Sestup? Na medaili nemáme, ale pořád jsme hokejový národ, říká Slovák Hudáček

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
14. 2. 2019 9:28
Tradičně patřil k oporám slovenské reprezentace, v olympijské sezoně však neměl patřičnou formu, navíc ho trápila zranění. A tak si útočník Libor Hudáček nezahrál v Pchjongčchangu ani na MS v Dánsku. Kariéru se mu povedlo nastartovat v Liberci, kde je po Marku Kvapilovi druhým nejproduktivnějším hráčem.
Libor Hudáček se díky povedeným výkonům v Liberci vrátil do slovenské reprezentace.
Libor Hudáček se díky povedeným výkonům v Liberci vrátil do slovenské reprezentace. | Foto: Reuters

V Třinci jste s Bílými Tygry zvítězili 5:2 a upevnili jste si vedoucí pozici v extralize. Ten zápas vám vyšel na sto procent, že?

Rozhodně. Poctivě jsme se připravili, hodně jsme se dívali na video a věděli jsme, co budou hrát. Tím pádem to pro nás bylo lehčí, zabraly všechny čtyři pětky a to byl klíč k úspěchu.

Je pro vás důležité vyhrát základní část?

Myslím si, že nikdo v kabině na to takovým způsobem nepohlíží. Snažíme se jít zápas od zápasu a je celkem jedno, jestli to bude první, druhé nebo třetí místo. Vyhrát základní část je lákavé, ale někdy je to zrádné. Mužstvo se potom může dostat pod tlak.

Každopádně vaše první odhady po příchodu do Liberce v létě mířily na šesté až desáté místo. Zatím jste tedy příjemně překvapen?

To je jasné. Ale nikdy předtím jsem extraligu nehrál, neznal jsem ostatní týmy, navíc naše mužstvo se v průběhu sezony trošku měnilo, přišly opory. S nimi jsme asi museli v tabulce stoupnout.

Začátek sezony byl hlavně v režii Michala Bulíře a Marka Kvapila.

Padalo jim to, drželi to hodně dlouho. Bulda potom odešel do KHL a síla se rozložila mezi všechny lajny. Tak to má být, jsme na dobré cestě.

Michal Birner a Tomáš Filippi se následně ukázali jako velmi kvalitní náhrada za Bulíře. Co s týmem udělají takoví hráči?

Jsou to velké opory, jeden lepší než druhý. Buldu jsme nahradili, a ještě jsme každou formaci vylepšili. Teď už je opravdu všechno v pořádku.

Mrzelo vás, že se na konci přestupního období nedotáhl příchod vašeho kolegy ze slovenské reprezentace, beka Michala Sersena?

Bavili jsme se o tom teď v národním týmu. Mrzelo to mě, ale hlavně jeho. Byl zklamaný z toho, že to bylo o papírování. Něco zaskřípalo, možná to bylo úmyslné. To už musí posoudit lidé nahoře.

V minulé sezoně vás trápilo zranění ramene, hrál jste pod prášky a bodově se vám ve Švédsku nedařilo. Zažíváte v Liberci procitnutí?

Základem je pevné zdraví, potom se člověk může naplno soustředit na své výkony. Teď je všechno v pohodě, už jen vyšperkovat formu na play off, kde už to bude o něčem jiném.

Play off často nehrajete, za posledních šest let budete ve vyřazovací fázi sezony teprve podruhé. Těšíte se více i z tohoto pohledu?

Samozřejmě, každý chce hrát play off a bojovat o titul. V Örebro ve Švédsku jsem hrál před třemi lety jen předkolo. V roce 2013 jsme hráli se Slovanem play off KHL, ale proti pozdějšímu vítězi Dynamu Moskva, takže to bylo velmi rychlé. Nejlepší vzpomínky mám na rok 2012 a titul se Slovanem ještě ve slovenské lize. Doufám, že na to navážu v Liberci, ale to je dlouhá cesta.

V této sezoně jste se vrátil do reprezentace na turnaje do Švýcarska a teď doma na Slovensku. Proti Bělorusům a ruskému béčku jste dvakrát vyhráli, máte z rodícího se týmu dobrý pocit?

Zápas s Bělorusy nebyl takový, jaký jsme si představovali, nicméně jsme vyhráli proti nim i Rusům. Ale nepřeceňoval bych to, neříkal bych, jak je to super. Mužstva budou na MS úplně jiná, každopádně výhry potěšily a rádi jsme si zahráli před našimi fanoušky.

Už vás přebolelo loňské opomenutí z nominace na olympiádu?

Ano, to už je pryč. Dá se říct, že celou sezonu jsem byl zraněný. Chtěl jsem si na olympiádě zahrát, ale nevyšlo to. Každá sezona je jiná, teď už je to za mnou. Můžu ovlivnit jedině budoucnost.

Uvědomil jste si zpětně, že jste neměl patřičnou výkonnost? Zprvu vás to vloni mrzelo mnohem více, ne?

Asi ano, ale takový je sport. Trenéři si u mě představovali asi jinou formu a vybrali si jiné hráče. Už to nechci rozebírat a přemýšlet nad tím.

Motivuje vás teď skutečnost, že Slováky čeká domácí MS?

Určitě. Nejdříve chci co nejvíce pomoct Liberci v play off, trenéři by si mě pak mohli ještě více všimnout. Je to sen každého Slováka, zahrát si na domácím šampionátu. Je to obrovská motivace.

V roce 2011 jste do reprezentace nakukoval, ale v týmu pro turnaj v Bratislavě a Košicích jste nebyl. Vzpomínáte na to?

Hlavní progres přišel v té sezoně o rok později (Hudáček vyhrál extraligu se Slovanem a na MS v Helsinkách získal stříbro, pozn. red.). Mladí hráči pak dostávali více šancí, ale na MS 2011 bych asi neměl co dělat. Tam byly hvězdy od první do čtvrté formace.

Žije Slovensko pořád hokejem, přestože už pět let nebyl národní tým na MS ani ve čtvrtfinále?

To je jasné. Jsme hokejový národ, stejně jako Češi. Lidé tím budou žít vždycky, i když budou výsledky špatné. Tím spíš, když hrajeme doma a každý očekává nějaký hezký úspěch.

V létě jste prohlásil, že máte obavy, aby slovenská reprezentace brzy nesestoupila z elitní skupiny MS. Pořád máte ten pocit?

Když se na to člověk podívá papírově, určitě nebudeme mít výběr na to, abychom šli po medaili. Uvědomují si to lidé ve vedení a doufám, že i fanoušci. Snad na nás nebudou vytvářet příliš velký tlak, to by nám určitě nepomohlo.

Možná jste to myslel i s vyhlídkami na příští roky, ne?

Samozřejmě. Máme strašně málo hráčů v NHL a špičkových evropských ligách. Když se na to podíváme reálně, vyhlídky na další roky nejsou zrovna zelené. Ale musíme zkrátka vařit guláš z toho, co máme.

 

Právě se děje

Další zprávy