Král vyrůstal v Pardubicích a v osmnácti letech naskočil do tří zápasů titulové sezony Tesly 1988/89. "Ale vůbec si ten titul nepočítám. Hrál jsem za juniorku a uprostřed ročníku zasáhl do tří duelů," popisuje.
"Samozřejmě to byly obrovské zkušenosti, Pardubice měly tehdy skvělý mančaft v čele s Hašanem (Dominikem Haškem), Otou Janeckým a Jirkou Šejbou. Když bylo potřeba, vytáhli si nás nahoru," vzpomíná Král.
Za dalších pět let už byl urostlý střední útočník hvězdou svého týmu, v základní části byl jeho jasně nejproduktivnějším hráčem a v play off pak pomohl táhnout Pardubice až do finále, svého prvního v kariéře. Ale Olomouc byla tehdy nad síly Východočechů.
Na lavičce Pardubic stál trenér Marek Sýkora a Krále dával od začátku sezony do jedné formace s Markem Zadinou. "V roce 1992 jsem se vrátil z vojny v Jihlavě a často jsme s Richardem hráli spolu. Trenér Sýkora nás potom dal k sobě už definitivně," podotýká Zadina.
Spojení šikovného centra Krále s rychlým křídlem Zadinou vydrželo celou dekádu. Největší slávu ovšem neudělali dva parťáci doma v Pardubicích, nýbrž v dalekém Třinci, kam se přesunuli v roce 1995.
Třinecká přízeň od Hadamczika
Hokejový klub ze slezského města poblíž polských a slovenských hranic postoupil do nejvyšší soutěže a kouč Alois Hadamczik o příchod Krále se Zadinou výrazně stál. "V Pardubicích mi končila smlouva a zájem pana Hadamczika byl opravdu enormní. Nebylo co řešit," tvrdí Král.
Jelikož se Třinec vyškrábal mezi hokejovou elitu poprvé ve své historii, Král ani Zadina tamní prostředí dobře neznali. "Přijeli jsme vlakem, a ten zastavil v železárnách," směje se bývalý útočník s číslem 91. "Byl to trošku šok, ale nakonec jsme tam strávili nádherné časy," doplňuje vzápětí.
"Třinec byl nováček, lidé ve městě chodili na hokej rádi. Všechno se tam hezky rozjíždělo, bylo to takové rodinné. Pod trenérem Hadamczikem to pro nás byly nejlepší roky," přidává Zadina.
Sedmkrát z deseti následujících sezon vyhrál Král týmové bodování. Zadina byl pětkrát v první pětce, ale on odešel z Třince o rok dříve než Král, navíc si v sezoně 1998/99 odskočil do Zlína a v roce 2003 působil krátce v ruském Novosibirsku.
"Postupem času jsme se zlepšovali, trenéři nám nechávali prostor," líčí Zadina. "Sedli jsme si typologicky, navíc jsme kamarádi. Záda byl na křídle velmi rychlý a já jsem mu puk v pravý moment dokázal dát. Z toho jsme nejvíce těžili," komentuje vzájemnou souhru Král.
"Richard byl skvělý centr, svého času nejlepší v extralize. Uměl si podržet puk, viděl spoluhráče, měl cit pro hru a byl výborný technik. Spolu jsme si zažili určité automatismy a vycházely nám hezké akce," říká Zadina.
Nostalgie fanoušků i bez titulu
Třešnička v podobě mistrovského titulu ovšem chyběla. Třinec měl silné mužstvo s dalšími hvězdami Viktorem Ujčíkem, Ľubomírem Sekerášem, Jozefem Daněm, Romanem Kaděrou nebo Janem Peterkem. Později se zde vyšvihli Jan Marek, Martin Havlát či Václav Pletka.
Přesto byl jeden klub v těchto letech stabilně mnohem dominantnější.
"Měli jsme smůlu, že Vsetín měl v té době půlku až tři čtvrtě mužstva z reprezentace. Většinou se hrálo o druhé místo, takhle to bohužel bylo. Prosadit se proti Vsetínu bylo ohromně těžké a nebýt jeho, možná bychom s Třincem jeden nebo dva tituly vyhráli," přemítá Král.
V roce 1998 prohrál Třinec se Vsetínem ve finále, o rok později vypadl v semifinále proti Zlínu a v roce 2003 ve stejné fázi play off s Pardubicemi. "Vsetín dominoval, ale Třinec se jako klub posouval a zlepšoval. Měnil se z nováčka v silného člena extraligy," zdůrazňuje Zadina.
Oceláři dobyli extraligový trůn až v letech 2011 a 2019, přesto mnozí fanoušci dodnes na Královu éru nostalgicky vzpomínají. "Lidé tehdy ve staré hale často stáli na schodech, když bylo narváno. Na druhou stranu teď mají nádherný nový stadion, to se musí líbit všem," soudí Král.
Zadina působí v Třinci již tři roky jako asistent trenéra Václava Varadi a občas slýchá lichotky. "Lidé, kteří tu dobu živě pamatují, vzpomínají, že jsme hráli pěkný hokej. Bylo to techničtější než teď," usmívá se.
Reprezentace unikala, zlato má z hokejbalu
Král patřil k nejnebezpečnějším hráčům v extralize, byť vždycky více gólů připravil, než nastřílel. V letech 2000 a 2003 vyhrál kanadské bodování se 77 a 68 body. Výkon z přelomu století překonal až jiný třinecký útočník Martin Růžička o třináct let později (83 bodů), dokonce i Milan Gulaš ve své životní sezoně letos za Králem o bod zaostal.
Místo v reprezentaci si však nikdy nevybojoval. Tedy pouze v přípravných zápasech. "V roce 1994 jsem byl na mistrovství světa v Itálii jako záloha, ale pak vypadl Pittsburgh, přijeli Jarda Jágr s Martinem Strakou a mě poslali domů," vypráví Král o jediné zkušenosti z MS.
Není kvůli národnímu týmu nijak zahořklý. "Byla to doba, kdy tam hráli centři jako Jirka Dopita, Robert Reichel a Pavel Patera. Mně by role ve čtvrté formaci neseděla, nejsem ten typ. Potřeboval jsem, aby na mně tým stál, pozici, na kterou jsem celý život zvyklý," vysvětluje.
I proto Král po stříbrné sezoně 1997/98 v Třinci nezamířil na šampionát do Švýcarska, ale do Litoměřic na hokejbalové MS. Ani příbuzný sport s oranžovým míčkem mu nebyl cizí, s českým týmem vydřel prvenství.
Hokejový primát mu unikl i v Polsku, kde dohrával kariéru v Jastrzebie. "Také tam jsme byli jednou druzí. Někomu se to poštěstí, jinému ne. Je to taková malá kaňka na mojí kariéře. Týmový úspěch mi chybí," přiznává.
S Pardubicemi v roce 1994, s Třincem v roce 1998 i s Jastrzebie v roce 2013 skončil Král těsně pod ligovým vrcholem.
"Ale tu vítěznou euforii jsem si vynahradil v Mladé Boleslavi, s níž jsem postoupil do extraligy. Nejdříve jsme vyhráli první ligu, pak jsme zvládli baráž proti Ústí, slavili jsme nadvakrát. I tam jsem zažil parádní roky, fanoušci v Bolce byli skvělí," zmiňuje Král léta 2007 až 2010.
Usmíření před plnou halou
Za Třinec odehrál včetně play off skoro 500 zápasů, s bilancí 203 branek a 359 asistencí zůstává nejproduktivnějším hráčem historie a zároveň nejlepším nahrávačem. Ve městě byl i zastupitelem, než si uvědomil, že se této činnosti vedle hokeje nedá věnovat naplno.
"Třinec jsem si zamiloval. V Beskydech v okolí města je krásná příroda, měl jsem tam postavený barák. Žil jsem tam i po odchodu od Ocelářů v roce 2005, celkově snad dvacet let," vypočítává Král.
Vztahy s klubovým vedením, zejména s prezidentem Jánem Moderem, byly však po Králově odchodu dlouhá léta značně pošramocené. Moder tvrdil, že si Král proti podepsané dohodě kladl nárok na 500 tisíc korun, načež klubu kvůli dalším tahanicím u soudu hrozila až likvidace.
Král to popřel s tvrzením, že třinecký prezident některé věci překroutil a zamíchal určité události v čase. Spekulovalo se, zda po těchto neshodách bude pod stropem třinecké haly někdy viset dres největší legendy klubu.
Alespoň k částečnému narovnání vztahů došlo v listopadu loňského roku při oslavách 90 let třineckého hokeje. Král byl na tuto akci pozván, před bouřícími fanoušky nastoupil v exhibiční finálové repríze z roku 1998 proti Vsetínu a na ledě si podal ruku s prezidentem Moderem.
Jeho jednadevadesátka pak s dalšími vyřazenými čísly skutečně zamířila pod střechu ocelářské Werk Areny. "Vyřazení čísla je pro hokejistu pocta a ocenění jeho práce. V Mladé Boleslavi mají fanoušci také vyvěšený určitý transparent s mým číslem. Je to hezké," uznává Král.
"Nějakým stylem jsme se dohodli, že do Třince přijedu. Strach jsem z toho neměl, protože vztah s třineckými fanoušky jsem měl vždy výborný. I v listopadu byli fantastičtí a připravili mi nádherné přivítání," děkuje. Jak přesně probíhalo usmíření s vedením už více rozebírat nechce.
Po konci kariéry v Polsku v roce 2014 se stal trenérem a s bývalým parťákem Zadinou se okamžitě sešel u pardubické mládeže. V dalších letech se dvakrát dostal i k práci u dospělého mužstva Dynama. Nyní pokračuje u výběru do 20 let a rozvoj juniorů ho naplňuje.
"Uvidíme, kam to povede. Každý trenér by chtěl nahoru, ale v extralize je čtrnáct týmů a strašně moc kvalitních koučů. Vedou k tomu postupné kroky, někdy je to o náhodě. U juniorů ale vidím velké pokroky, což mě pohání," míní majitel dvou extraligových stříber a jednoho bronzu.
Velkou oslavu kulatých narozenin nepořádá, možná skočí s kamarády na pivo. "Něco třeba udělám pak v létě, až se současná situace urovná. Teď se vedle práce snažím sám sportovat, chodím běhat, jezdím na kole, rád si zajdu zahrát tenis," uzavírá Král.
"Tenis hraje Richard opravdu výborně, já tak dobrý nejsem, takže s ním občas můžu maximálně na čtyřhru. V singlu bych mu nebyl soupeřem," směje se Zadina, jenž v odkazu legendární dvojice v Třinci pokračuje.
