Nedorost po návratu poznává extraligu: V KHL je více místa, ale těžší cesta před kasu

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
24. 9. 2018 12:23
Nikdy nebyl žádným velkým kanonýrem, ale spíše bojovníkem a hokejovým buldokem. Přesto si Václav Nedorost na vítkovickém ledě pořádně vynadal, když v první třetině namířil gólovou střelu jen do brankáře Bartošáka. Dvojnásobný juniorský mistr světa se do extraligy vrátil po osmi letech v KHL a po přestupní zastávce v Českých Budějovicích. Na první kanadský bod v plzeňském dresu čeká.
Václav Nedorost (vpravo) se do extraligy vrátil po devíti letech a na první bod zatím čeká.
Václav Nedorost (vpravo) se do extraligy vrátil po devíti letech a na první bod zatím čeká. | Foto: ČTK

Jak náročné bylo utkání proti Vítkovicím, které jste nakonec zdolali 2:1 v prodloužení?

Byl to hodně těžký zápas. Nohy nám v prvních dvou třetinách nejezdily tolik jako v předchozích duelech. Myslím, že proti Brnu a Spartě jsme hráli lépe, ale brali jsme jediný bod, z Ostravy máme dva. Asi to byla odměna. Odehráli jsme spoustu oslabení a zahráli jsme je dobře. To nám vyhrálo zápas.

Nepovedené přesilovky jako by vašeho soupeře rozhodily, že?

Je to možné. Jednou hráli skoro minutu dlouhou přesilovku pět na tři, hráli i čtyři na tři v prodloužení. Kdybychom dostali další gól, člověk nikdy neví, ale těžko by se to otáčelo.

Byla to od vás zbytečná vyloučení?

Ano, to jsme si v kabině také řekli. Byly tam zbytečné ofenzivní tresty nebo oplácení, musíme na tom zapracovat, protože až půjde do tuhého, může se to vymstít. Doufám, že už se to nebude opakovat.

V první třetině jste se na sebe po neproměněné šanci hodně zlobil. Co jste si vyčítal?

Všechno bylo špatně. Moje zakončení je celoživotně špatné. Hraju seniorský hokej už dvacet let, zrychluje se to, všude je méně času a cítím, že dar pohotové a tvrdé střely, který v sobě nemám, mi teď začíná chybět. Nikdy jsem nebyl střelec, ale ta šance mě mrzela. Byla to čistá gólovka a já jsem to tam jenom tak hodil. Brankář s tím neměl vůbec problém, chtěl jsem střílet nahoru a dám mu to mezi nohy. A šancí jsem měl víc, cítil jsem se na ledě už líp. Naštěstí to padlo někomu jinému a vyhráli jsme. Dva body z takové dálky jsou dobré.

Měli jste při pomalejším rozjezdu nohy ještě v autobuse, anebo jste do Ostravy přijeli o den dříve?

Právě že jsme přijeli o den dříve, takže nebyl žádný důvod k výmluvám. Někdy to tak zkrátka je, bylo to od začátku nervózní a rozkouskované. Na vhazování jsou nová pravidla, pořád se s tím pereme, ne všichni jsou ve hře. Každý den nejedou nohy tak, jak by si člověk představoval, ale je třeba se s tím poprat.

Je vydřená výhra povzbuzením po těsných porážkách?

Pořád je to teprve začátek sezony, ta vyrovnanost nás ale nepřekvapila. Odehráli jsme už předtím čtyři těžké zápasy v Lize mistrů, byli jsme už zvyklí. Odehráli jsme i v extralize dobré duely, netahali jsme za kratší konec. Hráli jsme dobře i proti Brnu a Spartě, jen jsme nedávali góly. V Ostravě trenéři v průběhu zamíchali sestavu, což nám pomohlo.

Co říkáte na úroveň extraligy po vašem návratu? Po vítězství 4:0 nad Libercem jste sehráli tři velmi vyrovnaná utkání.

Hokej celkově sleduju, ať už v televizi nebo se jezdíme přímo na stadiony dívat se synem. Věděl jsem, že extraliga je kvalitní soutěž a hodně se zrychlila oproti době, kdy jsem tady hrával, než jsem odešel do KHL. To je zase úplně něco jiného, nehraje se tam tak nahoru dolů, spíše se to zatahuje, máte více místa, ale zase je těžší prosadit se před kasu. Měli jsme s Plzní těžké rozlosování, dva zápasy jsme vyhráli, dva prohráli a teď je potřeba udělat nějakou sérii, abychom se posunuli k první šestce.

 

Právě se děje

Další zprávy