Praha - Přišel čas, končím, prohlásil dnes Martin Ručinský. Člen zlaté generace českých hokejistů, olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa dnes ukončil kariéru. Jako vítěz.
Rozhodnutí pověsit brusle na hřebík udělal totiž jen tři měsíce poté, co ve 44letech jako kapitán dovedl mateřský Litvínov k senzačnímu historickému titulu v hokejové extralize.
"Cítím se jako kluk s velkým štěstím, bylo mi shůry dáno. Vyhrát poslední zápas kariéry a odjet z ledu s pohárem nad hlavou? Nic lepšího jsem si nemohl přát, jsem šťastný," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Martin Ručinský, který patřil i ve 44 letech k nejlepším hokejistům domácí extraligy. Kvůli poranění krčního nervu, které utrpěl v play off, dokonce v květnu přišel o start na domácím mistrovství světa.
Co vás nakonec vedlo k ukončení kariéry?
Jednak zdraví, které není ideální. Mám pořád problémy s tím krčním nervem. A potom je to samozřejmě taková, ani nechci říct vyčpělost, ale prostě to ve mně zrálo. Přemýšlel jsem o konci od té doby, co jsme skončili. Nejsem člověk, který dělá rozhodnutí ukvapený. Věděl jsem, že se čas naplňuje a teď jsem ucítil, že to dozrálo.
Co na to říkala rodina a Jiří Šlégr, váš kamarád a spolužák, který se o tom dozvěděl jako první?
Moje rodina to věděla delší dobu. Viděla, jak jsem přemýšlel a jak jsem se po sezoně cítil. Mimo rodinu to věděl prvně Jirka. Ani on mě nepřemlouval. Oni to všichni chápou. Zrovna on se do toho dokáže vcítit, má stejné problémy jako já.
Už jste si stihl uvědomit, jak krásně vaše kariéra skončila? Že odcházíte jako vítěz s pohárem nad hlavou?
Cítím se jako kluk s velkým štěstím. Takovouhle možnost nemá každý, takhle se rozloučit s hokejem a s věcí, kterou člověk miluje a která je celým jeho životem. Vyhrát poslední zápas v kariéře s pohárem nad hlavou? Lepší konec jsem si přát nemohl, bylo mi asi shůry dáno. Já jsem strašně šťastný.
Všímáte si, jak to té vaší generaci hokejistů krásně vychází? Martin Straka na závěr kariéry vyhrál titul Plzni, Petr Čajánek zase Zlínu. Teď vy...
Je to takové symbolické. Oba kluky znám velice dobře, odehráli jsme spolu něco. Jak Stráča, tak Čája se snažili o to co já, hnali jsme se na konci kariéry za stejným cílem. Je hezké, že to vyšlo a že jsme všichni skončili takhle. A já jsem rád, že se nám to v Litvínově podařilo, bylo to strašně dlouhých 56 let. A byla to taky jediná věc, za kterou jsem se hnal, která mě držela při hokejovém životě.
Že hrajete hokej jenom proto, aby Litvínov vyhrál titul, jste opakoval delší dobu. Kam ten titul v kariéře řadíte?
Já vždycky říkám, že se ta vítězství nedají srovnávat. Nagano, tituly mistrů světa, u kterých jsem byl, a ten titul s Litvínovem, to se nedá srovnávat. Litvínov je speciální záležitost, tam jsem se naučil hrát hokej, tam jsem vstoupil na led. Tam jsem se učil, tam jsem vyrůstal. Klub má strašně velkou tradici a 56 let čekal na to, až přijede do města pohár. Proto je to něco speciálního. Je to klubová úroveň, ne národní. Pro mě to má úplně jiný rozměr.
Byla i kvůli tomu, jak moc jste titul s Litvínovem chtěl, vaše poslední sezona ta nejlepší?
Byla! A to neříkám z osobního hlediska, ale vůbec celkově. Můžu mluvit o tom, jakou jsme měli v Litvínově partu, jak jsme to zvládli, jaké jsme měli trenéry. To spojení mezi trenéry, hráči a taky fanoušky, to bylo prostě neskutečné. Já jsem tohle nikdy nezažil. Všichni drželi pospolu a snažili se o jednu věc, o ten titul. Bylo to nádherné.
Nebojíte se toho, jak moc vám to všechno bude chybět?
Bude mi to chybět, o tom žádná. Na druhou stranu je realita taková, že to nejde tlačit do nekonečna. Když vezmeme v potaz věk, zdravotní stav i motivaci, která mě držela při hokejovém životě, tak zjišťuju, že dochází správný čas. Bude mi samozřejmě scházet parta kluků, kabina, sranda v ní, ten adrenalin z vítězství i porážek. Ale já to cítím tak, že mám skončit. Bude to teď jiný život, začne úplně nová kapitola. To ale neznamená, že od hokeje odcházím, že mě přestane zajímat. To ne.
Co teď budete dělat?
Teď nebudu dělat vůbec nic. Vezmu si delší dovolenou a budu se snažit dát zdravotně do kupy. Budu si chvíli užívat života, zvolním, nebudu mít ten každodenní dril na ledě a v posilovně. Prostě si vezmu dovolenou a budu si užívat.
S Petrem Nedvědem na Floridě? Kariéru skončil rok před vámi a celý loňský rok říkal, že už tam na vás čeká. Že nemá s kým hrát golf.
No jo, ten už čeká (směje se). Těším se na to. Zahrajeme si golf, půjdeme si v zimě zajezdit na lyže. To jsou věci, které mě strašně baví, ale celou kariéru jsem je dělat nemohl. Taky chci cestovat. Chci navštívit místa, kam jsem se s hokejem nikdy nedostal. Hokej byl celoroční záležitost, teď si to všechno vynahradím.
