Roman Abramovič je jedním z nejznámějších Rusů na britských ostrovech. Známý je nejen díky tomu, že téměř dvacet let vlastní fotbalovou Chelsea, ale i "díky" svému politickému vlivu, přátelství s Vladimirem Putinem nebo soudním procesům.
Abramovič zbohatl v devadesátých letech při pochybných privatizacích ruských státních firem podnikajících s ropou a zemním plynem nebo dalšími nerostnými surovinami. Společnosti koupil hluboko pod tržní hodnotou, měl blízko k Borisi Jelcinovi i Vladimiru Putinovi. Za Putinovy vlády byl dokonce osm let gubernátorem Čukotky.
Kritika v parlamentu
"Přestože způsob, jakým ruský oligarcha nastřádal svůj majetek, byl všeobecně známý, vláda, Premier League ani zástupy sportovců, nikdo si nedělal starosti," napsal David Conn pro britský list Guardian.
Bankéř Joe Ravitch pro Reuters řekl, že Abramovič i přes hrozbu sankcí s prodejem klubu spěchat nebude. "Nechceme se unáhlit, je důležité najít majitele, který povede klub správným směrem," komentoval situaci kolem změny majitele Blues.
Peníze z prodeje přislíbil Abramovič poslat charitativní organizaci, která se bude starat o oběti války na Ukrajině. Kritika na jeho adresu ale sílí.
Přímá hrozba sankcí a projevy britských politiků v parlamentu jsou nejspíš hlavním důvodem toho, proč se Abramovič dobrovolně vzdává svého klubu. Úvodní vlna sankcí izraelsko-ruského miliardáře minula. Po týdnu od začátku války ale oznámil svůj konec v klubu a jeho prodej.
Labouristický poslanec Chris Bryant vystoupil proti ruskému oligarchovi s ostrým proslovem, ve kterém požadoval uvalení sankcí jmenovitě na Abramoviče. Při tom citoval i z dokumentů, které měly k dispozici britské soudy, které se miliardářovými aktivitami v minulosti zabývaly.
Divoký východ
"Okolnosti jeho působení přitom byly britskému systému známé dlouho, je proto pro Británii výzvou, jak se k tomu postavit," popisuje vývoj okolo Abramoviče Guardian. Za uplynulých dvacet let Abramovič stál u soudu kvůli podezření z vydírání, úplatkům nebo snaze o zpronevěru.
Nyní se snaží zbavit svého majetku dříve, než jej britští politici zmrazí v případné další vlně sankcí souvisejících s ruskou invazí na Ukrajinu. Paradoxně jeho rodiče pocházeli právě z Ukrajiny, odkud za druhé světové války utekli do Ruska.
Dokument zmiňuje Abramovičovo zapojení do podezřelých finančních machinací a jeho vazby na ruský stát. Naráží i na korupční aktivity a praktiky, sám Abramovič se přiznal, že někdy za politický vliv platil.
Soud, který se Abramovičovými aktivitami zabýval už v roce 2012, podrobně zmapoval jeho cestu k obrovskému majetku na "divokém východě," čímž měl na mysli Rusko po pádu Sovětského svazu.
Jelcinův rádce, Putinův přítel
Abramovičovi v jeho vzestupu nejvíc pomohl Boris Berezovský, dobrý známý bývalého ruského prezidenta Jelcina.
Berezovský společně s Abramovičem už před téměř deseti lety stanuli před soudem v Londýně, mimo jiné kvůli vydírání. Podle Berezovského byli pouze obchodními partnery a společně spravovali jmění, které získali z prodeje ruské ropné společnosti Sibněft.
Přesto Abramovič zaplatil Berezovskému za politickou ochranu a vliv v politickém systému Ruska devadesátých let přibližně dvě miliardy dolarů.
Později sám Abramovič jako jeden z prvních doporučil Jelcinovi jako jeho nástupce v prezidentském úřadu osobně Vladimira Putina, napsal Daily Mail.
Divokou privatizaci ruského státního majetku ovládlo několik vlivných jedinců, kteří se stali nyní tolik propíranými oligarchy. Právě z pochybných transakcí pocházely prostředky, za které v roce 2003 koupil Chelsea.
Jeden z britských soudců při popisu vztahu Abramoviče s vládnoucí garniturou dokonce použil slovo kryša, které se v ruském podsvětí používá pro výpalné. Rusko podle něj nebylo v devadesátých letech "právním státem" a Berezovský díky penězům poskytoval Abramovičovi politické a fyzické krytí.
"Měl s prezidentem a jeho vládnoucí garniturou velmi dobré vztahy. Měl k Putinovi privilegovaný přístup, mohl si s ním domlouvat schůzky a konzultovat. Zároveň ale nebyl členem Putinova 'nejbližšího kruhu'," konstatoval soud.
Každopádně případ ruského milovníka superjachet a obřích luxusních paláců ukazuje na prorůstání vrcholového sportu a kapitálu s pochybným původem. Loni byl velkým tématem například nákup Newcastlu United saúdskoarabským státním fondem. Další kluby vlastní majitelé ze Spojených arabských emirátů, Kataru nebo Číny.
Zájemcům z těchto zemí Abramovič Chelsea prodat neplánuje. Minulý týden se o klub údajně zajímal švýcarský miliardář Hansjörg Wyss, ale jeho nabídka neodpovídala představám současného majitele. Další osud klubu je tak nejasný.
