Už za osmnáct dní vypukne hokejový vrchol sezony - světový šampionát v Moskvě. Aktuálně.cz vám přináší speciální přílohu, ve které budete moci sledovat vše podstatné z přípravy i samotných bojů o hokejový titul.
Na začátek vám nabízíme exkluzivní rozhovor s Vladimírem Růžičkou. Současný trenér a manažer hokejové Slavie získal v roce 2005 ve Vídni s hokejovou reprezentací zatím poslední titul mistrů světa. Čeho si nejvíc cení na hráčích, kteří vybojovali ve Vídni zlaté medaile? Jaký je současný český hokej? Jak ovlivňuje českou reprezentaci?
V úterý vám přineseme druhé pokračování ve formě VIDEO-ROZHOVORU, ve kterém Vladimír Růžička vzpomíná na zlatý šampionát ovlivněný tragickou smrtí Ivana Hlinky.
Sestavte si svůj tým pro hokejové MS
Chcete si zahrát na trenéra české reprerentace a udělat si svoji vlastní nominaci na MS v Rusku? Aktuálně.cz vám to umožní.
A: Sledujete vyvrcholení základní části NHL, nemáte dilema, jestli fandit českým hokejistům, aby postoupili do play off, nebo spíš aby mohli reprezentovat na mistrovství světa?
Tohle je vždycky hrozně těžké. Já jsem si tam tím také prošel. I když vypadnete ze Stanley Cupu, tak to není vůbec jednoduché. Na hráče se vytvoří velký tlak, jestli pojedou na mistrovství světa.
Podle mě všichni chtějí za národní mužstvo hrát, pro každého je to obrovská pocta. Český hokej má na světových šampionátech vynikající výsledky, myslím si, že za posledních deset let je to hodně vidět.
Ale na druhou stranu jsou hokejisté hrozně opotřebovaní, unavení, protože sezona je strašně dlouhá. Ono se to nezdá, ale základní část má osmdesát utkání, hrajete tři, čtyři utkání v týdnu.
Hrajete i se zraněním, ti mladší bojují o místo v sestavě, které nechtějí ztratit, a na druhé straně na ty nejlepší je obrovský tlak, aby hráli za každou cenu. Není to jednoduché. Samozřejmě nám dělá starosti, kdo na to mistrovství přijede, protože tam chceme být úspěšní.
A: Takže byste nepřemlouval třeba Martina Straku, kdyby Rangers nepostoupili do play off, aby si ještě rozmyslel své působení v reprezentaci?
Já si myslím, že tihle hráči udělali pro český hokej strašně hodně. Víme všichni, že by nám určitě pomohli, ale podle mě nastal moment k takové generační výměně.
Ti hráči toho mají hodně za sebou, v NHL hrají od devadesátého roku. Takže nějakých patnáct, sedmnáct let hrají v průměru osmdesát zápasů ročně. Dokážete si představit, jak jsou jejich těla opotřebovaná.
A: Vidíte nějaké jejich nástupce?
Já si myslím, že máme plno dobrých hráčů. I mladých, kteří se v NHL začínají prosazovat. Třeba Aleš Kotalík nebo Martin Havlát, to by mohla být klíčová postava, jeden z těch tahounů. Je obrovská škoda, že na mistrovství nemůže.
A: Vy jste měl na MS ve Vídni k dispozici všechny nejlepší hráče, protože v NHL v té době probíhala výluka, byla to velká výhoda?
To mužstvo bylo hodně silné, ale na druhou stranu tam byla silná všechna družstva. Když byla výluka, tak si mohl vzít každý hráče, jaké chtěl. Takže mistrovství bylo prakticky jako olympiáda, kvůli které se v posledních letech NHL přerušuje.
Mistrovství ve Vídni bylo opravdu nabité. Ono to nebylo vůbec jednoduché, myslím si, že jsme měli obrovské štěstí. Ale v hokeji ho musíte mít. Tak jak jsme vyhráli, jsme mohli klidně i vypadnout.
Česká hokejová škola existuje
A: Říkal jste, že Česko patří na medailové pozice, existuje stále nějaká česká hokejová škola? Nebo je hokej tak "globalizovaný", že se rozdíly stírají?
Podle mě česká hokejová škola pořád existuje. Ale teď máme určitě výhodu v tom, že naši hráči odchází do NHL. Tam se přiučí strašně moc věcí, které dřív hokejistům tady u nás scházely.
NHL hráče opravdu proklepne, hokejista pak ví, co ho čeká. Je to prostě nejlepší soutěž na světě. To nám hodně nahrává, i díky tomu můžeme být úspěšní na světových šampionátech.
A: Mluví se o tom, že hokej v NHL se přibližuje tomu evropskému, co si myslíte třeba o záměru zakázat bitky, které k NHL zatím neodmyslitelně patří?
Je pravda, že o tom někdo uvažuje, ale lidi jednoznačně chtějí bitky vidět. Hokej je takový, že z něj ta rvačka někdy vyplyne. Od toho tam jsou rozhodčí a podle toho by se mělo postupovat dál. Ale určitě nejsem zastáncem toho, že by se mělo jenom rvát.
To ať si ten hokejista najde nějaký jiný sport. Ale někdy to opravdu vyplyne ze hry, někomu bouchnou saze a hráči se poperou. Já si myslím, že pokud to je fér jeden na jednoho a rozhodčí to mají pod dohledem, tak to k hokeji někdy patří.
A: Může taková bitka vyhecovat mužstvo k lepšímu výkonu?
Většinou se stejně perou bitkaři mezi sebou, určitě to není tak, že by rváč napadl někoho, kdo je braný za hvězdu. Lidi bitky chtějí vidět, protože pak jdou domů a řeknou si, že v tom hokeji bylo všechno. Evropa je v tomhle trošku jiná.
Tady když zahodíte rukavice, tak dostáváte automaticky trest do konce utkání a někdy ještě nemůžete hrát další zápas. Trend hokeje se dneska ubírá k tomu, aby se obrnil proti faulům hokejkou. To je dobře, to je určitě ku prospěchu.
Emoce k hokeji patří
A: Jste také známý tím, že emoce občas neudržíte na uzdě. Vyhovovala by vám v tomhle NHL víc? V Česku se pak nemluví o ničem jiném, než že Růžička zase někde vybuchl.
Když se koukáte na NHL, tak je vidět, že emoce k hokeji patří. I ten, kdo sleduje fotbal, ví, že jsou kouči, kteří za zápas ani nemrknou, ale jsou i impulzivní trenéři. Stoprocentně být daná nějaká pravidla, ale nedovedu si představit, že v NHL by zakázali nadávat na rozhodčí.
Možná by bylo dobré, kdyby si to lidé, kteří na střídačce nikdy nestáli, vyzkoušeli. Ono sedět někde ve dvacáté řadě a koukat na to s nadhledem je něco úplně jiného, než když stojíte dole u mantinelu. Jsou trenéři, kteří jsou v klidu, jsou trenéři, kteří v klidu nejsou. Já si myslím, že emoce k hokeji prostě patří.
Musí to mít samozřejmě nějaké hranice, co si můžu dovolit. To, co se stalo mně na Spartě, by se stávat nemělo, to jednoznačně vím. Ale ty emoce jsou obrovské a někdy to prostě ujede.
Jestli se chceme ubírat tím směrem, že budeme mít trenéry, kteří budou jenom stát a ani nemrknou, tak za chvilku zase někdo vystoupí a řekne, co to máme za trenéry. Já se taky nemůžu změnit, abych stál na střídačce jako učitel ve škole. To určitě ne.
A: Říkáte, že hodně dáváte na hokejové srdce. Koho si v tomhle směru ceníte ze svého týmu ve Vídni 2005 a koho vidíte jako "srdcaře" v současném rodícím se výběru?
Tohle je strašně těžké. Tenkrát se vybralo mužstvo a pro mě je těžké takhle hodnotit samozřejmě vynikající hráče. To mužstvo skládáte a potřebujete i toho třiadvacátého. Já si nemyslím, že je to o tom vyzdvihovat jednoho hráče.
Někomu to vyšlo lépe, někomu hůře, ale je to vždycky o týmu, ne o jednotlivci. Je hezké, když někomu vyjde mistrovství svět a skončíte pátí. Ten hráč má dvanáct gólů a deset asistencí a v bodování je možná první, ale jediné, co mě zajímá, je výsledek mužstva.
Právě to jsem oceňoval na hráčích ve Vídni. Dohromady se dali hráči světové třídy z NHL a důležité bylo udělat výsledek jako mužstvo. To si považuju nejvíc, takže nemůžu nikoho jmenovat, protože nechci na někoho zapomenout.
A: MS ve Vídni bylo ve znamení "Jágrova malíčku". Dokázal tím, že odehrál šampionát se zlomeným prstem, že není jen zhýčkaná hvězda, ale že se obětuje i pro tým?
Jarda je svůj a je to velká hvězda, takže to nemá jednoduché. Ale já si ho pamatuju a když jsme spolu hráli na olympiádě nebo potom na různých exhibicích, tak ho znám velice dobře. Je svůj, ale co se týče třeba mistrovství ve Vídni, tak jednoznačně ukázal, že mu jde o mužstvo a o to, aby byl český hokej úspěšný.
A: Hodně se spekuluje o nepříliš dobrých vztazích Jaromíra Jágra a současného reprezentačního trenéra Aloise Hadamczika.
Do toho moc nevidím a druhá věc je ta, že média něco někde hledají. Na olympiádě v Turíně jsme měli mužstvo narvané hvězdami a navíc hráčům z NHL se moc nedařilo. Ale je to sport a když se z olympiády přiveze medaile, je to úspěch.
A: Vy jste současně předsedou reprezentační komise hokejového svazu, v čem ta práce spočívá, spolupracujete nějak s trenérem Hadamczikem?
Přináším do výkonného výboru určité návrhy trenérů na reprezentační posty. Co se týká šestnáctky a sedmnáctky, tak to jsou jen reprezentační turnaje, osmnáctka už má mistrovství světa, tam už je to více závazné.
Dvacítka taky a samozřejmě A-mužstvo, tam už ani nemá cenu říkat, co to pro nás znamená. Ve výkonném výboru, kde nás sedí jedenáct, jsou určité návrhy trenérů, o kterých se pak rozhoduje. Něco projde, něco neprojde a z toho pak vyplývá, kdo trénuje reprezentační výběry.
A: Nelitoval jste, že k hokejistům do dvaceti let nakonec nenastoupil trenér Hořava?
Samozřejmě litoval, protože to byli dva trenéři (Miloslav Hořava a asistent Ondřej Weissmann - pozn. aut.), které jsem si vybral. Mrzí to o to víc, že mistrovství světa dvacítek bude u nás - v Pardubicích a v Liberci. Chceme úspěch, protože dvacítka v posledních dvou letech nezískala medaili.
Proto jsem vybral tyto dva trenéry. Ti prošli, ale Miloslav Hořava chtěl ještě Radima Rulíka, a ten neprošel. Miloslav Hořava se rozhodl takhle, byla to jeho vůle, my to respektujeme a budeme se tím zabývat dál.
A: V přípravě hokejová reprezentace prohrála se Švýcarskem. Méně tradiční hokejové země se čím dál více prosazují, můžou někdy hokejové velmoci dohnat úplně?
Trochu rozdělené to zůstane. Tahle mužstva se hodně lepší a je to vidět. Kdo by někdy řekl, že Maďarsko porazí Švédsko. Do těchto utkání vstupujete vždycky z pozice velkého favorita, třeba ve fotbale už je to trochu jiné.
Tam jsou sice favorité, ale ne tak jako v hokeji. Pokud jdete z první sedmičky mužstev třeba na Japonsko nebo na Itálii, tak se očekává, že je úplně jasně porazíte. Přitom ty zápasy jsou kolikrát hrozně vyrovnané.
Vy třeba nakonec vyhrajete, ale 3:0 nebo 2:0. Když se vrátím k mistrovství v Rakousku, tak tam jsme taky tak hladce neprocházeli. Vyhráli jsme 1:0 (s Kazachstánem), 2:0 (s Německem).
Ono to dneska není jednoduché. Tahle mužstva jakoby zespoda, kde se hokej hraje už dlouho, se pomalu začínají přibližovat a kolikrát se může stát, že hokejové bašty nachytají.
A: Mohou v budoucnu dosahovat třeba i na medaile, nebo to budou jen takové čtvrtfinálové "výstřelky"?
Na medaili asi zatím nedosáhnou. Ale může se to stát, nikdy neříkej nikdy. Jenže ta nejlepší sedmička hokejových zemí zatím mezi sebe těžko někoho pustí. Výkonnostní skok tam stále je, i když mám pocit, že se stále zmenšuje.
Finále extraligy mě nebere
A: Vraťme se na chvíli ještě k české extralize. Jak jste se vyrovnával s vyřazením Slavie ve čtvrtfinále?
Sezonu jsme měli špatnou, jediné, co mě trochu potěšilo bylo, že jsme hráli lépe než v základní části. To, že jsme prohráli s Budějovicemi... To je sport. Loni jsme je porazili, letos porazili oni nás. Budějovice potvrdily výbornou letošní sezonu.
Trochu mě mrzelo, když jsem viděl, jak hrály s Pardubicemi. Kdyby takhle hrály proti nám, tak jsme je porazili. Ale všechny série jsou jiné, každý soupeř na sebe hraje trochu jinak. Musíme to brát sportovně a připravit se na novou sezonu.
A: Měl jste nějakou dovolenou? Odpočinul jste si od hokeje?
Teď jezdím po hokejích, trošku se koukám, jak to vypadá. Sleduju hlavně první ligu, kde se hraje o postup do extraligy. Jsou to slušné zápasy a jsem zvědavý, kdo postoupí.
A: Vyhlížíte nějakou posilu pro Slavii?
Spíš ani ne, my máme mužstvo stabilní. Je ale pravda, že tak do roka, do dvou budeme muset tým přestavět, jsou tady už tři, čtyři starší hokejisté. Ale jinak necháváme mužstvo tak, jak jsme dohráli sezonu. Pár hráčů odešlo, ale chceme zapojit nějaké mladíky.
A: Finále extraligy nesledujete?
Viděl jsem vždycky kousek, ale nějak mě to nebere. Spíš sleduju, kdo do extraligy postoupí.
