reklama
 
 

V roce 1968 vystoupil z KSČ, přesto Bukač trénoval reprezentaci. A dovedl ji ke zlatu

20. 4. 2019 17:22
Jako hráč to Luděk Bukač dotáhl až do národního mužstva, jako trenér reprezentace stál u zrodu dvou vynikajících hokejových generací a jako metodik a publicista patřil k celosvětově uznávaným odborníkům. V roce 2007 byl přijat do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF, vstoupil i do její domácí obdoby. Strůjce dvou titulů mistrů světa a stříbrné medaile z olympiády, který v polovině 90. let patřil k nejvlivnějším osobnostem domácího zimního sportu číslo jedna, dnes zemřel. Bylo mu 83 let.

"Jsem hrdý na obě zlatá mužstva, hráči udělali jak pro sebe, tak i pro nás mnoho v propagaci českého hokeje," komentoval před lety Bukač vrcholy své dlouholeté trenérské kariéry. Od počátku 80. let budoval spolu se Stanislavem Neveselým mužstvo, jež na MS 1985 v Praze dovedli až ke zlatu. Stejného úspěchu dosáhl i o 11 let později ve Vídni.

Oba tituly byly symbolické. V roce 1985 českoslovenští hokejisté přerušili dominanci Sovětského svazu a před domácími fanoušky slavili zlato. Titul z MS 1996 pak byl prvním od vzniku samostatné České republiky a zahájil vítěznou českou éru.

Kromě domácí reprezentace vedl Bukač i národní týmy Rakouska a Německa, působil rovněž jako konzultant polského svazu. Během dlouholeté trenérské kariéry vedl různá národní mužstva na pěti olympijských turnajích a 15 mistrovstvích světa.

Trénování se začal věnovat již během hráčské kariéry, kdy jako student FTVS absolvoval stáže v Kanadě či bývalém Sovětském svazu. "Dodnes není plně doceněn význam jeho studijních stáží za velkou louží a v Moskvě. Nikdy nepřestal dál rozvíjet svůj odborný potenciál," píše se na stránkách Síně slávy českého hokeje.

"Vždycky šel nekompromisně za svým velkým cílem: když ve Spartě prosazoval agresivní hru, opřenou o nebývale tvrdý trénink, když se při vedení národního mužstva odmítal spokojit dílčími úspěchy, nebo třeba když roku 1994 uprostřed zdánlivě bezvýchodného chaosu ve vedení našeho hokeje bouchl pěstí do stolu a v plamenném dokonale argumentovaném vystoupení prosadil kandidaturu Karla Guta," připomíná se na stránkách Síně slávy.

Někdejší střední útočník Bukač oblékl dresy pražských klubů LTC, ČLTK, Motorletu a Sparty, kam si ho za velkého zájmu sportovní veřejnosti přivedl Vladimír Zábrodský. Vojnu strávil v Dukle Jihlava. V nejvyšší soutěži nastřílel v 340 zápasech 153 gólů, dalších 11 jich přidal v 30 duelech za reprezentaci.

Hráčskou kariéru ukončil držitel stříbra a bronzu ze světových šampionátů v roce 1967, kdy ve 32 letech převzal jako jeden z nejmladších trenérů celek Sparty. Tu vedl na sklonku 60. let a poté v období 1973 až 1980, mezitím si odskočil k angažmá v Košicích a Českých Budějovicích.

V roce 1980 z něj tehdejší předseda ČSTV Antonín Himl udělal hlavního kouče reprezentace, přestože Bukač v roce 1968 vystoupil z KSČ. Nová trenérská dvojice měla za úkol přebudovat mužstvo, které po neúspěchu na olympiádě v Lake Placid opustila řada dlouholetých opor.

Trpělivá práce dua Bukač, Neveselý přinesla ovoce v roce 1985, kdy českoslovenští hokejisté na domácím ledě po druhé příčce ze ZOH 1984 a dvou stříbrech a bronzu z MS protrhli dlouholetou nadvládu sovětské "sborné".

Po zastávkách v Rakousku a Německu se rodák z Ústí nad Labem (narozen 4. srpna 1935) v létě 1994 vrátil k českému národnímu týmu. Krátce poté se významně zasloužil o zvolení Karla Guta do funkce předsedy svazu a na MS 1996 ve Vídni zopakoval po jedenácti letech zlatý reprezentační úspěch.

Na následném Světovém poháru však český tým vyhořel a po dalších nepřesvědčivých výsledcích a množících se kritikách Bukač rezignoval.

Krátce poté se z vrcholového hokeje stáhl, ale úplně na něj nezanevřel. V roce 1991 si založil se synem Luďkem uznávanou a úspěšnou hokejovou školu pro mladé talenty, nadále se věnoval i psaní odborných publikací, statí, učebních textů a metodických příruček.

Občas se také v médiích kriticky vyjadřoval k poměrům v českém hokeji. Navíc se každoročně účastnil trenérských sympozií pořádaných při světových šampionátech. Loni pokřtil své memoáry "Moje hokejové století", které napsal společně s novinářem Františkem Suchanem.

autoři: ČTK, Sport | 20. 4. 2019 17:22

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama