V den svých 40. narozenin poskytl Irbe redakci rozhovor, ve kterém hovoří o bývalém Sovětském svazu, o Lotyšsku, o brankáři Haškovi či budoucích plánech.

Vítejte v Nitře

Při příjezdu k pětiapůltisícové Nitra Aréně by návštěvníci hokejem nepolíbení těžko čekali, že tam najdou nejlepšího nováčka Sovětského svazu sezony 1987-1988.

Na rozdíl od výstavních zámořských hal v San José či Carolině, kde hrál Irbe dříve, okupuje parkoviště hejno havranů a z čelní zdi křičí do dálky nápis "Národný odpor Nitra."

Ty tam jsou nejzářivější dny hokejové kariéry mrštného Lotyše, který v NHL strávil celkem třináct sezon.

• O kariéře v NHL a cestě do Nitry čtěte ZDE

Irbe si však reprezentování nejstaršího slovenského města chválí. Smlouvu podepsal do konce sezony s tím, že se dál řídí mottem "Nikdy neříkej nikdy."

Ačkoliv málokdo z fanoušků předpokládá, že brankář kontrakt prodlouží, přivítali ho královsky - jako by byl hokejový kníže Pribina, někdejší vládce nitranského knížectví.

První zápas, kdy Irbe chytal a Nitra prohrála v závěrečných nájezdech s Košicemi 5:4, byl vyprodán k prasknutí. "Ani bych se nedivil, kdyby dnes, v den Artursových 40. narozenin, fanoušci opět vyvěsili další transparent v lotyštině," říká o pátečním utkání slovenské extraligy mluvčí klubu Andrej Borgula.

Irbemu věříme

Oproti loňské sezoně, kdy Nitra vyhrála základní část a vypadla v semifinále s pozdějším vítězem soutěže Žilinou, se týmu letos tolik nedaří. V tabulce je šestý, i když má dva zápasy k dobru.

Irbe od svého příchodu na Slovensko před bezmála 14 dny vítězství ještě nezažil. "Archieho to trošku trápí, ale všichni víme, že se po dlouhé přestávce musí znovu rozehrát, věříme mu," zní s úsměvem zpoza mantinelu, kde dva postarší muži upravují led.

Jméno Irbe je u fanoušků a hráčů pověstné pro přátelskou povahu. Úsměv neodložil při rozhovoru pro deník Aktuálně.cz ani jednou. V šatně zůstal sám, na led nešel kvůli nachlazení. Jeho místo v kabině bije do očí na první pohled: Legendární hokejista stále nosí starý typ helmy, betony má poničené, lapačku seštupovanou.

Prvním vrcholovým klubem, kde Irbe - přezdívaný kvůli své výstroji také "Michelin Man" - hrál v roli brankářské jedničky, bylo jeho domácí Dinamo Riga. Nadějného mladíka si všimnul Viktor Tichonov a dal mu šanci chytat za Sbornou.

Naposledy se potkali loni v Rize. V kontaktu nejsou. Na tréninkové metody nejslavnějšího ruského trenéra si pamatuje dodnes. "Hodiny, které jsme věnovali tréninku - nejen na ledě ale i mimo něj - to si většina mladých hráčů vůbec nedokáže představit," vzpomíná Irbe v nitranské šatně.

"Bylo to dobré i špatné zároveň. Musel jste být schopný zvládnout náročný trénink a zároveň kvalitní odpočinek, obnovu organismu. A v té době se navíc člověk zabýval nejen hokejem, ale i zneužíváním sportovního režimu, myslím tím chození po nocích ven, což vaše tělo ničí ještě víc, a mělo to na hráče velký dopad. Některé to za krátkou dobu položilo."

Když nebudeš hrát za Sověty, končíš, říkal Tichonov

S Víktorem Tichonovem je spojený i první velký zlom jeho sportovní kariéry. V roce 1991, kdy Lotyšsko sahalo po nezávislosti na SSSR, vyslala Moskva do malého baltického státu tanky.

Tehdy čtyřiadvacetiletý brankář odmítl za sovětskou reprezentaci hrát a na místo toho podepisoval na barikádách v Rize protestní petice. "Někteří tehdy říkali, že jsem blázen... Teď toho samozřejmě nelituju," říká Irbe o části lotyšských dějin, které připomínají události v Československu po 21. srpnu 1968.

V rozhodnutí neobléknout rudý dres mu pomohlo i okolí. Lidé ho zastavovali na ulici a děkovali, že se k nim přidal. Neméně zlomový byl i tlak ze strany sovětských úřadů. Naléhavý byl i trenér Tichonov.

A jak na něj tlačil? "(Smích) Už jsou to staré časy, je těžké o tom mluvit a nesmát se. Nicméně tlak byl vážný. Říkali: Když nebudeš hrát za sovětský národní tým, tak jsi skončil. Dávali mi ultimátum - když nebudu hrát na mistrovství světa, nezahraju si ani v Rize, což bylo možné. Tým Dinamo Riga ještě v roce 1991 spadal pod ministerstvo vnitra a Úřad pohraniční stráže. Takže to byl takový tým pohraničníků a lidí z KGB."

Úroveň slovenské ligy nepřekvapila

Příjezd lotyšského brankáře vyvolal pozdvižení nejen v Nitře, ale na celém Slovensku. Hned po příletu do Bratislavy mířilo auto s Artursem Irbem do televize. Novináři se klouzali po ledu i během jeho prvního tréninku. Noviny plnily informace o tom, že bere 35 tisíc slovenských korun za zápas.

RBC Center - místo kde Arturs Irbe hrál během svého působení v týmu Carolina Hurricanes | Foto: Carolina Hurricanes

Bez povšimnutí nezůstal ani fakt, že se sám stará o desetiletého syna, kterému HC Dynamax Oil Nitra platí lotyšskou učitelku. Jako doma se na Slovensku "Lotyšská zeď" stále necítí.

"Beru to jako byznys, po prvním, druhém přestupu se naučíte měnit prostředí," říká hokejový harcovník, který v NHL odchytal 568 zápasů. Fanoušci jsou podle něj ohromní,pěkné přijetí ho mile překvapilo, kvalita slovenské ligy, ačkoliv se zlepšuje, nikoliv.

Českou ani jinou ligu Arturs Irbe nesleduje. Kdyby mu ale za hranicemi někdo chtěl učinit nabídku, zvážil by jí. Stejně jako možnost znovu hrát v NHL.

A: Chtěl byste znovu do NHL?

Ono je těžké odmítnout nabídku z NHL. Musíte sám vědět, jestli jste na to připraven.

A: Jste na to připraven?

(smích) Teď mám podepsanou smlouvu s Nitrou. Vždy musíte vědět, jestli to zvládnete a jestli si to užijete nebo ne. Jít tam (do NHL) jen kvůli nabídce samotné nemá cenu. Mně se ta myšlenka výzvy stále líbí, jinak bych hokej přece už nehrál, jinak bych nepřišel hrát za Slovensko.

A: Jak dlouho ještě chcete hrát. Dnes vám je 40 let, cítíte, že na to pořád máte?

V tuto chvíli záleží na dvou věcech. Za prvé záleží na tom, jestli si to pořád užívám. Nejen hraní zápasů, ale i trénování. Celou tu atmosféru v kabině se spoluhráči. Protože jednou to zmizí. Za druhé musíte být dobrý, přispívat týmu. Kdybych týmu nepomáhal, měl smlouvu a chodil do práce od devíti do pěti, to není hokej, to není nic pro mě.

To je určitě cesta, kterou se chci vydat. Ale nikdy nevíte. Ani jako dítě, ani jako dvacetiletý jsem nedoufal, že budu hrát v NHL. Pak přišla možnost a já se jí chopil. Vím ale jistě, že si chci uchovat s Lotyšskem těsné vazby. Je to můj domov, kde chci být. Záleží i na potřebách mého desetiletého syna.

A: Lotyšsko se hodně mění, jako všechny postkomunistickcé země. Cítíte, že můžete zemi nějak přispět? Chystáte se do politiky?

Dostávám množství nabídek od politických stran. Ale dobrá věc v životě je, že máte svojí vnitřní svobodu. Lidi můžou být ve vězení, a přitom jim tahle svoboda nechybí. Takže odpověď na vaši otázku: Takovou možnost nemůžu absolutně odmítnout, ale čas ještě nenadešel. Vím, že můžu pomoct v hokeji. A lidi to chtějí. Teď čekám a zvažuju možnosti.

A: Jste známý, máte za sebou úspěšnou kariéru. Lotyšsko stále trápí množství problémů: Například přístup země k ruské menšině, nebo otázka tolerance vůči homosexuálům jsou považované v EU za velmi kontroverzní. Nejsou toto výzvy, kterým chcete čelit?

Toto jsou velmi bolestivé otázky, na které se hodně lidí ptá. Otázka menšin je pro nás velmi obtížná, protože Lotyši se sami málem stali menšinou. Za dob Sovětského svazu v zemi žilo jen 54 procent Lotyšů. Sověti z nás chtěli účelově vytvořit menšinu a smíchat místní kultury v jednu, sovětskou. Nová generace poznala oba světy a neříká, že všechno je černé a bílé. Pro mě je důležité, že člověk, který chce svá práva v zemi,  ve které žije, respektuje i její zákony.

Někdy cítím, že tyto tzv. menšiny chtějí po vládě, aby se opět postavila na ruskou stranu, protože tam leží jejich původ. V Lotyšsku například každá kultura má svůj okruh médií. Rusky mluvící přijímají zprávy přímo z Ruska. Vidí pořád propagandu, a proto je to bolestivá a v EU kontroverzní otázka. Myslím si, že musíte být loajální ke své zemi, pokud chcete být občanem. Z jejich strany tu loajalitu občas necítím. A jak už jste poznal z mého původu, je to pro mě občas bolestivé

Trénink končí. Hráči týmu HC Dynamax Oil se už vrátili do kabiny. Všichni leží na zemi a protahují si svaly. Závěrečná Irbeho slova patří blízké budoucnosti. Nevyvrací, že bude na mistrovství světa hrát za národní tým. Vždyť taková "šance hrát za rodnou zemi už asi nepřijde."

Znovu opakuje: "Nikdy neříkej nikdy".