Explozí bourá předsudky, co ho brzdily. Repre? Jsem v nejlepších letech, tvrdí Šustr

Sám Šustr má za sebou bohatou zámořskou kariéru.

Vůbec jako první Čech se do NHL prokousal univerzitní cestou a v nejlepší lize světa pak zapsal v součtu s play off více než 400 startů. Ještě vloni se v Americe pral o místo.

To už nevyšlo, tak 35letý rodák z Plzně zakotvil na severu Evropy a zdá se, že v menším finském klubu Jukurit Mikkeli nabrala jeho hokejová dráha zajímavý nový směr.

Šustr nasbíral v prvních deseti zápasech ročníku už 13 asistencí, k úžasu všech vede produktivitu soutěže a s týmem se vyhřívá v popředí tabulky.

V databázi Elite Prospects už máte novou fotku se zlatou helmou, kterou ve Finsku nosí nejproduktivnější hráč ligy. Jak si na ni zvykáte?

Samozřejmě je to příjemné. Je to něco nového a určitá zajímavost v mojí kariéře. Ale jinak se pro mě nic nemění, snažím se hrát svoji hru, aby měl můj tým co největší šanci vyhrát.

V rozhovoru pro web finské ligy jste mluvil o svobodě, kterou v Jukuritu na ledě cítíte. Je to pro vás zásadní?

Stoprocentně. Přijde mi, že v dnešní době někteří trenéři hráče až moc svazují taktikou, překoučovávají je k obrazu svému. Já jsem starší hráč, už mám něco odehráno a vím, co mě dělá nejlepším. Trenéři tady dokážou tohle rozeznat a nechají mě hrát moji hru.

Bylo tohle něco, s čím jste v kariéře bojoval? Mnoho lidí v hokejovém prostředí si vás asi zařadilo do škatulky, že dvoumetrový bek by měl být hlavně defenzivní a tvrdý.

Ano, přesně tak. Vím, že v NHL jsem nebyl žádný ofenzivní žolík, tam jsou od toho elitní hráči. Ale vždycky jsem měl poměrně dobrou rozehrávku, dobré ruce a hokejové myšlení. Bylo to vždy součástí mojí hry, ale někde mi bylo řečeno, ať nemíchám s pukem, nepředržuju ho, ať vůbec nehraju bekhendem a ať to rychle pálím nahoru. Tohle mi občas sebralo z ruky to, co mě dělá dobrým.

Přemýšlel jste, proč tomu tak bylo?

Možná jsou to předsudky nebo očekávání, která se neslučují s tím, co jsem za hráče. Může to být i nějaká ideologie „moderního hokeje“.

Trenér Jonne Virtanen to vidí jinak, že jste v Jukuritu takhle vykvetl?

Sledoval mě, když jsem hrál ve Finsku v předminulé sezoně v Tappaře. Udělal si svůj domácí úkol, zjistil, jaký jsem hráč a co dokážu týmu přinést. Dal mi šanci hrát a dal mě do pozic, ve kterých může člověk uspět. Nestartuju jen v obranném pásmu, ale dostanu se i do útočného s nejlepšími hráči.

Jako druhý nejvytíženější hráč celé ligy hrajete více než 23 minut na zápas, chodíte na přesilovky. Body pak snáze naskáčou, že?

Jde to ruku v ruce se vším. Neřekl bych o sobě, že jsem ofenzivní, ale ani defenzivní. Myslím, že dokážu hrát tak nějak všechno, i proto je moje kariéra tak dlouhá. Vždycky jsem to s kotoučem uměl. Ne jako Cale Makar, ale dokážu solidně uhrát jednoduché věci konstantně dobře.

Související

Boston šel po velkém jménu, odhalují v NHL. České hvězdě už se předvídá konec

Docela nestandardní je, že trenér Virtanen je jen o dva roky starší než vy.

Jeho největší předností je to, že hokej donedávna hrál a dokáže se vžít do pozice hráčů. Ví, jak se hráči na ledě cítí, často se nás ptá, jak věci vidíme, kde nám může pomoct, co se může v systému dělat lépe. Pro mě je naprosto úžasné vidět, že starší hráči mají co říct k tomu, jak se bude hrát. Tak by to podle mě mělo být.

Zaujal mě i váš spoluhráč z obranného páru Elias Ruusu. Přišel z francouzské ligy, poslední dva roky hrál za Marseille.

Zkoušeli vedle mě různé hráče, trenér se snažil zjistit, co nejvíce funguje. A já jsem sám přišel s tím, že chci hrát s Eliasem. Je to mladý kluk, chce se učit a je na něm vidět, že ho hokej zajímá. Máme spolu dobrou komunikaci, on mi věří, nechá si poradit a můžeme spolu hrát dobrý hokej. Chytil svou šanci, hraje velice dobře, je to solidní obránce.

Dá se ve vašem spojení s Jukuritem použít mediální zkratka restart kariéry? Jaké je porovnání s minulou sezonou, kterou jste dohrával ve druhé švédské lize?

Jestli je to restart kariéry, nevím… Minulý rok jsem šel zpět do Ameriky, z kempu New Yorku Rangers jsem se chtěl dostat mezi pět veteránů, kteří hrají na farmě a mají tam vůdčí roli. I v AHL je ale o tahle místa velký boj, já jsem předtím z Ameriky na pár let vypadl a už je těžké dostat se zpátky. Okolo Vánoc jsem se vrátil do Evropy, chtěl jsem hlavně hodně hrát, což angažmá v Kalmaru splnilo.

Byť snaha o postup do nejvyšší švédské ligy nevyšla.

Ano, prohráli jsme v play off v sedmém zápase, který rozhodl jeden gól. Já jsem byl ale rád, že jsem hrál přes 22 minut na zápas. Bylo to úžasné angažmá, moc jsem si to užíval a druhá švédská liga mě překvapila svou kvalitou.

Takže jste to nebral jako ústup?

Zjišťoval jsem si, jak to tam vypadá, bavil jsem se se skauty, kteří o těch ligách vědí více. Je to asi nejlepší druhá liga v Evropě, hraje tam spousta mladých švédských hráčů a je to hodně o bruslení. Pro mě super.

Pochvaloval jste si, jak vám letos pomohla příprava s Nikitou Kučerovem, bývalým ruským spoluhráčem z Tampy Bay a jedním z nejlepších útočníků světa. Jak dlouho už v létě spolupracujete?

Budou to tři nebo čtyři roky. Jinak trénuju sám - ať už v Čechách, nebo v Americe - a snažím se najít cestu, která mi nejvíce vyhovuje. Připravovat se s Nikitou je úžasné, strašně moc mě to naučilo. Letos z toho těžím nejvíc.

Pracoval jste letos více na dovednostech s pukem?

Vždycky jsem byl pracovitý, každé léto se člověk snaží najít cestu, jak se zlepšit. Ale teď jsem začal trošku více věřit své intuici, i díky Nikitovi mám pohled na hokej možná trošku jiný, než je ten mainstreamový, než co slyšíte od většiny trenérů a skills coachů. Ostatně já jsem nedokázal najít skills coache, který by mě v mých letech dokázal něco naučit. Ukázalo se, že to byl až Nikita.

Související

Nízké IQ v NHL. V zámoří zírají, co ruská superstar řekla nahlas

V rozhovoru před dvěma lety, kdy jste hrál v Německu, jste mi říkal, jak ve volném čase rozebíráte hokejové zápasy nejen vašeho týmu, jak o hokeji přemýšlíte. Tohle i dál platí?

Ano, pořád jsem takový. Přeci jen hokej mě živí, je to moje práce i vášeň. Jsem velice šťastný, že to můžu pořád dělat. Nikdy jsem nebyl z těch hráčů, kteří by měli věštěnou budoucnost. Dokázal jsem to díky své trpělivosti a poctivé práci. Nikdy jsem nebyl hodnocený jako obrovský talent, ale to, že jsem o hokeji přemýšlel, snažil se věci inovovat a přicházet na to, jak se zlepšit, ze mě udělalo hráče a člověka, jakým jsem.

Takže v praxi se ze zápasů, které vidíte, snažíte vzít si něco do své vlastní hry?

Ano. Já jsem měl vlastně štěstí na to, že od 17 let jsem byl takový samorost. Nikdo mi neříkal, co na ledě nesmím dělat. Měl jsem volnost najít si vlastní cestu, mohl jsem se stát hráčem podle sebe. Chodil jsem v té době na led s hobíky, jinak jsem neměl s kým trénovat. Strašně mi to pomohlo, naučil jsem se hrát konstruktivní hokej s hlavou nahoře a o hokeji přemýšlet. Kdybych byl někde v klubu, třeba bych tuhle šanci neměl.

Už angažmá v Tappaře Tampere v předminulé sezoně bylo povedené. Je to tak, že vám finská liga v tomto přístupu vyhovuje?

Možná jsou tady hráči konstruktivnější než v jiných ligách, nebojí se udělat chybu. Takový je i náš týmový systém, že chceme hrát s pukem, ne pořád jen nahoru a rychle. Finský nároďák takhle taky hraje. Má šikovné hráče, kteří drží puk co nejdéle na hokejce, i za cenu občasné chyby. Mně takové pojetí hry vyhovuje.

Tím, v jaké formě jste sezonu rozjel, proběhl už kontakt s reprezentací a novými trenéry Zdeňkem Motákem a Pavlem Grossem? Za měsíc je na programu první turnaj.

Neproběhl, myslím, že je na to ještě brzo. Já jsem samozřejmě o reprezentaci vždycky zájem měl, vždycky jsem rád jezdil. I minulé léto, než jsem šel do kempu Rangers, jsem se připravoval s nároďákem v Říčanech. Od národního týmu bylo skvělé tohle pořádat, všichni si to tam užívali. Rozhodnutí o nominaci je vždycky na trenérech, já nevím, jakou mají vizi nebo plán do téhle sezony. Ale kdyby pozvánka přišla nebo by byl nějaký zájem, moc rád budu součástí.

Není to tedy tak, že byste v 35 letech nad zápasy série Euro Hockey Tour „mávnul rukou“?

Rozhodně ještě nemám v plánu končit, naopak myslím, že jsem v nejlepších letech. Jsem pořád dobrý hokejista, ve Finsku hraju proti nejlepším hráčům. Nevidím důvod, proč bych neměl o reprezentaci přemýšlet, kdyby ta šance přišla.

Související

Bude nejlepší v lize? řeší se za mořem. Čechovi zatím odepřeli NHL, ten reagoval drtivě