reklama
 
 

Dáš jim gól a hned tě chtějí, smáli se Vlachovi v Olomouci. Přesun do Třince mu sedl skvěle

5. 1. 2018
Útočník Roman Vlach prožívá v barvách Třince úspěšný začátek měsíčního hostování, v rámci kterého byl hned první den v roce vyměněn za Zbyňka Irgla. Ze dvou zápasů za Oceláře má syn Rostislava Vlacha tři body, Chomutov sestřelil dvěma brankami.

Představení třineckému publiku vyšlo podle podle představ, že?

To ano, jsem jedině rád. Fanoušci jsou tady vynikající, po zápase mi poděkovali. Porazili jsme Chomutov 4:2, byla to paráda.

Ale naposled jste třinecké fanoušky ještě v dresu Olomouc naštval gólem v nájezdech. Vzpomínáte si?

Je to tak. Taky jsem potom v Olomouci poslouchal, že jsem dal jeden gól a už jdu do Třince. Je to náhoda, že se to tak událo.

Na hostování v Třinci jste odehrál druhé utkání, jak vůbec probíhal váš přesun z Olomouce hned zkraje nového roku?

Prvního jsem jel na trénink, zavolali si mě trenéři a oznámili mi výměnu. Byl jsem rád, třinecká organizace je výborná. Jsem tu spokojený.

Ze dvou zápasů máte tři body. Přenesl jste si střeleckou formu?

Člověka to samozřejmě povzbudí, když k vítězství týmu něco přidá. Chtěl bych, aby to tak pokračovalo. Hraju ale s výbornými spoluhráči, třeba na přesilovce je to opravdu jméno vedle jména. Nemám si na co stěžovat.

S novými spoluhráči jste se tedy rychle sehrál?

Samozřejmě. Ať je to Martin Růžička, nebo Tomáš Marcinko. To jsou hráči, kteří toho mají spoustu za sebou. Jsem rád, že s nimi můžu hrát.

V Olomouci jste si musel góly vypracovávat sám?

Vypracovávat sám… já jsem si jich moc nevypracoval, dal jsem čtyři (smích). Olomouc hraje úplně odlišný styl hokeje. Je to oproti Třinci více důraznější, zdejší kombinační styl mi výborně sedí. Musím zaklepat.

První domácí utkání za Třinec, dvě branky, a dokonce stý gól mužstva v sezoně. Co to bude stát?

Nějaká svačinka nebo příspěvek do kasy asi bude. Kluci už mi něco říkali. Slyšel jsem, když to hlásil hlasatel, a už mi to bylo jasné.

Hrajete v jedné formaci s Erikem Hrňou. Znáte se delší dobu? Vy jste vyrůstal ve Zlíně, on ve Vsetíně…

Známe se dlouho, vždycky jsme se zdravili, když jsme proti sobě hráli. Je ze Vsetína, v mládežnických kategoriích jsme se často potkávali. Jsem rád, že můžeme hrát spolu, ale Vlado Dravecký je taky výborný kluk. Jsou to super spoluhráči.

Probíral jste hostování na dálku s tátou?

Bylo to prvního a s otcem jsme si na Nový rok volali, přáli jsme si všechno dobré a ať se jim taky daří. Protože je na dálku sleduju (Rostislav Vlach je asistentem Filipa Pešána na mistrovství světa juniorů). Výměnu jsme nějakým způsobem zkonzultovali, ale tím to haslo.

Co na váš přesun do Třince říkal?

Jak říkám, extra jsme to neprobírali. Tady jsou ještě daleko šikovnější hráči. Nechci říct, že by v Olomouci nebyli, ale Třinec je hokejově přeci jen jinde, co se technické stránky týče. Říkal, že by mi to mohlo sedět a asi se nemýlil.

Pěknou techniku jste ukázal při prvním gólu, kdy jste počkal, až brankář Lukeš lehne, a zvedl jste puk bekhendem pod břevno…

Počkal jsem si, až půjde gólman na zem. Martin Růžička výborně vybojoval puk a žabkou mi přihrál přesně na hůl. Já už jsem jen pokračoval a zakončil.

Při druhém gólu jste chtěl ještě přihrávat?

Ne, ne. Tomáš Marcinko se tam skvěle natlačil a já jsem v podstatě jen dorážel puk. Mezi nohama byla mezera, byl jsem strašně blízko, a tak jsem se snažil trefit ji takovým curlingovým stylem.

Nebylo daleko ani k hattricku, ne?

Šance tam byly, to ano, ale zaplaťpánbůh za dva góly, a hlavně vítězství. To už bych chtěl asi moc. Tabulka je našlapaná, tři body jsou důležité.

V první půlce sezony jste se dlouho střelecky trápil. Teď už se na ledě cítíte lépe?

Jasně, kdo by se necítil lépe. Sebevědomí mi narostlo. Přišel jsem, dvakrát jsme vyhráli, hraju v novém týmu. Ale jsou to jen dva zápasy, nesmím usnout na vavřínech. Uvidím, jak to půjde dál.

autor: Ondřej Zoubek | 5. 1. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama