Nakládala mrzí, že nemohl na Říhův pohřeb. Nadchl mě pro velký hokej, vzpomíná bek

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
10. 9. 2020 8:03
Obránce Jakub Nakládal nemohl na středeční pohřeb Miloše Říhy kvůli prvnímu finále letního Generali Česká Cupu v Třinci. V něm jeho Pardubice padly 0:3 a v sobotní odvetě nebudou mít lehkou pozici. Kapitán Dynama vzpomíná na Říhu jako na svého prvního trenéra v dospělém hokeji, ale při zápase na něj nemyslel.
Jakub Nakládal se po devíti letech vrátí v pardubickém dresu do extraligy.
Jakub Nakládal se po devíti letech vrátí v pardubickém dresu do extraligy. | Foto: Lukáš Filipec, HC Oceláři Třinec

Z hlediska finálového dvojzápasu se pro vás první utkání v Třinci dlouho nevyvíjelo vyloženě špatně, ale po dvou obdržených gólech v třetí části jste prohráli 0:3. Co to znamená před odvetou?

Sice by bylo lepší prohrát 0:1 než 0:3, ale nikdo nechtěl na takový výsledek hrát. V třetí třetině jsme chtěli zápas otočit, bohužel jsme udělali chyby a Třinec je potrestal. Ve čtvrtfinále se Zlínem jsme prohráli 2:4 a domácí odvetu jsme zvládli. Nemyslím si, že finále je rozhodnuté, i když Třinec hrál dobrý hokej. Když budeme hrát jinak, můžeme uspět.

Až do 50. minuty to byl zápas o jednom jediném gólu. Bylo cítit, že jde o finále? Byť letní pohár není tak významnou akcí.

Těžko říct, před finále na dva zápasy to máte v hlavě, ale v samotném utkání nad tím podle mě nikdo nepřemýšlí. Abychom bránili výsledek 0:1, to ne. Naopak jsme chtěli hrát, jenže jsme lítali jako blázni a vymýšleli kraviny. Každopádně jsme s výsledkem chtěli něco udělat.

Je pro vás pohárová soutěž lepším formátem přípravy než jednotlivé přátelské zápasy, v nichž vůbec o nic nejde?

Určitě, takhle je to lepší. V poháru se o něco hraje, má to aspoň nějaký náboj, systém a řád. Nesetkal jsem se s nikým, kdo by to nekvitoval.

Třinec proti vám v prvním zápase vyjel v nejsilnější sestavě, takže můžete brát toto finále i jako kvalitní prověrku před extraligou, ne?

Ano, celkově je to dobrá prověrka. S každým týmem jsme hráli dva zápasy, něco jsme si nakoukali, i když se týmy na druhou stranu z předchozích sezon dobře znají. Nicméně je to fajn, má to náboj. Jinak totiž nikoho nebaví hrát hokej v létě. (úsměv)

Měli jste před zápasem v hlavě smutnou událost z minulého týdne, kdy zemřel trenér Miloš Říha, který byl s Pardubicemi úzce spjatý? Šli jste hrát i pro něj?

Byla to obrovská rána nejen pro celý hokej, ale hlavně pro všechny, kdo ho znali. Miloš byl velký živel. Ať už ho skolilo cokoliv, nikdo si nemyslel, že to bude takhle brzy. Nechtěl bych říkat, že jsme hráli pro něj… Všichni ví, že zemřel, ale já osobně nemám rád, že bych měl jít do zápasu a hrát pro někoho, kvůli nějaké události. Ne, vzpomenu si na něj při jiných situacích, vzpomínky mi nikdo nevymaže.

Právě ve středu, v den vašeho zápasu v Třinci, proběhlo v Pardubicích poslední rozloučení s bývalým trenérem reprezentace.

Ano, mrzí mě, že jsem se toho nemohl zúčastnit. Přišel bych se s ním symbolicky rozloučit. Věřím, že i tak se s ním rozloučilo mnoho lidí.

Tušil jste, jak vážný je Říhův zdravotní stav?

Jedna věc je něco vědět a tušit. Že se věci nevyvíjejí tak, jak by si přál. Ale připravit se na tohle nedá. U Miloše nebylo mnoho informací, asi jen málo lidí doopravdy vědělo, jak špatné to je. Osobně mě to hodně zasáhlo, protože jsem ho znal snad od 17 let. Snažil jsem se probojovat do A-týmu v Pardubicích, kde Miloš působil, a už tehdy to pro nás všechny bylo velké jméno. Byl to výborný trenér a měl obrovský respekt. O to více jsem si vážil, že jsem s ním později mohl pracovat.

Říha se stal vaším prvním trenérem v dospělé kategorii. Jaké bylo naskočit do velkého hokeje právě pod ním coby velmi emotivním a bouřlivým koučem?

Mám na to krásné vzpomínky. Pardubice byly v té době opravdu top tým a v základní části ostatní často válcovaly. V play off se Milošovi nikdy nepodařilo udělat s Pardubicemi titul, ač tomu byl velmi blízko. Byly to takové časy, kdy jsem vnímal, že není nic víc než dostat se do áčka Pardubic. Nemyslel jsem na reprezentaci, Rusko nebo NHL. Když mě občas pozvali na trénink, byl jsem nadšený. Emotivní styl Miloše do toho všeho zapadal, koukal jsem jako puk.

Trenér Říha během vaší druhé sezony v Pardubicích odešel do Ruska a v jedné šatně jste se sešli až po deseti letech na Karjala Cupu, kde vám v národním týmu svěřil kapitánské céčko.

Poštěstilo se mi to, byť mě v reprezentaci vedl jen na jednom turnaji.

Šampionát v Bratislavě jste musel vynechat kvůli zranění a Říhovi tam jen těsně unikl bronz. Říkáte si, že je dobře, že se dočkal u národního mužstva alespoň jednoho velkého turnaje?

Neznali jsme se zase tak dobře, ale bavil jsem se o tom s Petrem Průchou, jehož Miloš vedl v Petrohradu. Říkal mi, že trénovat nároďák byl velký Milošův sen, a splnilo se mu to. Byl to možná poslední mezník, který mu v trenérské kariéře chyběl. Osud byl takový, že si už asi splnil všechno. Odvedl u reprezentace dobrou práci a medaile byla opravdu blízko.

Pojďme ještě k aktuálnímu tématu. Co s vámi dělá koronavirová nejistota, která v Česku panuje napříč sporty? Týden před startem ostré hokejové sezony.

Nic s tím nenadělám, i když o tom občas samozřejmě přemýšlím. Dneska si asi nemůžeme být ničím jistí, musíme to brát, jak to je. Ráno se probudím a pokud mi někdo nezmění program, jedu si podle sebe. Zrušili nám semifinále poháru proti Liberci a museli jsme se nějak přizpůsobit. Ale nemá cenu se tím nějak trápit, nepomohlo by to.

Máte obavy, že se extraliga bude hrát třeba bez diváků?

Může se stát cokoliv, za týden může být zase všechno jinak. Pokud nás nezavřou úplně, stejně bychom se oblíkli a šli hrát i bez diváků. Nikdo není nadšený z toho, jak to je, ale bohužel doba je taková.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 14 minutami

Kajakářka Galušková postoupila do finále MS, muži v semifinále neuspěli

Kajakářka Antonie Galušková postoupila do finále mistrovství světa ve vodním slalomu. Předloňská juniorská mistryně světa obsadila v dnešním semifinále v Bratislavě páté místo. Vypadly naopak olympionička Kateřina Minařík Kudějová a Lucie Nesnídalová. Semifinálovým sítem neprošly ani obhájkyně titulu Eva Tercejlová ze Slovinska a trojnásobná mistryně světa Jessica Foxová z Austrálie.

Finále závodu kajakářů bude překvapivě bez českého zastoupení. V semifinále v Bratislavě vypadli olympijský šampion Jiří Prskavec, vítěz Světového poháru a úřadující mistr Evropy Vít Přindiš i stříbrný olympijský medailista z Londýna 2012 Vavřinec Hradilek.

Dvacetiletá Galušková postupovala ze druhé kvalifikační jízdy, takže jela v semifinále už jako pátá. Všechny branky projela čistě a neudělala výraznější chybu a dostala se do čela. Nakonec ji předjely jen čtyři ze zbývajících 25 závodnic. Při premiéře na seniorském MS si tak vyjela finále. "Je to úplně neuvěřitelné. Před jízdou jsem na tom nebyla psychicky nejlíp. Půl hodiny před semifinále jsem brečela, protože to pro mě bylo strašně psychicky náročné, ale pak jsem si povídala s tátou a trenérem a natolik mě uklidnili, že jsem mohla jet s klidnou hlavou. A když jsem dojela do cíle, měla jsem z toho dobrý pocit," svěřila se.

Řada kajakářek v semifinále chybovala. Jízda se nevyvedla ani Minařík Kudějové, která po doteku osmé branky ztratila hodně času v protivodné dvacítce a stejně jako na mistrovství Evropy a olympijských hrách skončila před branami finále. "Začátek jsem jela dobře, ale pak mi odešly ruce. Nemohla jsem pořádně zabrat a ztrácela jsem všude," řekla po konečné 15. příčce. Podepsalo se na ní nachlazení, od středy ji trápila rýma. "Ale za ty dva dny jsem se vykurýrovala, dneska jsem už byla fakt dobrá. Ale možná to tam zůstalo," uvažovala.

Nadějně se vyvíjela jízda Nesnídalové, která ale ztratila v závěru a obsadila 18. pozici. Světová šampionka z roku 2019 Tercejlová pádlem odhodila tyčku na deváté brance a dostala padesátisekundovou penalizaci. Australská superhvězda Foxová, která jela jako poslední, po dojezdu figurovala na vedoucí pozici, ale pak dostala padesátisekundovou penalizaci za špatný průjezd dvanácté branky. Nedostala do branky celou hlavu, což rozhodčí potvrdili z videozáznamu.

Obhájce světového titulu Prskavec nastupoval po devatenáctém místě v kvalifikaci jako první z českých závodníků a po nepříliš vydařené jízdě se zařadil na šestou příčku se značnou ztrátou na nejlepší. Od finálové desítky ho nakonec dělilo jen pět setin. Oba jeho reprezentační kolegové dostali padesátisekundovou penalizaci. Přindiš se nevešel celou hlavou do jednadvacáté branky, Hradilek stejně chyboval o branku dříve.

Zdroj: ČTK
před 21 minutami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
před 32 minutami

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy