Americké zjevení na Žižkově. Kolem Gila kroužil Liberec, míří ale ještě výš

Vojtěch Scheinost Vojtěch Scheinost
21. 11. 2019 6:20
Na hřišti ho nepřehlédnete. V jednu chvíli doplňuje útočníky a staví se na hrot, pár minut poté pomáhá bránícím spoluhráčům a čeká na míč, aby ho vyvezl dopředu a přihrál do šance. Ofenzivní záložník Luis Gil českou druhou ligu daleko převyšuje. Přesto hraje jediný Američan v Česku právě tuhle soutěž.
Video: Youtube.com

Ve 26 letech má za sebou sedm sezon v elitní zámořské Major League Soccer a rok v Mexiku. Letos se rozhodl uchytit v Evropě a jako odrazový můstek si vybral právě Žižkov. Přišel v srpnu bez velkého poprasku, o to větší dojem zanechal na trávníku. Rychle se stal oporou mužstva, které po loňských problémech patří ke špičce druhé nejvyšší soutěže.

Když se na tréninkovém hřišti v pražských Kolodějích choulí ve studeném větru do mikiny s kapucí, ochotně mluví o tom, co chce v Evropě dokázat a jak se mu líbí český fotbal. Jako profesionál ví, co chce a co pro to musí udělat.

V zámoří jste nastupoval před dvaceti tisíci diváky. Teď hrajete v Česku na stadionu, kam chodí tisícovka lidí. To je velký rozdíl, ne?

A víte, že není? Podstatné je, že jsem na hřišti. A není rozhodující, kolik lidí je kolem. Jde o mě a o můj výkon. Hraju na trávníku ohraničeném bílými lajnami, ten je všude stejný. Fotbal tu ale trochu odlišný je, a je to pro mě nová zkušenost.

Proč jste vyměnil elitní MLS za českou soutěž? Navíc za druhou ligu?

Vždycky jsem chtěl hrát v Evropě. Za sedm let v USA a tři roky v Mexiku jsem byl pořád blízko domova. Nabídku z Evropy jsem měl už v dorostu, tehdy to ale nevyšlo. Letos mi skončila smlouva, bylo mi 25 let, tak jsem si řekl, že je pro odchod pravý čas. Česko jsme s agentem vyhodnotili jako nejlepší začátek. I když byla v plánu první liga.

Luis Miguel Gil

Narozen: 14.11. 1993, Garden Grove, Kalifornie, USA
Výška: 175 cm
Pozice: Ofenzivní záložník
Klub: Viktoria Žižkov
Kariéra: Real Salt Lake, Querétaro, Orlando City, Colorado Rapids, Houston Dynamo, Rio Grande
Reprezentace USA: 2 starty

Nastoupil jste ale do druhé…

Přiletěl jsem do letního kempu hráčů bez smlouvy. A prvoligové týmy v tu chvíli už uzavíraly soupisky. Měl jsem nabídku z Liberce, chtěli, abych přijel a pár dní trénoval s nimi. Aby si mě mohli okouknout. Viktorka Žižkov mi ale nabídla smlouvu hned. To jsem nechtěl propásnout. Jsem tady spokojený a dělám všechno proto, abych se klubu vyplatil. Pak chci jít výš.

V kempu jste zaujal nejen na hřišti. Když skončil trénink, hráči se osprchovali a odešli. Vy jste vzal do ruky smeták a pomáhal uklidit kabinu.

Dělám všechno proto, abych smlouvu dostal. Kvůli tomu jsem přece přijel. A uklidit kabinu? Jsem v cizí zemi, tak klidně pomůžu uklidit. Smlouvu jsem si ale vybojoval na hřišti. 

Jediný Američan, který se v Česku prosadil, byl obránce Steve Trittschuh ve Spartě. Pomohl jí dokonce k titulu, už to ale bude 30 let. Nebál jste se neznámého prostředí?

Je to pro mě krok nahoru. Z české ligy odcházejí hráči do Německa, Anglie, Španělska, do velkých evropských soutěží. To je můj cíl. Navíc jsem znal české kluby a jejich dobrou pověst v pohárech, Spartu i Slavii.

Měl jste už dřív v Praze přátele?

Kamarád mého agenta žije v Praze už deset let, jinak jsem tu nikoho neznal. Prvních pár dní jsem se jen tak toulal městem. Neměl jsem žádný plán, žádnou mapu, jen platební kartu v kapse. Prostě jsem chodil po ulicích a díval se kolem.

Zvykat si musíte na jiný styl fotbalu, než v Mexiku a Spojených státech. Bolí to?

Fotbal je tu tvrdší a fyzicky náročnější, hráči jsou větší a silnější. Souboje hrají natěsno, umí dobře použít tělo. V Americe máte na hřišti víc prostoru. Musím hrát jako Evropané a chodím do posilovny, abych nabral víc svalů. Na druhou stranu, můj styl se do Viktorky hodí, máme hráče menších postav, snažíme se hrát technicky a kombinačně.

Na Žižkově nastupujete ve středu hřiště jako ofenzivní záložník, je to vaše typická pozice?

Nejradši hraju právě tak. Mám rád míč, chtěl jsem být vždycky číslo 10, tvořit hru, rozdávat přihrávky a střílet. Musím ale také bránit a hrát tvrději. Myslím, že už jsem si docela zvykl.

Během podzimu jste v dresu Viktorky dal tři góly, ale mohlo jich být i víc. Často jste v dobré pozici, ale míč nedostanete, není to frustrující? 

Trochu ano. Máme ale nový tým, v létě přišla spousta nových hráčů, takže se pořád teprve sehráváme. Až souhru zlepšíme, může těch gólů přijít víc. Ale zlepšovat se musím i já.

V kabině Viktorky sedí dva Brazilci, Ekvádorec, Argentinec, Uganďan, Srb i Ázerbájdžánec. Jak to celé funguje dohromady?

Občas není snadné se domluvit, hodně kluků ale umí aspoň trochu anglicky. Já se snažím učit česky, aspoň to, co potřebuju na hřišti. Ostatně trenér na nás mluví jen česky.

Znáte už slavnou tradici žižkovské Viktorky?

Samozřejmě. Vím, že je to klub s dlouhou historií, jeden z nejstarších v zemi. I to, že má mistrovský titul a další úspěchy. Užívám si, že můžu být jeho součástí. Navíc se mi líbí stadion, je v centru města, má jedinečnou atmosféru a trénuje na něm i česká reprezentace. Kromě toho máme skvělé fanoušky. Jasně, ve srovnání s Mexikem jich není moc, ale podporují nás a všude s námi jezdí. 

Poznal jste, že se český fotbalový národ dělí na slávisty a sparťany? Můžete fandit kterémukoli klubu, nakonec jde ale o to držet palce Spartě nebo Slavii.

Jo, to jsem si všiml rychle, a dokonce už jsem se byl podívat na jejich zápasech. Jsou to největší kluby v zemi, rivalita a oddanost jejich fanoušků mi připomíná Mexiko. Ve Viktorce máme Milana Švengera ze Sparty a Luboše Tusjaka ze Slavie, jsou to ale profíci a kvůli předchozímu angažmá do sebe nešijí.

Druholigový podzim ukončíte o víkendu v Sokolově. Co bude dál?

Příští týden odletím domů, do Prahy se vrátím po Vánocích. Budu pokračovat. Musím hrát tak, aby na mě mohly kluby ze špičkových evropských soutěží ukázat a říct - s tímhle Američanem to zkusíme.

 

Právě se děje

Další zprávy