je to obtížné pro trenéry, kteří dlouho vůbec nevědí, kdo jim všechno přijede. Je to obtížné i pro hráče, kteří kvůli tomu obětují své vlastní volno a jsou měsíc a půl bez rodiny. A obětují to, protože chtějí reprezentovat a přivézt medaili. Potom třeba slyší kritiku a mrzí je to. Myslím si, že by k nim lidi měli mít větší úctu."

Nemyslíte si, že je ta kritika mnohdy oprávněná? Zvlášť třeba z řad lidí, kteří hokeji hráli, rozumí mu. Do některých odborníků jste se po zápase o třetí místo zostra pustil.
"Když se neozvu já, tak si myslím, že se neozve nikdo. I když jsem řekl, že mi někdy vadí určitá kritika, tak jsem to nemyslel konkrétně na sebe. To se nedá nic dělat. Je mi už přes čtyřicet let, tak se nad tím povznesu a za chvíli končím. Ale jde o to, aby hráči cítili určitou podporu. Od novinářů, od fanoušků. Aby cítili, že jsme všichni jeden obrovský tým a táhneme za jeden konec provazu. Tak jak je to třeba teď v Rusku."

Myslíte si, že hráče pak ta kritika odrazuje, aby příště na šampionát přijeli?
"Nějaký důvod musí mít, když radši řeknou, že nemají smlouvu. Přitom si nemyslím, že by nechtěli reprezentovat, protože já mezi těmi hráči jsem. Myslím si, že jsme dost malý stát, a proto si nemůžeme dovolit tolik kritizovat takové věci, které se kritizují ve větších zemích."

Je něco, co by v budoucnu mohlo vaše rozhodnutí o konci v reprezentaci zvrátit? Vy sám jste toto prohlášení několikrát vzal zpět a také další sportovci se občas vracejí.
"Už se k tomu nechci vracet. Mám dojem, že je to to nejlepší pro mne, pro fanoušky i celý český hokej. Věřím, že máme dost kvalitní mužstvo a trenéry, abychom vozili medaile. Možná teď projdeme obdobím, kdy dojde k určitě obměně, i když k tomu docházelo už postupem let. Sami jsme viděli, jaký úspěch letos udělala osmnáctka. Pokud ta mládež bude lepší a lepší, tak se bude postupně dostávat výš. Lidé si musí zvyknout, že nebudeme teď tak dominantní a medaile nebudou samozřejmostí. Možná přijde doba, kdy se to všechno změní a mladá generace si uvědomí, že bez tvrdé práce to nejde. Jde o to, že se musí přijít s něčím novým. V tréninku, ve stylu. Ne jen kopírovat. Když kopíruješ, tak jen děláš něco, co dělají ostatní, a stejně jsi pozadu, protože oni jsou už někde dál."