V Třinci jste pochytal 48 střel. Bylo v bráně horko?
Bylo. Ale musím říct, že je někdy lepší, když tam ty střely lítají a pořád se něco děje. Kluci přede mnou skvěle dělali "box out". Já jsem většinu těch střel viděl, opravdu mi to ulehčili.
Kolik zákroků bylo opravdu náročných?
Řekl bych, že každá střela je nebezpečná. Vždycky to může někoho trefit, nějak se odrazit. Kluci ale jinak eliminovali takové ty obrovské šance, které jinak bývají. Opakuji, hodně mi pomohli.
Jak jste se vyrovnával s tlakem osmi třineckých přesilovek?
Třinec má výborné, hrozně šikovné hráče. Jsem rád, že jsme to zvládli ubránit. Oslabení byla velkým faktorem výhry. Dostali jsme sice v oslabení jeden gól, ale jinak jsme tam padali po držkách, jak se říká. Zaslouženě jsme to ve třech udrželi i v prodloužení.
Čtyři minuty z pětiminutového prodloužení jste strávili ve třech. To byl po náročném utkání velký záhul, že?
To teda byl. Musím smeknout před týmem, že jsme to skvěle ubránili. I klukům, co oslabení nehráli a šli potom na nájezdy, jsme připravili půdičku.
Po nájezdu Martina Růžičky v sedmé sérii se volalo video, vy jste skončil na břiše. Jaký jste měl pocit? Tušil jste, že to nebude gól?
Zpětně to vůbec nemám v hlavě, tak to v tu chvíli probíhalo. Věřil jsem, že to není gól. Asi to poskakovalo někde po brankové čáře, sklapl jsem betony a zaplaťpánbůh to neskončilo v brance.
Puk šel od tyčky do obou betonů a zastavil se na čáře…
No, tak je to takový malý vánoční dárek pro mě (úsměv). Když už jsme u toho, chtěl bych všech lidem popřát hezké vánoční svátky. Ať si je užijí s rodinou.
