Salcburk - "Máme tady podmínky jako hráči NHL," vypráví anglicky 16letý Braidan Simmons-Fischer, syn generálního manažera české reprezentace Jiřího Fischera. Je nadšený, ale zároveň lehce udýchaný. Připnutý k lanu právě piloval bruslení na rotujícím umělém ledě.
Zatímco některým klubům může popsaný dril znít až futuristicky, v moderní salcburské akademii jde o rutinu.
V sezoně ji podstupovali také Filip Hadamczik a Marcel Barinka, vnuci bývalého trenéra reprezentačního áčka Aloise Hadamczika.
Zní paradoxně, že potomci osobností českého hokeje odešli za rozvojem do Rakouska, země, která má potíže s udržením v nejvyšší úrovni mistrovství světa. V Česku by ale podobnou péči nedostali. Žádný český klub si nemůže dovolit postavit akademii za jedna a půl miliardy korun, Salcburk ano. Díky bohatému vlastníkovi, jímž je nápojový gigant Red Bull.
Drahému hardwaru navíc nechybí neustále vylepšovaný software. Jinými slovy - mládežníci Salcburku mají odpovídající výkonnost. Dorostenci prošli první fází české extraligy bez porážky a po cestě rozdali řadu debaklů. Titul však kvůli prohře ve finále nakonec nezískali.
V premiérovém ročníku u severních sousedů si každopádně udělali jméno.
Cenou za úspěch je dřina a minimum volného času. Něco tom ví 17letý Filip Varejcka, který do akademie přišel před dvěma roky. "Zpočátku jste hodně unavení, ale na to si musíte zvyknout, pokud jednou chcete hrát profesionálně," povídá v jedné z tréninkových místností, kde ho obklopují činky a posilovací stroje.
Red Bull Akademie
Centrum za jedna a půl miliardy korun pro fotbalisty a hokejisty funguje v salcburské čtvrti Liefering od září 2014.
Mladíci mají k dispozici sedm fotbalových hřišť a dvě kryté hokejové haly. V moderní budově můžou navštívit doktora, psychologa, případně jít na doučování.
Hokejové zápasy analyzují trenéři na základě několika různých videosystémů. Hráči pak mají možnost zjistit třeba to, s jakou intenzitou hráli. Velký důraz je kladen na disciplínu, ale i kreativitu.
Mladíci, kteří vyjdou z dorosteneckého týmu (vlajkové lodi hokejového úseku) a ještě nemají na nejvyšší úroveň, míří do klubové jednadvacítky, která hraje Alpskou ligu, kde jsou i soupeři z Itálie a Slovinska. Někteří hráči, zpravidla cizinci, proto raději volí odchod do Švédska či zámoří, kde mají v juniorské kategorii lepší podmínky.
Salcburský sportovní chrám postavený hodinu chůze od centra působí navenek lázeňsky. Kousek od soutoku řek Salzach a Saalach se rozléhá zeleň, proudí čerstvý vzduch a lidé korzují bezstarostným tempem. Všude je klid, na nepřehlédnutelných fotbalových hřištích zrovna nikdo nepobíhá.
Po vstupu do ústřední stavby, která shora připomíná jedničku, ale začíná přituhovat. Postupně ubývá pohodlných gaučů a přibývá místností sloužících k tréninku na všechny způsoby.
Dorostenci působí vzhledem ke striktním pravidlům vycepovaně. V jídelně nesmějí používat mobil nebo mít sluchátka. Mají omezený přístup k internetu. Vlastní oblečení si perou sami. V zápřahu jsou v podstatě od rána do večera. Pokud někdo udělá velký přešlap, například přijde opilý, okamžitě skončí. Relativní volnost mladíci získávají až s 18. narozeninami.
"Pořád máme školu a tréninky, takže nám na konci dne zbudou tak dvě tři hodiny," popisuje běžný den Varejcka.
Díky českým rodičům mluví česky, ale národností je Němec. V akademii ho obklopují hlavně krajané a Rakušané. Vítaní jsou i cizinci, kteří přinášejí kvalitu a rozmanitost, ale ne ve velkém. Letos s Varejckou nastupovali tři Češi - Hadamczikovi vnuci a Erik Čermák. "Ukázali nám, že umí hrát hokej," usmívá se německý rodák.
Barinka byl díky 65 bodům v 39 zápasech dokonce nejproduktivnějším hráčem týmu.
"Když cítíme, že nám někdo chybí, koukneme do zahraničí," vysvětluje Helmut de Raaf, bývalý brankář německé reprezentace a ředitel hokejového úseku akademie. Každý rok komunikuje - většinou prostřednictvím rodičů a agentů - se stovkami uchazečů z ciziny. Ty, kteří ho zaujmou, pozve. Ideálním kandidátem pro přijetí je 14letý hoch s talentem, dobrým přístupem a přirozeným zápalem pro hru.
Mladší hokejisté mají výhodu, protože de Raaf a spol. preferují dlouhodobou spolupráci. Možná největší hvězdičkou, která v akademii dlouho pobývala, je belgický brankář Wouter Peeters. Před dvěma roky ho draftovalo Chicago, naposledy chytal v americké juniorce.
Luxus za příznivou cenu
Cesta vzhůru skrze Salcburk je překvapivě levná. Měsíční pobyt v moderním centru, jež od vzniku v roce 2014 udělalo značný pokrok, stojí 250 eur (zhruba 6400 korun). "Za to vám dají všechno. Veškeré hokejové věci, jídlo, ubytování, úplně všechno," potvrzuje Alois Hadamczik.
Mladíci jsou v každém týmu akademie pod dohledem kouče, jeho asistenta, kondičního trenéra, fyzioterapeuta a kustoda. V budově mají po ruce rovněž maséra a několik brankářských koučů.
Trénovat můžou i nad rámec nabitého programu. Kdo má rád basketbal, jde si zahrát do haly. Kdo chce zesílit, dělá třeba dřepy s velkou činkou, přičemž na monitoru před sebou vidí, jestli daný pohyb dělá správně. Při střelbě zase zjistí její tvrdost a přesnost.
Po zátěži čeká na zájemce vířivka.
Dřít každopádně nejde donekonečna. Každý může jednou za čas slyšet: "Dneska si dej pohov!" Trenéři při takovém rozkazu nesázejí na intuici, nýbrž vědu. Zda je hráč připravený na dril, jim prozradí krevní testy. Ty se v rychlosti provádějí až třikrát denně. "Ze začátku to bylo trochu divné, ale nevadí nám to," vykládá Varejcka.
I jemu hrozí přetrénování, protože dorostenci Salcburku odehrají za sezonu zhruba 80 zápasů. Česká extraliga jim nestačí, jezdí i na turnaje do zámoří či Skandinávie.
Obdivuhodné podmínky by zasluhovaly vyšší měsíční platbu než 250 eur, ale Dietrich Mateschitz, spolumajitel Red Bullu, jasně řekl: "Musí to být dostupné pro každého." Rakousko navíc má jen pár tisícovek talentů (asi devětkrát méně než Švédsko), a tak jim nemůže stavět finanční zátarasy.
Štěstí, že Mateschitz fandí hokeji. Cílem akademie je vychovat hráče pro áčko Salcburku a spřáteleného Mnichova. Investované peníze se však nikdy nevrátí, protože v hokeji jich koluje málo.
Přesto akademie stojí na smysluplných ekonomických základech, a to díky svému výdělečnému fotbalovému úseku.
Na českou obdobu nejsou peníze
Jak navzdory menšímu rybníku hokejových talentů vychovávat hvězdy, částečně řeší i Česko. Že v tuzemsku vznikne obdoba salcburského projektu, je ale utopie.
Peníze, které Red Bull jen za výstavbu akademie utratil, se rovnají přibližně 13 ročním rozpočtům hokejové Sparty. "Český klub si takovou akademii nemůže dovolit," říká Hadamczik. "Postavit by ji mohl jedině stát. Extraliga by se pak mohla domluvit, aby nejlepší kluci ze všech týmů - šestnáctka, sedmnáctka a osmnáctka - hráli pohromadě."
Ale zpět do Salcburku, kde nezapomínají na jednu zásadní věc - drtivá většina teenagerů snících o hokejové kariéře se nakonec bude muset živit něčím jiným. A pokud někdo není zázračné dítě à la Patrik Laine, neměl by zanedbávat vzdělání.
"Snažíme se propojit školu a sport. To je pro nás i pro majitele nejdůležitější," připomíná ředitel de Raaf.
Německy mluvící mladíci tak mezi tréninky chodí do rakouské školy, cizinci zpravidla studují online s tím, že několikrát za rok odjedou na zkoušky. Všichni pak mají k dispozici učitele přímo v akademii a také na tripech.
Kdo chce hrát, musí prospívat. Zvládat problémy.
Třeba Simmons-Fischer nejvíc zápasí s biologií a chemií. Jinak nastupoval za druhý dorostenecký tým Salcburku, kde patřil k produktivnějším hráčům. Je ambiciózní stejně jako jeho vrstevníci: chce hrát NHL. A podle ologovaného červenobílého povlečení na dvojlůžkovém pokoji není těžké uhodnout, za který klub.
"Detroit, je to můj oblíbený tým," potvrzuje Braidan. Za Red Wings už válel jeho otec, než mu kariéru ukončil nečekaný srdeční kolaps. I z toho plyne, jak je hokejový osud vrtkavý. A jak je důležité si přidržovat zadní vrátka, spojovat sport se vzděláním. Jako to dělají v Salcburku.
