reklama
 
 

Komentář: Češi ukázali na Karjale dvě tváře. Skalp Rusů těší, ale nesmí vše zahladit

12. 11. 2018 14:32
Česká reprezentace na závěr prvního turnaje s Milošem Říhou zdolala sbornou a částečně dala zapomenout na výpadek proti Finsku. Hráči by ho ale z hlavy vymazávat neměli. Karjala Cup ukázal jejich přednosti i nedostatky, nadále je co zlepšovat.

První mužstvo nového trenérského štábu obsadilo na tradičním finském turnaji v úvodu sezony poslední místo. Počtvrté v posledních šesti letech. Znovu se prokázalo, že Helsinky a listopadový termín, kdy soupeři zkouší spoustu nováčků a nejsou dvakrát čitelní, českým hokejistům nesedí.

Říhova premiéra v Praze proti Švédům bavila, Češi hráli aktivně, tlačili se do zakončení, jak zkušený kouč sliboval, a dostávali Tre Kronor pod tlak. Jenže zčásti dílem nemohoucnosti, smůly a efektivity Švédů prohráli 2:3. Kdyby se tak nestalo, dost možná by byli Češi ve hře o první příčku.

Prvenství na Karjale ale není to, o co tu kráčí. Šlo o to, aby si hráči zvykli na nové vedení, nové požadavky a "zvláštní tlak", který na ně trenér Říha podle vlastních slov naložil. Zjistili, že je například nehodlá příliš svazovat taktikou, spíš jim nechá na ledě volnost. Teď se s ní naučit pracovat.

Mužstvo zůstalo z velké části podobné jako v předchozích sezonách. Ani kdyby trenér chtěl, nemohl evropskou kostru zcela překopat. Momentální česká základna mu to zkrátka neumožňuje. Češi se znovu prezentovali velkou bojovností, snahou a entuziasmem. Jen to však nestačí.

Rozhodně je pozitivní, že se trenér v týmu potkal s vzorným přístupem hráčů, za což je také několikrát pochválil. Ale to by měl být na nejvyšší úrovni národního týmu základ, na kterém reprezentanti začínají stavět.

Minimum situací jeden na jednoho. Jako v extralize

Pokud se brankář Jakub Kovář rychle zotaví a bude v Jekatěrinburgu pokračovat v nastavených výkonech, bude pro národní kabinu velkou oporou. Patrik Bartošák se při premiéře na podniku Euro Hockey Tour zaskvěl, a navrch přidal u sebe obvyklou dávku sebekritiky. Je gólmanem pro budoucnost.

Případné uchycení Pavla Francouze v NHL nebo konce Ondřeje Pavelce či Alexandra Saláka (v národním týmu) by rozhodně neměly znamenat nepřekonatelnou překážku. Mezi obránci zase zaujali extraligoví hráči, jako by chtěli popřít diskutovanou klesající úroveň české soutěže.

Nicméně v útoku se bolístka, kterou znají extraligoví fanoušci moc dobře, projevila. V české hře takřka chyběly okamžiky, kdy by si některý z hráčů troufl projít jeden proti jednomu, vyřadit soupeře kličkou. Místo toho se o puk urputně bojuje, posouvá se z jednoho souboje do druhého.

A to bohužel neplatí jen pro hokejisty z extraligy. Český hokej produkuje v poslední době spíše válečníky, což je v některých situacích (v jiných zase ne) trochu na škodu. Za celý zápas proti Finům si Češi nevytvořili šanci ke skórování, kreativity bylo v souboji proti Suomi zoufale málo.

Navíc Češi od začátku nestíhali tempo tradičně velmi kvalitně bruslícího soupeře, který hráče s lvíčkem na prsou nesmetl na své Karjale zdaleka poprvé. Přesto byl český tým na začátku zápasu zaskočen a stejně jako v dalších dvou utkáních jako první inkasoval. To nepomůže.

Kubalík dozrál pro roli tahouna

Hořký sobotní dojem odčinili Češi proti Rusům. Řepík protrhl střeleckou nemohoucnost útočníků po dlouhých 131 minutách a 28 sekundách. Pak na svého parťáka navázal Dominik Kubalík, který symbolizoval na turnaji hru celého týmu, a ukázal se jako rozený střelec.

Proti Švédům byl na ledové ploše vidět snad nejvíce, pálil odevšud, dřel a lítal po ledě nahoru dolů. Gól nedal. Pak Kubalíka lehce utlumili Finové, ale proti Rusům už nasázel nejlepší střelec švýcarské ligy hattrick, první v reprezentaci (ačkoliv poslední gól z jeho hole padl do prázdné brány).

Účastník her v Pchjongčchangu potvrdil, že by se měl velmi rychle stát střeleckým tahounem reprezentace, ve 23 letech na tuhle roli dozrál.

Češi ukázali na neoblíbené Karjale dvě tváře a za měsíc se budou chtít v Rusku na Channel One Cupu přiklonit k té světlejší straně. Do týmu bude nejspíš zařazeno nové střelecké eso Michal Bulíř a kouč chce pokračovat také v promluvách s Novotným, Zaťovičem, Gulašem či Kvapilem.

Tihle třicátníci mají národnímu týmu stále co dát, a pokud nevyskočí na scénu mladíci, kteří jmenované hráče převýší, měla by zůstat zkušená parta na radaru trenérského štábu. Zejména Marek Kvapil v současné formě by do reprezentace nepochybně vnesl požadovanou kreativitu.

Miloš Říha chtěl začít vysněné angažmá vítězně. Získal jen třetinu bodů. Přesto hodnotí akci veskrze jako úspěšnou. Ví, že za půl roku nebudou výsledky z Karjaly v Bratislavě nikoho zajímat. Střízlivý optimismus je na místě, čtvrtému místu z úvodního turnaje Euro Hockey Tour navzdory.

Ano, Češi teď za nejlepší evropskou trojku zaostávají a uvědomují si to. Vědí, že s dotahováním bude hodně práce. Pracovat chtějí, chuť mají.

autor: Ondřej Zoubek | 12. 11. 2018 14:32

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama