reklama
 
 

V Česku nejsou na ženský hokej peníze. Peslarová s Lerchovou proto dobývají sever

25. 12. 2018 14:29
Ženská liga v Česku stále nemá patřičnou kvalitu a zázemí, a tak odcházejí nejlepší hokejistky do zahraničních soutěží. Brankářka Klára Peslarová a útočnice Laura Lerchová působí prvním rokem spolu ve švédském klubu Modo a pochvalují si severský přístup k ženskému hokeji. Navíc se jim od začátku sezony skvěle daří.

Očekávalo se v klubu, že budete hrát o nejvyšší příčky švédské ligy, anebo je postavení nahoře i pro vás zatím příjemným překvapením?

Klára Peslarová (KP): Já jsem očekávala, že bychom se měly držet mezi nejlepšími čtyřmi týmy. Modo hraje nahoře druhým nebo třetím rokem. Je pro mě překvapení, že jsme v polovině sezony první, ale druhá Lulea má zápasy k dobru a měla by nás předběhnout.

Laura Lerchová (LL): Lulea je určitě náš největší soupeř.

Kláro, vy jste vybírala po roce stráveném doma mezi více kluby ve Švédsku, kde jste chytala i dříve. Co rozhodlo ve prospěch Modo?

KP: V Modo náhle skončily dvě brankářky, které tam měli. Námluvy s dalšími týmy nevyšly, a tak jsem po místě v Modo hned skočila.

Švédskou ligu zvedají i Finky a hráčky ze zámoří

V letech 2015 a 2017 jste chytala za SDE HF ze Stockholmu, což je jeden ze slabších týmů švédské ligy. Rozdíl je teď veliký, ne?

KP: Je to úplně něco jiného. V té době to byl nejhorší tým v lize, takže pro mě v brance to bylo hodně pestré. Každý zápas byl výborný v tom, že jsem se mohla zlepšovat. Nechci říct, že teď nemám nic na práci, ale hrajeme více jako tým. Ve Stockholmu jsme neměly pořádný systém, každá hráčka hrála spíš sama na sebe.

Lauro, jak jste se vy dostala v 18 letech k prvnímu angažmá venku?

LL: Musela jsem z Česka odejít. V Třinci jsem hrála s klukama a v juniorce už by ta možnost nebyla. Mohla bych s klukama maximálně trénovat, což je k ničemu. Věděla jsem, že chci zrovna do Švédska, protože Amerika mě příliš netáhne. Popravdě jsem nechtěla jít sama, Klára už má nějaké kontakty a pomohla mi. Dopadlo to dobře.

Klára Peslarová: 22 let, brankářka

Klára Peslarová: 22 let, brankářka

S hokejem začínala v Porubě, v 18 letech odešla do ruského Krasnojarsku a působila také ve stockholmském SDE HF. Zachytala si na MS 2016 a 2017, má bronz z MS 2014 do 18 let, kde byla vyhlášena jako nejlepší brankářka turnaje.

A jaké jsou první zkušenosti s novou soutěží?

LL: Takovou ligu hraju poprvé, nemám moc s čím porovnávat, ale zatím jsem hodně spokojená. Myslím, že máme v klubu jedny z nejlepších podmínek ve Švédsku, a líbí se mi tam.

Kláro, platí podle vás, že je švédská liga nejkvalitnější evropskou ženskou soutěží? Po dvou letech v týmu Stockholmu jste to tvrdila.

KP: Pořád to platí. Sjíždějí se tam nejlepší holky z celé Evropy, je tam hodně Finek, Kanaďanek, Američanek a dalších zahraničních hráček.

LL: Třeba Lulea má z Finek skoro polovinu týmu.

Přitom jsou to Finky a Rusky, které mají v poslední době na velkých akcích pozici evropských jedniček. Švédkám se tolik nedaří.

KP: Je to tak, ale v tom bude i něco jiného. Rusky mají před každým turnajem velmi dlouhé týmové kempy, možná jsou potom sehranější. My máme také spoustu holek v Kanadě a Americe, ale hrajeme, jak hrajeme. Není to jen o tom, v jaké lize kdo působí.

Lauro, jak srovnáváte chlapecké soutěže v Česku s ženskou ligou ve Švédsku? Jste ráda, že jste udělala tento posun?

LL: Určitě jsem ve Švédsku spokojenější. Minulý rok jsem hrála v Třinci za mladší dorost s klukama, kterým bylo patnáct. Už na nich bylo vidět, že jsou silnější než já. Většina z nich byla vyšší a rychlejší. Klučičí hokej je silovější a místy rychlejší, ale já jsem po třinácti letech v Třinci ráda za změnu.

Proč se podle vás nedaří pozvednout úroveň české ženské ligy?

KP: Kvůli financím. Nejsou sponzoři a podle mě není ani moc peněz od svazu. Stojí to tady na místě. Ve Švédsku svaz ženský hokej financuje dobře, sponzoři do toho také dávají peníze, a proto má takovou úroveň.

LL: Na ženskou ligu u nás nejsou peníze, a tak všichni odcházejí.

Dlouhá rána a lenošení v posteli. Procházky hatí zima

Zpět ke Švédsku. Modo je známé jako továrna na vynikající švédské hráče, něco jako u nás Kladno či Litvínov. Žijí tamní lidé hokejem?

KP: Örnsköldsvik, což je sídlo klubu Modo, je malé město, kde jsou jen jezera a hokej. Hodně lidí jde po práci na hokej a dá se říct, že tím lidé žijí. V tomhle mi to trochu připomíná Třinec.

LL: Ano, tam se jde po práci na pivo nebo na hokej (smích).

Laura Lerchová: 18 let, útočnice

Laura Lerchová: 18 let, útočnice

Odmalička hrála hokej s chlapci v Třinci, už ve 14 letech nastupovala v dospělé ženské lize za družstvo Karviné. Ve Švédsku zažívá první angažmá v zahraničí, zároveň bojuje o místo v reprezentaci. Má stříbro z olympiády mládeže 2015.

Je tam vidět, jakou stopu za sebou zanechali odchovanci Modo jako Peter Forsberg, Markus Näslund nebo Daniel a Henrik Sedinové?

LL: Na tribunách jsou různé obrázky, lidé nosí dresy s jejich jmény. Všimly jsme si, že jsou to pro tamní fanoušky obrovské osobnosti.

KP: Provoz starší haly ve městě je financovaný bratry Sediny. Je vidět, že jsou s Örnsköldsvikem spjatí a pro hokej tam udělali a dělají hodně.

Říkáte jen jezera a hokej. Co tedy děláte ve Švédsku ve volném čase, když není tolik možností?

LL: Není to nic moc. Skočíme si do obchodu, zahrajeme si na Xboxu nebo chodíme na procházky. Ale to v zimě kvůli mrazu jen minimálně. Stmívá se už ve dvě odpoledne, v červenci jsme naopak nemohly kvůli světlu spát.

KP: Hlavně rána jsou pro nás dlouhá. Trénujeme až kolem čtvrté nebo páté odpoledne, takže relaxujeme, jak se dá. Rády zůstaneme v posteli a pospíme si. Nedá se říct, že by nám to vadilo (smích).

LL: Je pravda, že nejsme moc akční.

Trávíte čas i s ostatními spoluhráčkami?

KP: Bydlíme ještě s francouzskou spoluhráčkou a jako jediné jsme dále od města. Občas se sejdeme třeba s Kanaďankami a uvaříme si jídlo. Někdy si zajedeme do většího města Umea, které je asi sto kilometrů severně a kde jsou dva větší obchoďáky. Takže volný čas trávíme takhle, ale myslím si, že každý chce mít i svůj klid.

LL: Jsme spolu pořád, takže se pak doma ani tolik nebavíme (smích).

Pak je s vámi v týmu ještě třetí Češka Agáta Sarnovská, která v 17 letech už také nakoukla mezi dospělé. Jinak hraje s juniorkami?

LL: Bydlí dva vchody od nás, takže spolu často jezdíme na tréninky. Spolu s další Češkou Viktorií Švejdovou hrají za juniorku a Agátu si náš trenér občas stahuje do áčka.

KP: Vídáme se. Hlavně, když něco upeču, přijdou holky rády (úsměv).

Znamenal pro vás přestup do Švédska i finanční polepšení?

KP: V české lize se hraje hokej pro zábavu, ale připadá mi to tak i jinde. Ve Švédsku je ženská soutěž profesionální a kluby se snaží hokejistkám nějakou částkou vypomáhat. Někdy je to částka akorát na vyžití, někdy si daná hráčka docela polepší.

LL: Každý to má podle smlouvy jinak. Některé holky říkaly, že by si rády našly ještě nějakou brigádu, protože hlavně v to dopoledne opravdu není co dělat. Nechci si stěžovat, ale je to tak.

"Jak se na to někdo může dívat?" Ve Švédsku se nediví

Kolik fanoušků chodí na vaše zápasy?

LL: Moc ne, ale záleží kde. V Lulei přišlo na zápas pět tisíc lidí, dokonce tam překonali nějaký rekord.

KP: Lulea to má takhle každoročně, ale ještě více diváků chodí na HV71. U nás je to v průměru asi 50 nebo 60 lidí.

Mužský tým Modo hraje v druhé nejvyšší soutěži. Jak to vypadá s návštěvností na jeho zápasech?

KP: Tam bývá často plno, vyprodáno. U nás je problém, že přes týden hrajeme docela brzo a lidé jsou ještě v práci. O víkendu hrajeme naopak pozdě a lidé nechtějí chodit domů až v deset večer.

LL: Mohla by se spojit propagace na naše i mužské zápasy, jak to dělá právě Lulea nebo HV71. Anebo snad na play off budou návštěvy vyšší.

Vnímají lidé a sportovní fanoušci ve Švédsku ženský hokej jako plnohodnotný sport?

LL: Když někdo v Česku zjistil, že hraju hokej, nechápal, jak je to možné, byl překvapený. Ve Švédsku to pro ně není nic zvláštního. I v přístupu trenérů mi připadá, že jsme v tomhle směru u nás pozadu.

KP: V Česku není vidět skoro žádná propagace ligy nebo národního týmu. A když se něco objeví, někteří lidé reagují stylem: "Jak se někdo může dívat na ženský hokej?" Zato když se ženský hokej propaguje ve Švédsku, nikomu to nepřipadá divné. Hokej jako hokej.

Zřejmě by v Česku i jako v jiných sportech pomohl nějaký úspěch.

LL: To ano, ale chybí nám k němu lepší podmínky.

KP: Chce se po nás výsledek a potom prý podmínky přijdou. Ale z naší strany bychom chtěly asi vidět, co by se pak dělo, aby nás to motivovalo. Něco nám v reprezentaci vázne, abychom úspěchy udělaly. Nevím co.

S jakými cíli se v dubnu vydáte na mistrovství světa do Finska? Budete chtít napravit poslední osmé místo z Plymouthu 2017?

KP: Základním cílem je vždy čtvrtfinále. Podle mě bychom si neměly klást příliš vysoké ambice, ale soustředit se na to, co je v našich silách. V roce 2016 jsme v Kamloops čtvrtfinále hrály a věřím, že to dokážeme i v této sezoně. Tým na to rozhodně máme. Ale trenéři nám teď stále zdůrazňují, že nikdo nemá ještě nominaci jistou. Musíme na sobě pracovat, abychom do Finska odjely.

LL: Já doufám, že se do Finska podívám. Udělám pro to všechno.

Lauro, říkala jste, že zámoří vás tolik netáhne. Kam byste se tedy v hokejové kariéře obě rády dostaly?

LL: Možná se to ještě za pár let změní, ale momentálně mě univerzita a hraní v Americe netáhnou. Největším cílem je asi olympiáda a v této sezoně boj o vítězství ve švédské lize. Na to rozhodně máme.

KP: Olympiáda je snem každé hokejistky. Na klubové úrovni není nic tak velkého jako Stanley Cup u mužů. Bylo by dobré, kdyby se třeba spojily americká NWHL a kanadská CWHL, kterou hraje i čínský Kunlun. Ale takhle zvlášť žádná z nich velký zvuk nemá. Samozřejmě bychom rády vyhrály švédskou nebo nějakou jinou ligu, ale jinak je účast na olympiádě nejvýše.

autor: Ondřej Zoubek | 25. 12. 2018 14:29

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama