Reprezentace o něj nestála, i když ve Finsku zářil. Teď bojuje v Řisutech o návrat

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
23. 8. 2019 6:42
Dohraje dvojnásobný šampion finské Liigy a majitel 49 zápasů v NHL svou kariéru v třetí nejvyšší soutěži? Možná ano. Ale pokud se Ivan Huml bude cítit fit a dostane adekvátní nabídku, nebrání se pokračování na hokejové top úrovni. V rozhovoru Aktuálně.cz se 37letý útočník vrací k trablům Chomutova, mluví o úspěšných letech v Oulu a zamýšlí se, proč byl opomíjený národním týmem.
Ivan Huml zažil v Chomutově semifinále extraligy, ale také potíže s výplatami a salmonelou.
Ivan Huml zažil v Chomutově semifinále extraligy, ale také potíže s výplatami a salmonelou. | Foto: ČTK

Jak došlo k vašemu přesunu do druholigových Řisut?

Ještě to není nic oficiálního. Po sezoně jsem trochu spekuloval, co dělat s kariérou a životem, a ke konci července jsem se rozhodl, že bych tomu chtěl ještě něco obětovat. Řisuty mám blízko, kontaktoval jsem trenéra a začal jsem s nimi trénovat.

Necháváte si ještě otevřená vrátka jinam?

Beru to ze dne na den. Kvůli tomu rozhodování jsem vynechal část letní přípravy a v tuto chvíli mám tréninkové manko, které bych rád dohnal a potom bych udělal nějaké větší rozhodnutí. Teď na tom nejsem fyzicky tak, abych hrál extraligu nebo první ligu. Během příštích dvou měsíců se rozhodnu, jestli ještě má cenu jít ven nebo se posunout o nějakou tu ligu výše.

Takže jste měl nabídky z extraligy nebo i ze zahraničí, ale stavíte se k tomu objektivně a nejdříve chcete dohnat trénink?

Přesně tak. Sice něco z nabídek proběhlo, ale nebylo to nic extra konkrétního, a navíc teď to opravdu není aktuální. Nikomu bych momentálně nebyl ku prospěchu. Trvalo mi, než jsem si uvědomil, že chci ještě hrát, a až v posledním měsíci jsem na sobě začal pracovat.

Řekl jste si, že by byla škoda skončit s hokejem na nejvyšší úrovni v 37 letech? Že byste ještě v extralize obstál?

Myslím si, že na extraligu pořád mám. Po složité sezoně v Chomutově bylo těžké hledat motivaci do tréninku, ale vím o tom, že kvality na extraligu mám. Je důležité, aby mi to dávalo smysl a abych nabídku dostal. Koncem července jsem si řekl, že by byla škoda končit kariéru takhle smutně, že zkusím na dva, tři měsíce pořádně zamakat a uvidím, kam mě to posune.

Salmonela bylo to nejhorší, co jsem kdy zažil

V minulé sezoně vás Chomutov mezi listopadem a lednem na dva měsíce odstavil z A-mužstva, už tehdy jste musel dokazovat svou platnost. Ale nešlo jen o výkonnost, že?

Samozřejmě hrály svou roli i další faktory. Chomutov měl finanční potíže a všechno to mělo vliv na moji výkonnost. Byla to opravdu složitá sezona, nakonec jsem ji dokončil v A-mužstvu, i když to špatně dopadlo. Přestože jsem toho za celý rok moc neodehrál, v závěru jsem si dokázal, že na té úrovni můžu pořád hrát. Jen se musím dobře připravit.

Přispěla dlouhodobě špatná situace v klubu výrazně k sestupu Chomutova do první ligy?

Podle mě je to hlavní důvod, proč se sestoupilo. Kádr byl, jaký byl, ale určitě ne na to, abychom sestoupili. Chtěli jsme bojovat o play off, v průběhu sezony přišel kvalitní brankář Justin Peters, ale situace v klubu ovlivňovala atmosféru v kabině a pořád nás držela při zemi.

Někteří hráči hovořili zpětně až o existenčních problémech, do nichž se kvůli zpožděným výplatám a dluhům klubu dostali.

Ano, proto se Chomutov dostal tam, kde je. Když řešíte v kabině takové problémy, začne se to výrazně projevovat na ledě. Před baráží navíc přišla slavná kauza se salmonelou, což byla jen třešnička na dortu celé nepovedené sezony. Hrát baráž v takovém stavu, to bylo až za trest.

Jak jste na tom byl po otravě z tatarského bifteku vy?

Hrozně. Nechtěl jsem si to moc připouštět, ale až v druhé půlce baráže jsem pochopil, čím jsem si procházel. V prvních šesti zápasech jsme opravdu byli rádi, že stojíme na nohách. Neměli jsme sílu ani energii. Těžko hodnotit, jestli bychom se jinak udrželi, ale za sebe můžu říct, že jsem hrál opravdu na pokraji možností. Týden před baráží jsme leželi v horečkách a v životě jsem snad nic horšího nezažil.

V roce 2017 jste po návratu do extraligy pomohl dotáhnout Piráty až do semifinále play off, ale už v té době se s klubem táhla špatná platební morálka.

Od doby, co jsem do Chomutova přišel, tyhle problémy gradovaly. Většina hráčů nás tam zůstala pohromadě dlouho, dokážete s tím žít jednu sezonu, ale když se to takhle vleče, všechno se stupňuje. Ke konci už byla atmosféra opravdu špatná. Někteří kluci měli velké problémy, a to se pak člověk nediví, že nedokázali podávat patřičné výkony. Když řešíte existenční problémy, hokej v tu chvíli určitě není nejdůležitější.

Proti nedodržování neustálých slibů od vedení se mezi prvními ozval Michal Vondrka a pak z Chomutova odešel. Vy jste v minulé sezoně odmítl snížení platu, ale situace se nelepšila.

Prohlásilo se spoustu věcí, ale problémy se nikdy nevyřešily. Vždycky jsme měli vidinu nějakého zlepšení, jenže to nepřišlo. V zásadě nás to pak akorát ještě více naštvalo a situaci to zhoršovalo. Člověk pak neví, kde je pravda.

Svůj nejlepší hokej jsem hrál až po třicítce

Před příchodem do Chomutova jste strávil šest let v Kärpätu Oulu. Vzpomínáte na finské angažmá jako na období hojnosti?

Rozhodně. Zažil jsem tam nejlepší roky v kariéře, povedlo se mi získat s Kärpätem čtyři medaile. Rád na to vzpomínám, protože jsem byl ve Finsku maximálně spokojený. V Oulu funguje klub na špičkové úrovni, možná je jeden z nejlepších v Evropě. Podmínky byly úžasné a třeba právě v porovnání s Chomutovem se člověk mohl soustředit jen na hokej. Úspěchy klubu podle toho vypadají.

Získal jste dva finské tituly, ale prakticky každý rok jste mysleli na boj o první místo. To musela být příjemná změna po předchozích letech, kdy jste s vašimi kluby play off skoro nehrál.

Přesně tak. Procházel jsem týmy, kde se naopak hrálo o udržení a na play off se skoro nemyslelo. Provázelo mě to v první půlce kariéry, ale pak přišel Kärpät, kde byly cíle vždycky nejvyšší. O to více jsem si pak úspěchů vážil. První titul byl pro mě ohromně emotivní, protože v té době už jsem toho měl odehráno hodně, ale tak daleko jsem se nikdy nedostal. Zůstane to ve mně navždycky.

Svůj nejlepší hokej jste tedy hrál až po třicítce.

Bylo to dáno tím, že klub opravdu fungoval na úžasné úrovni. Finančně je Kärpät dobře zajištěný a kádr byl velmi silný. Každou sezonu je Oulu největším favoritem finské ligy, což na nás vytvářelo tlak, ale i to mě možná donutilo hrát nejlepší hokej v kariéře.

Byl jste u zrodu momentálních finských hvězd Sebastiana Aha, Jesseho Puljujärviho nebo Joonase Donskoie. Sledujete jejich vývoj?

Je až neskutečné, kolik výborných hráčů tou organizací prošlo. Nejsou to jen ti, které jste jmenoval, ale iks dalších. V letech, kdy jsem v Oulu byl, tam skutečně vyrostlo mnoho skvělých hokejistů. Hrají za finský nároďák, vyhrávají mistrovství světa. Je hezké, že jsem si zahrál s hokejisty, kteří jsou teď hvězdami NHL.

Poznal jste dobře poměry ve Finsku, takže vás nepřekvapí, jak jsou na tom hokejisté ze Skandinávie v porovnání s Čechy?

Nepřekvapuje mě to. Uznávám, že můj obrázek může být zkreslený tím, že jsem byl šest let v Oulu, kde se to podle výsledků dělá asi nejlépe v celém Finsku a možná nejlépe v celé Evropě. Nemůžu mluvit kompletně za finský hokej, ale v Oulu opravdu každý rok přicházejí do áčka 16letí nebo 17letí kluci a člověk na ně koukal s otevřenou pusou. Kärpät sleduju dodnes a funguje to tak pořád. Z výchovy mládeže v Kärpätu bychom si měli vzít příklad.

Reprezentace dříve hráče na severu ignorovala

Svého času jste patřil mezi nejlepší hráče finské ligy. Mrzelo vás hodně, že se vám vyhýbaly pozvánky do reprezentace?

Určitě. Pohyboval jsem se mezi nejproduktivnějšími hráči finské ligy, byl jsem i mezi nejlepší trojkou. Ale ani náznak reprezentace v té době nebyl, což mě mrzelo. Věřím, že bych byl přínosem, nicméně nějak mě to míjelo. Je škoda, že jsem se ve svých nejlepších letech nepodíval na žádný větší turnaj, ale nedá se nic dělat. V zásadě to nebylo v mých rukách.

Finské tituly máte z let 2014 a 2015, kdy vedl národní tým Vladimír Růžička. Neptal jste se ho v Chomutově, proč vás nikdy nevzal?

Ne, nikdy jsme se o tom nebavili. Myslím, že to bylo hlavně tím, že v těch letech prožívala KHL takový svůj boom. Švédsko a Finsko se opomíjelo, což se teď trochu změnilo. Většina krajánků ze Švédska a Finska na srazy jezdí, kdežto v mých letech nejezdil nikdo. Přestože ve Skandinávii hráli hráči, kteří by podle mě v nároďáku měli místo, stavělo se to z hráčů KHL a extraligy. Nechápu to, protože dneska mi připadá, že kdo jde do Finska, automaticky dostane pozvánku do nároďáku. Je trochu k vzteku, že to tak nebylo i v době, kdy jsem tam hrál.

Odehrál jste za reprezentaci 21 utkání v letech 2007 a 2008, kdy byl ve funkci trenéra Alois Hadamczik. Věřil jste, že se podíváte na MS?

Objel jsem několik reprezentačních srazů, ale nemyslím si, že jsem v té době hrál svůj nejlepší hokej. Neměl jsem pocit, že bych měl jet na MS. Ten pocit jsem měl až o šest, sedm let později v Kärpätu.

Pokud rozehrajete sezonu v druhé lize v Řisutech, budete se těšit na volnější styl hokeje, který byste si mohl více užít?

Jasně, nebráním se tomu. Chci zůstat aktivní a bavil jsem se s majitelem, že jsem rád, že mě mezi sebe vzali. Odehrál jsem už přípravný zápas, a když bude tělo fungovat dobře, nemám problém tam setrvat i déle. Pokud na tom budu fyzicky dobře, vím, že svou výkonností patřím jinam, ale jak už jsem říkal, budu se rozhodovat ze dne na den.

Nemyslel jste na návrat do Kladna, jehož jste odchovancem? 

S tou myšlenkou jsem si pohrával, nějaký kontakt s vedením proběhl. Ale v zásadě jsem nedostal žádnou odpověď a pochopil jsem to tak, že asi zájem nemají. Takhle to zkrátka v hokeji někdy funguje, nedělám z toho vědu.

V Řisutech byste mohl reprezentovat obec, která nemá ani 400 obyvatel, a přesto hraje třetí nejvyšší soutěž.

Je to pravda. Z té vesnice pochází majitel, díky kterému fungují Řisuty v druhé lize už skoro 15 let. Řisuty hrají na stadionu ve Slaném, což pro mě znamená čtvrthodinovou cestu na zimák. V tom je to ideální.

Nadcházející sezonu by měla v druhé lize odehrát zajímavá jména jako Jaroslav Bednář, Jan Hlaváč, Petr Sýkora, Petr Čáslava, Jiří Vašíček nebo Tomáš Plíhal. Nebude mít špatnou úroveň, že?

Dává to druhé lize větší kredit. I v Řisutech jsem po pár trénincích a zápase poznal, že sice nějaké výkonnostní rozdíly jsou, ale kluci z druhé ligy si všichni prošli juniorským hokejem. Někteří mají zkušenosti z první ligy, teď přijdou zmínění hráči s obrovskými zkušenostmi ze světa. Vůbec to není špatná liga. Není to tak, že by tam přišel hráč z extraligy a procházel celé hřiště, ohromně dominoval. Má svou úroveň, a i proto musím na sobě pořádně pracovat.

 

Právě se děje

Další zprávy