Pohádkovou story Jana Kollera není třeba nikomu moc připomínat. Hodný Honza válel ještě po vyučení fotbal na vesnici ve Smetanově Lhotě.
Pak se čirou náhodou objevil na zkoušce v pražské Spartě a udělal životní veletoč - posunul se k angažmá v belgickém Lokerenu, poté vyhrál mimo jiné bundesligový titul s Borussií Dortmund a stal se nejlepším střelcem české reprezentace v historii.
Vitásek zatím tuhle pohádku naplnil z poloviny. Odchovanec Vyškova ještě loni na podzim střežil branku divizního Komárova.
Na jaře se přemístil o patro výš do třetiligových Velvar a poté před něj z čistého nebe přistála nabídka Olympiku Charleroi, ambiciózního nováčka Challenger Pro League, tedy belgické druhé ligy.
Šok, ale příjemný.
Rozhodně to ovšem nebylo tak, že by okamžitě vykřikl: Pecka, jdu do toho! "Když ta šance přišla, nevěděl jsem upřímně, zda do toho jít, nebo ne," přiznává Vitásek.
"Chtěl jsem být v Česku a dobýt ho. Ale po konzultaci s mými blízkými jsem si řekl, že vlastně nemám co ztratit a půjdu to zkusit. Riskantní krok, ale jsem za něj rád," dodává.
Bodejť by nebyl.
Kdo z českých kluků, kteří se honí odmalička za mičudou, nesní o tom, že si jednou zahraje jako profík za kopečky na západ od Česka. Odmítnout tuhle možnost by byl mladistvý hřích. Štěstí však přeje připraveným.
On na tom makal ve Vyškově, v dorostu v Líšni a v dospělém fotbale v Blansku, Hostouni, Radotíně, Komárově nebo Velvarech.
Konkurent z La Ligy
"Je hezké slyšet - tady je profesionální smlouva. Ale musel jsem pro ni tvrdě dřít a zažít několik odmítnutí," líčí Vitásek.
"A když ta šance za mnou došla, musel jsem ji chytit všema deseti a už ji nepustit. Velký dík taky patří agentovi, který mi věřil a šel za tím se mnou. Agent vás tam může v uvozovkách dostat, ale pravda stejně leží na hřišti. Buď ukážeš, že na to máš, nebo neukážeš a čau."
Jak tvrdý je profesionální fotbalový byznys na Západě, poznal český legionář, sotva se stihl v Charleroi představit. V kabině si podal ruku s ostrou konkurencí.
"Na mém postu je jeden místní šikovný kluk a po zranění našeho nejstaršího kolegy přišel do týmu zkušený Buisán, který má okolo 80 startů ve španělské La Lize. Můžu se toho od něj dost naučit," přibližuje nával na jedno volné místo mezi tyčemi. "Dělám maximum pro to, abych to byl já."
Zatím se mu to daří se střídavými úspěchy. "Do sezony jsem vlezl jako jednička, jenže pak se s tím začalo hýbat. Teď jsem se do brány zase po pár zápasech vrátil. Cítil jsem se dobře, udělali jsme i dobré výkony. Ale potřebujeme body, pořád čekáme na výhru," upozorňuje.
Řečí čísel vypadá jeho belgický rozjezd takto: z osmi odehraných druholigových zápasů odchytal za Charleroi polovinu, inkasoval osm gólů a jednou udržel nulu.
Pro skokana ze třetí české ligy na druhou belgickou profi scénu to není špatná vizitka. A může být brzy ještě lepší, protože v posledních dvou utkáních před reprezentační pauzou v bráně nescházel.
Dřina v nejošklivějším městě
Nové vedení Charleroi má smělé plány - nejdřív stabilizace v druholigové společnosti, pak útok na návrat do Jupiler League, první belgické ligy. Na startu to však drhne. Olympic se krčí na poslední příčce s jedním bodem a hrozivým skóre 2:21.
"Teď už jsme podruhé měnili trenéra a čekáme na představení nového," dokresluje Vitásek turbulentní přestavbu, kterou prochází i domácí aréna pro osm tisíc návštěvníků.
"Stadion se nám opravuje. Myslím si, že už příští kolo po repre pauze budeme hrát na něm. Takže se těším na diváky, bez nich to není ono," říká český gólman.
Jaká představení příznivci vidí na druholigových belgických jevištích?
"Mladí hráči mají velmi dobrou techniku, takže soutěž není moc soubojová, spíš kombinační. Je v ní velká kvalita, jako v české první lize, ale je víc technická a rychlá," soudí Vitásek.
Ten si naplno užívá odlišný svět oproti Česku. I když jeho přechodný domov, dvěstětisícové průmyslové centrum Valonska ležící 60 kilometrů od Bruselu, nosí mezi cestovateli nálepku nejošklivějšího města na světě.
"Charleroi zrovna není nejhezčí, ale já mám hezký byt a aspoň se můžu víc soustředit na fotbal. A to právě teď chci," hlásí a pokračuje: "Tím, že mám zahraniční angažmá, se můžu zaměřit jen na fotbal. Sociální sítě šly stranou, některé spolupráce udržuju, ale jiné už neberu. Jsem rád, že jsem tu a makám naplno, aby se to v létě zase někam posunulo."
Lehká zastávka u socek. Vitáskův instagramový účet sleduje přes 100 tisíc lidí, což je desetkrát víc, než má klubový kanál Olympiku. Jak je to možné?
Jednoduše, fešný David se zúčastnil druhé řady divácky úspěšné televizní reality show Love Island Česko a Slovensko.
A v soutěži, ve které je skupina mladých nezadaných lidí ubytována v luxusní vile na Kanárských ostrovech s cílem najít k sobě ideální protějšek, byl výraznou postavou. V té době se dokonce jako host ocitl na galavečeru Českého slavíka.
Slavný kámoš z Tottenhamu
Jenže tahle kapitola je uzavřená. Teď chce vejít ve známost především coby profesionální fotbalista.
"Zkušenosti z jiného odvětví jsou určitě příjemné, ale je to minulost, kterou neřeším. Soustředím se na tady a teď," ujišťuje.
Abyste si nemysleli, že mluví do větru, zavede vás do své současné denní rutiny.
"Dřu na hřišti i v gymu. Někdy se snažím udělat ještě ráno před tréninkem gym navíc, ale jinak si ho dělám odpoledne, stejně jako regeneraci. K ní patří i kvalitní jídlo, spánek a klid. Mám svůj každodenní plán, co dělám navíc v tréninku, v regeneraci, v mentalitě," vypráví.
O motivaci má postaráno. Jeho největší kamarád už od mládežnických kategorií se jmenuje Antonín Kinský, aktuálně brankář anglického Tottenhamu.
"Tonda je můj nejbližší přítel," přitakává. "Jsem s ním skoro v každodenním kontaktu. Už sestavujeme tréninkový plán na léto. Jeho kariéra je zasloužená, a věřím, že bude ještě velká. Má velkou disciplínu a ví, co chce. Tohle není pro každého."
Pro každého ne, ovšem pro Vitáska ano. I on hodlá ve fotbalové branži růst, co nejvíc to půjde.
"Chci v Charleroi odchytat co nejvíc zápasů s dobrým pocitem z výkonu a v létě se posunout zase o level výš," netají.
