Ve vězení jste špinavý mukl a kus hadru, popisuje Řepka. Pomohly mu rady od Kajínka

Jiří Škuba Jiří Škuba
3. 6. 2020 7:33
Z vězení vyšel jako jiný člověk, alespoň to o sobě tvrdí. Tomáš Řepka si odpykal trest za zpronevěru a za zveřejnění pornoinzerátů na svou bývalou manželku Vlaďku Erbovou a sedm měsíců strávených v nápravném zařízení na Borech popsal ve své knize Deník ze dna, kterou v úterý pokřtil. "Získal jsem pokoru, o které jsem dřív jenom mluvil," říká bývalý stoper Sparty či národního týmu.
Tomáš Řepka
Tomáš Řepka | Foto: Milan Kammermayer

Jak vás výkon trestu změnil?

Posunul mě dopředu. Jsem jiný člověk. Poznával jsem sám sebe, učil jsem se tam všechno, co jsem neuměl. Mít pokoru, ochotu za všechno děkovat, zdánlivě obyčejné věci nebrat jako samozřejmost. Ve vězení jsem pochopil, že se něco stalo a řekl jsem si, že tohle už znovu absolvovat nechci. Proto teď říkám, že žiju čistý život bez viny a beze strachu, že na mě zase něco spadne.

Co je teď ve vašem životě jinak?
Úplně všechno. Vnímám věci jinak, vnímám lidi jinak. Mám zdravou pokoru, o které jsem dřív jenom mluvil. Byla to hezká fráze, ale jenom fráze. Doteď. 

Co na pobytu za mřížemi nejhorší?

Ztratíte svoji identitu, najednou se stanete číslem. Ve vězení jsou lidé, o kterých se vám v životě nezdálo, že se s nimi setkáte byť jen v čekárně u doktora. A oni jsou tam, na pár metrech čtverečních s nimi musíte fungovat. Vybudovat si před nimi nějakou pozici, což je strašně zdlouhavé a stojí to spoustu sil. Ale mně se to díkybohu povedlo.

Měl jste někdy strach?

Samozřejmě. Strach máte často, nikdy nevíte, co se stane následující vteřinu. Ale musíte se s tím nějak naučit fungovat a žít, protože nějakou slabost na vás okamžitě všichni poznají. A pak vás to semele.

S jakým druhem spoluvězňů jste se setkával? 

Byla tam všehochuť, včetně vrahů, kteří dostali pětadvacet let. I s nimi jsem se potkával, protože vězeňský systém je prapodivný. Nikdy jsem nikoho nezabil, nevyloupil jsem banku, nezprznil jsem dítě, nejsem masový vrah. Ostatně kdybych se nejmenoval Řepka, tak bych tam asi ani nebyl, ale pár lidí se přičinilo, abych do výkonu nastoupil. Nicméně v kriminále má každý na výběr dvě cesty a jsou výjimky, mezi které patřím já, které si ten správný směr vyberou.

Kdy vám bylo nejhůř? Byl to moment, kdy vám soud poprvé zamítl žádost o podmínečně propuštění?

To bylo velmi špatné. Už to datum nevěstilo nic dobrého: 11. 11., navíc krátce předtím zemřel Karel Gott, kterého si jako rodilého Plzeňáka na Borech zčásti přivlastňují. Celkově to bylo špatné období a všechno se nějak táhlo. Přitom jsem splnil všechny zákonné podmínky k tomu, aby mě propustili. Když jsem se dozvěděl zamítavou odpověď, málem jsem rozsekal celu a všechny zfackoval. Na to nedošlo, naštěstí se všichni klidili, když jsem šel naštvaný po chodbě (úsměv). To byl první těžký moment, proto ten blikanec.

To bylo ještě před tím, než jste se změnil…

Byla to reakce na určitý podnět. Zvlášť když jsem cítil, že nikoho nezajímá, co říkám, že jsem jen špinavej mukl a kus hadru.

Ještě před nástupem jste vězeňský život diskutoval s Jiřím Kajínkem, který za katrem strávil 23 let. Držel jste se jeho rad? 

Radil mi, abych byl v klidu a až to za mnou zacvakne, abych všechno nechal za sebou, že mě čeká úplně jiný život. Prostředí je tam zvláštní a s normálním žitím nemá nic společného. Měl jsem se vyvarovat toho, že nastoupím do vězení a hned začnu vzpomínat, co bylo venku - takhle to nefunguje. Jakmile se brána zabouchne, je to brutální, málokdo se umí od všeho oprostit, ale já jsem to zaplaťpánbůh udělal. To mi Kajínek radil a hodně mi pomohl, že jsem těch sedm měsíců ustál.

Zmiňoval jste, že vám kromě jiných pomohl i plzeňský obránce a váš bývalý spoluhráč ze Sparty David Limberský. V čem?

Zachoval se strašně lidsky. Pomohl mi ve spoustě věcí, obstaral mi cigarety, které jsou v kriminále zlatem. Fandil mi, staral se, podporoval mě. Byl úžasný. Když jsem seděl, jako jeden z mála bývalých spoluhráčů mi pomáhal. Bylo to pro mě obrovské překvapení.

 

Právě se děje

před 18 minutami

Soud otevřel cestu k přeměně tureckého chrámu Hagia Sofia na mešitu

Chrám Boží Moudrosti (Hagia Sofia), což je dominanta Istanbulu, kterou každoročně navštíví miliony turistů, se zřejmě bude moci přeměnit zpět na mešitu. Soud v Turecku totiž rozhodl, že v roce 1935 se z ní stalo muzeum protiprávně. Informuje o tom agentura Reuters i opoziční turecký server Ahval. Reuters se odvolává na své zdroje, Ahval cituje novináře provládního deníku Hürriyet.

Podle novináře Abdulkadira Selviho, který má podle serveru Ahval dobré kontakty na vládní úřady, soud už možnost přeměny na mešitu schválil a verdikt oznámí v pátek, až pod ním budou všechny potřebné podpisy. Soud přezkoumával přeměnu chrámu Boží moudrosti z mešity na muzeum, jímž se tato symbolická památka stala v rámci sekulárních reforem zakladatele moderního tureckého státu Mustafy Kemala Atatürka.

Monumentální chrám postavený v šestém století, v němž byli korunováni byzantští císařové, se změnil v mešitu po dobytí Konstantinopole (dnešní Istanbul) osmanskými vojsky v roce 1453. Nyní patří k nejnavštěvovanějším památkám Turecka a od roku 1985 je i na seznamu světového dědictví UNESCO.

Zdroj: ČTK
Další zprávy