Pokud byste vedle sebe položili soupisky Třince a Sparty, většina znalců by za silnější prohlásila tu sparťanskou. Ale zatímco Pražané skončili v play off už v semifinále, Třinec po dvou letech znovu dokráčel až na vrchol. Klíčovou fázi sezony zvládl skvěle po taktické stránce.
Václav Varaďa, jenž vede Oceláře jako hlavní kouč od sezony 2017/18, zase ukázal, jak dokáže hokejovou partu stmelit a z jednotlivců udělat tým. Ve všech třech ročnících, které se dohrály až do konce, dovedl Třinec do finále a dvakrát zvedl nad hlavu Masarykův pohár.
Letos ho dostal jako dárek přesně v den půlkulatých 45. narozenin.
Třinec pod jeho vedením v play off vítězí stylem ne nepodobným tomu, jakým favorizované mužstvo sráželi soupeři v předchozích letech. Zlín v semifinále 2013 a 2014, Litvínov ve finále před šesti lety.
Dnes už Oceláři vědí, jak ve vyřazovacích bojích hrát. Přestože staví každoročně velmi silnou ofenzivu, na jaře kladou důraz především na bránění. Vědí, že gól dají, pak se umí zatáhnout a urputně bránit. Jako Berani před lety, jako Litvínov ve zmiňované bitvě o titul.
Takový byl Varaďa jako hráč. Útočník, který byl vedle střílení gólů hlavně buldokem nepříjemným pro soupeře. Také ze svých svěřenců nyní před play off dělá v první řadě válečníky.
Fanoušci pamatují, jaký byl Třinec kdysi. Hnal všechno dopředu, hrál mimořádně atraktivní zápasy. Pod Varaďou umí "ukopat" výhru 1:0 v prodloužení, jako v čtvrtém finále v Liberci. A to mu vyhrává tituly.
Patří k tomu provokace, pošťuchovačky mimo hru. Že si pak například Tomáš Marcinko od soupeřů vyslechne, že je simulant? Když se mu na krku houpe zlatá medaile, může nad tím mávnout rukou.
Varaďa, spolu se sportovním ředitelem Janem Peterkem hlavní strůjce úspěšného týmu, má pod Beskydami podepsanou rekordní smlouvu do dubna 2027. Do áčka přes prvoligový Frýdek-Místek zabudovává mladé hráče, plní nastolenou koncepci. A ještě má úspěchy.
Třinec sice uplynulou sezonu nastartoval unikátní sérií dvaceti zápasů s bodovým ziskem v řadě, avšak o Vánocích zapadl do opačného extrému. Deset utkání bez tříbodového vítězství, to byla nebývalá krize. Oceláři ji přečkali, stejně tak se na konci základní části vyrovnali se zdrcující zprávou o úmrtí manželky kapitána Petra Vrány.
Událost, jež zamávala s psychikou mužstva, stála Třinec dost možná Prezidentský pohár. Na play off už byl tým stoprocentně vyladěný.
Vrána s Matějem Stránským a Martinem Růžičkou vytvořili exkluzivní první útočnou formaci, nejlepší v extralize. Z ostatních útoků panická hrůza nešla, nicméně každý hráč znal dobře svou roli.
Vzadu měl Třinec nečekanou podporu od Ondřeje Kacetla, gólmana před sezonou odepsaného brněnskou Kometou. Na startu play off zaskočil za nemocného Jakuba Štěpánka a už ho do branky nepustil. Zapomněl na kolísající výkony ze základní části, rozjel se do životní formy.
Šesti nulami vytvořil nový rekord play off, úspěšnost zákroků vytáhl přes 95 procent. Hráči pomáhali Kacetlovi obětavostí, před pátým finále měli za play off o šedesát bloků proti střelám více než Liberec.
Bílí Tygři doplatili na menší hloubku kádru. V posledním finále hráli bez dlouhodobě zraněných Ladislava Šmída a útočníka Tomáše Filippiho, ale také bez Michala Birnera a Dávida Grígera. Dříve platili za zkraty Adama Musila a Petra Jelínka. Docházela jim kvalita i síly.
Obránce Ronald Knot měl před posledním zápasem průměrný ice-time ve výši 27 minut a 43 sekund. Nejvíce z Ocelářů měl zadák Martin Gernát (21:33). Více času na ledě než on strávili z Liberce ještě Ondřej Vitásek, Mislav Rosandič a Adam Musil. Liberec své hráče přetěžoval. Musel.
Navíc jako by i v hlavě Liberec složil zbraně ještě před koncem. Už před finálovou sérií říkal trenér Patrik Augusta, že jednoznačným favoritem je Třinec. První dva zápasy měl Třinec pod kontrolou, Bílí Tygři vystrčili drápy až doma. Ale ztratili prodloužení čtvrtého utkání, a bylo hotovo.
Páté finále už se hrálo zase naprosto podle not Třince. Ukázalo se, že větší výzvou byla pro Oceláře už v semifinále Mladá Boleslav. Ta dovedla sérii precizními výkony až do nervózní třetí třetiny sedmého duelu, kde bohužel do děje svými chybami vstoupili rozhodčí.
Kometa ani Liberec neměly sílu na to, aby Třinec potrápily. Ostatně týmů, které by to v sérii na čtyři vítězná utkání svedly, v extralize tolik není. A neboť by kádr Ocelářů neměl doznat dramatických změn, bude Třinec na nejvyšší příčky útočit i za rok.
V uplynulé sezoně si za svým cílem od začátku šel. Ročník neodpískal ani po koronavirové pauze, ani když bylo jasné, že bude bez fanoušků v hale. Zařídil si tréninky na ledě v Polsku, také na sociálních sítích s příznivci komunikoval mnohem aktivněji než v minulosti.
Pro titul udělal Třinec maximum. A zaslouženě ho obhájil.
