Smír a dres pod stropem. Král byl uznán za právoplatnou legendu, na ledě pořád září

Legendární útočník Richard Král (vlevo) se navzdory dřívějším sporům vrátil do Třince jako hrdina.
Hokejový klub z Třince slaví letos 90 let od svého založení. Na reprezentační přestávku si připravil retro party ve velkém stylu.
V pátek večer se v exhibičním utkání utkaly HC Železárny Třinec a HC Petra Vsetín v repríze finále extraligy 1998. Třineckým organizátorům se povedlo sehnat většinu hráčů z kádrů tehdejších finalistů a show mohla začít.
Na třinecký led se vrátil také Richard Král. Nejproduktivnější hráč třinecké historie (208+359), nejlepší nahrávač, držitel extraligového stříbra (1998) a bronzu (1999) se přitom s Oceláři neloučil po deseti letech v dobrém...
... a spory s prezidentem Třince Jánem Moderem přerostly až v soudní pře. Ale při oslavě 90 let se vztahy minimálně částečně narovnaly, Král pozvánku přijal a v exhibičním zápase zazářil dvěma góly a dvěma asistencemi.
Foto: Dalibor Sosna
Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
9. 11. 2019 10:26
Třinec v rámci oslav 90 let založení hokejového klubu porazil v pátečním exhibičním zápase Vsetín 8:4 a před utkáním vyvěsil pod strop haly čtyři dresy. Poctěn byl i Richard Král, navzdory dřívějším sporům s prezidentem Ocelářů.

Bývalý útočník se do dějin třineckého hokeje zapsal nesmazatelným způsobem. Dodnes je s bilancí 208 gólů a 359 asistencí (567 bodů v 498 zápasech) nejproduktivnějším hokejistou a nejlepším nahrávačem v historii Slezanů. Získal s Třincem extraligové stříbro a bronz.

Po odchodu v roce 2005 však jeho vztahy s šéfem Ocelářů, prezidentem Jánem Moderem výrazně ochladly. Důvodem byly půjčky uvnitř mužstva, zpožděné výplaty a Králův návrh klubu k insolvenci. Zdálo se, že smutné tahanice po soudech přebijí to, co Král v nejlepší formě ukazoval na ledě.

"Králův dres ve Werk Aréně viset nebude, leda by v něm visel on." Podle Krále tuto silnou větu pronesl prezident Moder. Třinecký boss se naopak dušoval a přísahal i na vlastní děti, že z jeho úst nic takového nevyšlo. "Král zklamal jako člověk," říkal přední člověk Třineckých železáren.

Třinečtí fanoušci však Krále i dál uctívali jako klubovou ikonu a letos si v anketě k 90 letům hokeje v Třinci pardubického rodáka zvolili na pozici centra nejlepší šestky Ocelářů všech dob. Před páteční exhibicí legend proti Vsetínu, jež připomněla extraligové finále z roku 1998, potom Královo číslo 91 skutečně zamířilo ke stropu haly.

Nikdo v budoucnosti Třince už si dres s tímto číslem neobleče. To platí i pro čtrnáctku Radka Bonka, jedenáctku Jana Peterka a slavné numero 77, které nosil na zádech slovenský obránce Ľubomír Sekeráš.

"Říká se, že k velkým mužům patří i velkorysost. Nevidím důvod, proč bychom měli Richarda nějak mazat z historie. Už dávno jsme počítali s tím, že mezi dresy, které vyvěsíme, bude i Richardova 91," vysvětloval v rozhovoru pro Deník Sport své rozhodnutí prezident Ocelářů Moder.

Vztahy obou mužů se zřejmě narovnaly, minimálně částečně.

"Ten dres tam visí zcela po právu. Richard v třineckých barvách dvakrát vyhrál bodování celé extraligy, odehrál tady 500 zápasů. Jednoznačně si to zaslouží," poznamenal dlouholetý brankář Třince Radovan Biegl.

Biegl jako jeden z dalších účastníků retro zápasu Vsetín dlouho trápil a do poloviny utkání, než přepustil místo Vlastimilu Lakosilovi, dokonce udržel čisté konto a skóre 3:0. Vedle toho sledoval Královu dominanci, neboť legendární útočník v 49 letech zapsal dva góly a dvě nahrávky.

Král v Třinci po letech udělal čest svému jménu a své hokejové pověsti.

Richarde, dočkal jste se v Třinci bouřlivého přivítání. Jaké to bylo?

Bylo to skvělé. Pokaždé, když jsem se vrátil do Třince, ať už jako hráč, nebo později jako trenér, to přijetí bylo vždycky úžasné. Chtěl bych všem fanouškům poděkovat, tahle oslava byla velká pecka.

Zapsal jste dva góly a dvě asistence, byl jste vidět hlavně v akcích s Janem Peterkem. Je znát, že v Pardubicích trénujete juniory.

Jsem každý den na ledě, sem tam si zahraju s veterány. Takže nějaký pohyb tam je, i když fyzička už není žádná. Ale řekl bych, že celkově byl zápas v Třinci, co se týče výkonů všech kluků, slušný.

Vypadá to, že vás zápas na 3×15 minut ani moc nezmohl. Je to tak?

Bylo to rozdělené častými pauzami, tempo nebylo nijak zvlášť náročné a dalo se to zvládnout. Kdyby to tempo bylo jinačí, asi bychom všichni čudili daleko více.

Když jste se sešli s bývalými spoluhráči v kabině, probleskly vám hlavou vzpomínky na finálovou sérii z roku 1998, ve které Vsetínští vyhráli 3:0 a získali svůj čtvrtý titul?

Většinou jsem se s klukama strašně dlouho neviděl. Jsou to všechno krásné vzpomínky, je to hezké setkání. V play off toho roku jsem hrál s Láďou Lubinou a Viktorem Ujčíkem a myslím, že play off nám vyšlo úplně parádně. Bohužel jsem se zranil v posledním semifinále ve Vítkovicích, Roman Kaděra byl také zraněný. Naopak Vsetín byl v takové sestavě, že se mu v té době moc konkurovat nedalo.

Přišla vám na zápas osobní pozvánka od prezidenta Modera, byť jste se při vašem konci v Třinci nerozcházeli v dobrém?

Přišla mi pozvánka mailem od klubu. Jančí (Ján Moder) byl samozřejmě pod pozvánkou pro všechny hráče podepsaný a já jsem si říkal, že se rád zúčastním. Protože potkat se s hráči, které jsem třeba 15 let neviděl, to byla obrovská výzva, a navíc zahrát si před třineckými fanoušky. Další věc, která se neodmítá.

Dlouho se diskutovalo o vyvěšení vašeho dresu pod strop. Co se vám vybavilo, když jste viděl plachtu s vaším číslem 91?

Beru to jako ocenění práce, kterou jsem pro Třinec odvedl. Hrál jsem tady deset sezon, myslím, že nějakou stopu jsem tady zanechal. Beru to jako vyústění mého působení tady, samozřejmě mě to potěšilo.

 

Právě se děje

Další zprávy