A právě reprezentace této země "znejfotbalovějších" sehrála v neděli další ze zápasů na Mistrovství světa v Německu; tentokrát proti jihoamerickému Ekvádoru.
Ten ve skupině A zaváhal pouze jednou - to když prohrál zápas s domácím Německem. Anglie body ztratila jen kvůli remíze se Švédskem.
Fotbalem žijí v Anglii, potažmo v Londýně, všichni. Plní první stránky prestižních i bulvárních novin, věnují se mu baviči v talkshow i seriózní zprávy BBC.
Jeden z moderátorů vyjadřuje pocity Angličanů jasně. "Fotbal má v našich srdcích až druhé místo. První bude vždy patřit hrdosti na naši zemi. No a na třetím místě je pak rodina."
Nadsázka? Možná. Ale v restauracích a pubech, kde se zápasy vysílají v televizích a na velkých obrazovkách, to tak skutečně vypadá.
Hlavně v klidu
Díky tomu, že klíčové utkání padlo na neděli, se začínají hospody plnit již brzy po poledni. Optimistická, bojovná nálada je cítit všude okolo. Štamgasti i "nepravidelní" návštěvníci vtipkují na účet Ekvádoru a pronášejí zasvěcené úvahy o tom, jak zápas bude vypadat a jak dopadne (V tomto se Angličané Čechům velmi podobají.).
"Myslím, že jim dneska dáme co proto. Naši kluci na to mají a jsou slušně připravení," myslí si Warren Murton, jeden z mnoha londýnských fanoušků, kteří přišli alespoň na dálku podpořit své hráče do hospody Rose and Grown na Old Park Lane.
Přichází zahajovací výkop. V hospodě to hučí, ale optimismus fanoušků je zřejmý na první pohled.
"Není proč se vzrušovat. Vyhrajeme a postoupíme," tvrdí sebejistě Warrenův přítel Peter.
A skutečně: Návštěvníci popíjející pivo vypadají spokojeně, vesele se baví a na první pohled je hra jakoby nebere. Rozhodně se nezdají být úplně vtaženi do děje na obrazovce.
Náladu dramaticky mění několik neproměněných šancí anglického týmu.
Sotva se hráči v bílém dostanou na soupeřovu polovinu, vzrušení roste a končí obvyklým zklamáním z neproměněné šance.
Pak ovšem přichází šedesátá minuta a Beckhamům gól. Tu se teprve skutečně projeví, že klid a jen občasné "zavlnění" byly pouhou zástěrkou. Angličané fotbalem žijí. Skutečně. Nejen že se při každém opakovaní gólu jsou jím více a více nadšeni, ale spontánně si zazpívají i národní "bojovou" píseň, aby svým hráčům znovu pomohli.
Co s nimi?
Ne každý však sdílí fotbalovou horečku a nadšení.
"Nesnáším fotbal. Přijde mi jako stupidní a zdlouhavá hra. Navíc tu fanoušci nakonec hrozně křičí," svěřuje se Jenny, která zde pracuje za barem.
Zápas končí, Anglie vyhrává a postupuje. Fanoušci jsou spokojeni a řádně posilněni pivem.
"Jojo. Tak, jak jsem říkal. Zvládli jsme to," říká opět s anglickým klidem Warren. A už se těší na další zápas, o jehož výsledku má už teď jasno.
