Vaniak po rozlučce: Za slzy se nestydím, nešlo to jinak

Jaroslav  Šindelář Jaroslav Šindelář
27. 8. 2011 9:30
Vaniak se v pátek rozloučil s fanoušky Slavie
Martina Vaniaka dojala rozlučka se slávistickými fanoušky až k slzám
Martina Vaniaka dojala rozlučka se slávistickými fanoušky až k slzám | Foto: ČTK

Praha - Byl to on, kdo se nejvíc zapsal do novodobé historie fotbalové Slavie. Nebýt jeho fantastických zákroků, sešívání by stále čekali na premiérovou účast v Lize mistrů a zřejmě by nedosáhli ani na dva ligové tituly.

Čtyřicetiletý brankář Martin Vaniak však už Slavii svými zákroky nepomůže. Po pátečním ligovém zápase 5. kola s Mladou Boleslaví (1:1) se dočkal od fanoušků velkolepé rozlučky s profesionální kariérou.

Za rytmů písničky Show must go on od skupiny Queen si na velkoplošné obrazovce mohl vychutnávat své nejlepší zákroky, což ho dokonce dojalo až k slzám.

Čtěte také:
Slavii připravil o vítězství vlastní gól Pospěcha

"Za slzy se nestydím, jsem dojatý. Když stojíte uprostřed hřiště a uvědomíte si, že to všechno končí, tak se nostalgii neubráníte," řekl Vaniak po zápase novinářům.

"Když na těch záznamech vidíte, co se tady povedlo, radost všech lidí kolem. Prostě jsem dneska brečel. Řval jsem, ač to dělám nerad. Ale nešlo to jinak," dodal.

Martine, co byste vzkázal fanouškům, kteří vám velkolepou rozlučku připravili?
Děkuju jim i spoluhráčům za to, že se mi splnil sen zahrát si Ligu mistrů a vyhrát ligu. Věřím, že v jejich srdcích zůstalo něco z mého umění. Bylo mi ctí hrát v tomto červenobílém ráji. Byla tady i manželka s mámou, ty byly také dojaté. Nezbývá mi než fanouškům i Slavii poděkovat za to, co mi dnes nachystali.

Martin Vaniak prochází špalírem mezi svými bývalými spoluhráči
Martin Vaniak prochází špalírem mezi svými bývalými spoluhráči | Foto: ČTK

Jak vám nyní je, když už víte, že už nikdy vrcholově chytat nebudete?
Vůbec si nestěžuju, naopak jsem nesmírně rád. Mám konečně klid. Psychický tlak, který jsem měl před každým zápasem, chystání se na ta utkání, to mi konečně odpadlo. Stejně tak přípravy. Přece jen, v mém věku už bych to asi nezvládl.

Neklepou se vám přeci jen někdy prsty, že byste si opět zachytal?
Ne. Jednou jsem řekl, že končím, tak tečka. Můžu říct, že jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Myslím, že své jsem si odchytal, přesluhoval jsem dva roky. Prostě jsem vycítil, že už to dál nejde. Lidi se mne pořád ptají, jestli mi chytání nebude chybět, jenže pocit uvnitř mi prostě řekl konec. Jsem rád, že jsem skončil sám za sebe, ne tak, že mi pořád někdo podsouval, že mám skončit.

Ani exhibičních zápasů se účastnit nebudete?
Těch už se účastním. Teď mi to tam nevyšlo. V té olomoucké jsem za dva zápasy dostal snad patnáct gólů, ve slávistické proti Spartě asi sedm. Prostě hrůza.

Takže si vás tedy alespoň konečně užije rodina...
Musím říct, že to pro ni během mé kariéry nebylo jednoduché. Ale rodina si na to odloučení už zvykla. Nejhorší to bylo, když jsem byl před šesti lety v Řecku a viděli se jednou za půl roku. Takhle už má rodina svůj zaběhlý rytmus a rituály. Nejhorší ale bylo, když jsem nedávno byl doma asi měsíc a půl a dcera se mě už ptala, kdy zase jedu do Prahy. Už jsem holt v pozici, kdy jim ten režim nabourávám. Není to tak, že přijedu a postavím je do latě jako dřív.

Martin Vaniak dostal od klubu plaketu se svými fotografiemi v dresu Slavie
Martin Vaniak dostal od klubu plaketu se svými fotografiemi v dresu Slavie | Foto: ČTK

Aspoň ale budete u toho, že vaše děti půjdou na začátku září do školy, ne?
Je fakt, že ani teď o prázdninách jsem si jich neužil. Dopoledne i odpoledne jsem měl nabité. Ovšem až začne škola, času bude víc. I když je pravda, že od září budu mít navíc i ženy-juniorky.

K tomu se na Slavii staráte i o všechny chlapecké výběry až po dorost...
Jsem strašně rád, že mi Slavia dala příležitost, že můžu pracovat v tomto klubu dál. A že si to můžu dělat podle sebe, dostal jsem prostor, abych se mohl dál rozvíjet.

Vidíte tedy ve výchově mládeže vaše poslání pro další období?
Mám smlouvu na dva roky, dál se nedívám. Myslím, že u mladých bych ale mohl vydržet. U nich člověk vidí, že ta práce má význam, vidíte tam pokroky, kluci se zlepšují a sami se chtějí zdokonalovat. U dospělých by to třeba takové být nemuselo. Nerad bych bojoval s nějakým vrstevníkem, jestli chce, nebo nechce trénovat.

Zbývá vám ještě čas na sledování burzy, což byla vaše největší mimofotbalová záliba?
Na to si udělám čas vždycky. Teď je na burze problém, všechno padlo hodně dolů. Je tam negativní atmosféra. I když jsem do toho už docela dlouho nedělal, sleduju to pořád a plánuju, že tam třeba tam zase vstoupím. Ale potřebuju odborné konzultace.

A neplánujete tedy, že byste místo trénování přesedlal na dráhu manažera?
Jako že bych trh rozhýbal sám? Na to nemám, já hrál fotbal jen pro radost, ne pro zisk.

 

Právě se děje

Další zprávy