Komentář: Deset let čekání. Češi nestačí světu, bezhlavé změny šance ještě snižují

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
23. 5. 2020 8:52
Média i fanoušci si v posledních dnech a týdnech připomínají výročí slavných hokejových úspěchů české reprezentace. Jejich výčet končí titulem z mistrovství světa v Německu před deseti lety, na který se zatím nepovedlo navázat. A v dohledné době to rozhodně nevypadá na zvrat. Proč? Českému hokeji nefunguje systém výchovy mládeže a klubům o jeho budoucnost nejde.
Kdy zase fanoušci uvidí českého kapitána s pohárem? Na Tomáše Rolinka deset let nikdo nenavázal.
Kdy zase fanoušci uvidí českého kapitána s pohárem? Na Tomáše Rolinka deset let nikdo nenavázal. | Foto: ČTK

Přesně před deseti lety si hokejový národ naposled užíval slastné chvíle, při kterých oslavoval české mistry světa. Navzdory rekordnímu počtu omluvenek a rozpačitému vstupu do turnaje dokráčeli svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky až ke zlatým medailím.

Ano, vzhledem ke zmíněným okolnostem šlo o obrovské překvapení, ale přesto se v bojovné partě často podceňovaných borců našly dvě persony, které svým významem vyčnívaly.

Tomáš Vokoun zachytal stejně jako ve Vídni v roce 2005 famózně a měl být vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Jaromír Jágr byl společně s Jakubem Klepišem nejproduktivnějším hráčem mužstva a jeho přítomnost měla na ostatní hráče nesmírný vliv i v kabině.

Růžička naordinoval týmu papírových outsiderů v důležitých zápasech vhodnou defenzivní taktiku a zásluhou nezměrného odhodlání, ale v mnoha momentech i silné dávky štěstí - vždyť Češi dvakrát postoupili na nájezdy a v semifinále vyrovnali osm sekund před koncem - vykouzlil se svým výběrem zlato.

Vzpomínáte, jaký přínos měl Jágr ještě o pět let později na MS v Praze? Coby třiačtyřicetiletý bard se stal nejužitečnějším hráčem turnaje a ukončil reprezentační kariéru. Vokoun se v národním dresu ukázal naposled v Německu. A osobnosti jejich formátu teď reprezentaci chybí.

Lépe řečeno je jich mnohem méně. Mnohem méně hráčů, kteří hrají v týmech NHL nebo i vrcholných evropských soutěží stěžejní role.

Ani tým v plné palbě nezaručí úspěch

Zlatá generace z přelomu století nebo z turnaje ve Vídni před patnácti lety je dávno pryč. Její mnozí členové se etablovali jako trenéři, zkusili si nebo si teprve vyzkoušejí práci u národního mužstva. Je to jen dobře, nicméně na ledě jí právoplatní nástupci nevyrostli.

Z Davida Krejčího, Michaela Frolíka, Jakuba Voráčka nebo už i z Jana Kováře jsou třicátníci. Tahounů ubývá. Málokdy se na MS stane, že se v jednom týmu sejdou David Pastrňák, Jakub Vrána, Dominik Kubalík či Tomáš Hertl. Ani oni v současné nabité konkurenci úspěch nezaručí.

Kanaďané, Švédové, Rusové, Američané a většinou i Finové složí každý rok výběr, ve kterém bude takovýchto osobností více, leckdy poskládají z hráčů této úrovně skoro celé mužstvo. Češi budou mít pozici na startu v devadesáti procentech horší.

Proto v době pandemického sportovního půstu v Česku nevzpomínáme na medaili z olympiády v Soči, zlatou Prahu ani na zlatou Bratislavu. Připomínáme si krásné, leč zaprášené úspěchy více deset, patnáct, dvacet a více let starší. A jen ze vzpomínek se žít nedá.

Bohužel díra mezi Čechy a hokejovou špičkou se logicky stále zvětšuje. Logicky, pokud se už nějakou dobu mluví o tom, že právě v době zlatého hattricku a největší slávy místní hokej zaspal práci s mládeží. Logicky, protože tento stav trvá bez ustání už dvacet let.

Křivé prostředí protkané alibismem a jistotami

Nulová koncepce, místy až neuvěřitelné přemety nejen v mládežnických soutěžích, neměnná existence tabulkového odstupného, nabobtnalé ligy, kde hraje na nejvyšší úrovni pomalu každé středně velké město, tahanice po soudech, Růžičkova aféra ve Slavii.

Prostředí českého hokeje se hrozným způsobem pokřivilo a naprosto nezachytilo tempo toho světového.

A když dvacítka nepřivezla medaili ze světového šampionátu patnáct let a osmnáctka za tu dobu získala jeden bronz a jedno stříbro, není se co divit, že Čechy na mezinárodní scéně mezi dospělými dohnali Švýcaři a Němci. A že teď český hokej zažívá nebývalé období sucha.

Jako by si bolestivou pravdu mnozí pořád nechtěli připustit, podívat se jí zpříma do očí. Uvědomit si: "Aha, možná něco opravdu děláme špatně, nejspíš bychom to měli změnit. Ne o tom jen dokola mluvit."

Místo toho se ruší sestupy, uzavírají soutěže, do juniorské ligy akademií se vezme na výjimku i klub, který status akademie vůbec nemá. Hlavně abychom byli kamarádi. V českém hokeji vládne alibismus a úzkostlivá péče o vlastní jistoty. Málokdo z klubů se dokáže podívat dále než před vlastní arénu. Každý si hraje hezky na svém písečku.

Trefně to pojmenoval sportovní manažer Sparty Jaroslav Hlinka pro deník Sport. "Mám pocit, že se za koronavir schováváme. Hodí se nám extraligu uzavřít, mnozí majitelé to chtějí dlouhodobě, a tak to svedeme na koronavir," komentoval návrh svazu na dočasné uzavření a rozšíření nejvyšší soutěže, který kluby momentálně projednávají.

Bývalý extraligový útočník Jakub Koreis pak v komentáři pro Aktuálně.cz dodal: "Nejvíce na celé situaci vydělá současné vedení svazu, které získá u klubů cenné politické body před volbou prezidenta Českého hokeje." Paranoidní názor? V prostředí českého hokeje ani moc ne.

Právě stresové zápasy Češi nezvládají

Následně se v debatě o uzavření extraligy objevují tradiční berličky jako více prostoru pro mladé hráče či atraktivní hokej bez stresu. Neprosadili by se kvalitní mladíci také v soutěži, kde hrozí sestup? Pokud by si to zasloužili a pomohli by týmu, pak bezesporu.

Nepotřebují právě oni mladí hráči stresové situace v ligové soutěži zažít, aby jednou později na velkých turnajích alespoň trochu věděli, do čeho jdou? Samozřejmě.

Vždyť dospělá česká reprezentace na vrcholných akcích prohrála šest semifinálových zápasů a čtyři utkání o bronz v řadě. To jsou ty stresové situace, které je třeba zvládat a při kterých je třeba najít správnou míru rizika. Umět zahrát dozadu, ale také si umět v těchto chvílích dovolit.

Medaile ze světového šampionátu jsou jen špička ledovce a přes všechnu skepsi se může stát, že se český hokej nějakých v dohledné době dočká. Vždyť vloni na MS v Bratislavě byl tak blízko. Jenže i kdyby národní tým přivezl bronz, znamenalo by to jen chvilkovou radost. Problém je daleko hlubší, není to žádná smůla ve čtvrtfinále a zápasech o cenné kovy.

Pokud si hráči uvědomí, jak dlouho už čekání na medaili trvá a udělají po skončení klubové sezony vše proto, aby mohli na MS pomoci, naděje tady rozhodně je. Loňský ročník to jasně demonstroval.

Ale bude to přinejlepším právě bronz, možná by snad někdy mohl vyjít i postup do finále. Nicméně zlato, na které Češi deset let čekají, teď visí opravdu proklatě vysoko. Jestli příští olympijský triumf přebije Nagano, pak také příští titul z MS svým významem překoná Německo 2010.

 

Právě se děje

před 27 minutami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Policista, který zabil George Floyda, bude obviněn z vraždy druhého stupně

Generální prokurátor Minnesoty Keith Ellison zvýší obvinění bělošského policisty Dereka Chauvina z vraždy neozbrojeného černocha George Floyda z třetího na druhý stupeň, za což mu hrozí delší vězení. Vznesena budou obvinění také proti třem dalším policistům, kteří byli na místě a kteří po incidentu dostali výpověď. Informoval o tom dnes americký list Star Tribune.

Šestačtyřicetiletý Floyd zemřel poté, co mu Chauvin skoro devět minut 25. května při zatýkání klečel na krku. Nahrávka incidentu obletěla celý svět a v USA spustila vlnu protestů proti rasově motivované policejní brutalitě, které v místech provázelo rabování a vandalismus.

Čtyřiačtyřicetiletý Chauvin dostal minulý týden výpověď a byl obviněn z vraždy třetího stupně a zabití druhého stupně. Nyní ho prokurátor podle tisku chce obvinit z vraždy druhého stupně, za kterou by mohl dostat až 40 let za mřížemi, což je o 15 víc než maximální trest za vraždu třetího stupně.

Zdroj: ČTK
Další zprávy