Praha - Tomáš Ujfaluši se může jako sedmý Čech v historii radovat z vítězství v Evropské lize, resp. jejímu předchůdci Poháru UEFA.
Dvaatřicetiletému obránci se to ve středu podařilo v dresu Atlétika Madrid, které ve finále na stadionu v Hamburku porazilo v prodloužení Fulham 2:1.
Podle vlastních slov měl při slavnostním ceremoniálu slzy na krajíčku. "To jsou ty momenty, proč hraje člověk fotbal. Dostat se do finále, ještě mít možnost ho vyhrát. To je něco, na co člověk nikdy nezapomene, a já jsem strašně šťastný, že se mi to taky povedlo konečně," neskrýval své emoce.
Čtěte také: Ujfaluši s Atlétikem slaví triumf v Evropské lize
Navíc jej mohlo těšit, že k úspěšnému triumfu sám velkým dílem přispěl. V 37. minutě sice v jeho prostoru skóroval Davies, jinak však rodák z Rýmařova podal spolehlivý výkon a kromě obranných povinností se zapojoval také do útočení. Agentura DPA jej dokonce vyhlásila druhým nejlepším hráčem Atlétika v zápase. Hned po střelci obou madridských branek Forlánovi.
Podle Ujfalušiho vyhrál lepší tým a titul si zaslouží. "Čtyři šance jsme si vytvořili, dali jsme dva góly. Dostali jsme trošku smolný gól po teči Paula Assuncaa. Myslím si, že jsme byli lepší tým, že jsme více drželi balón a že jsme je v podstatě nepustili do nějaké vážné šance," zhodnotil zápas.
Dres si nechá zarámovat
Vítězný gól z kopačky střelce Forlána přišel teprve pět minut před koncem prodloužení. Hráčům se tak už v hlavách musely honit myšlenky na penaltový rozstřel. Španělské mužstvo se však snažilo rozhodnout ještě před vypršením nastavení.
"Pořád jsme se snažili, bylo to náročné kondičně. Snažili jsme se pořád útočit, pořád centrovat, něco vymýšlet. Samozřejmě chybělo málo a člověk už se musí mentálně připravovat na to, že se půjde do toho rozstřelu. To už je pak, jak já říkám, kasino," řekl Ujfaluši.
Rozhodnutí však přišlo ještě před penaltami, a tak se fotbalisté Atlétika mohli po závěrečném hvizdu plně oddat bujarým oslavám, které se přenesly i do kabiny, kde bouchalo jedno šampaňské za druhým. "Já mám takový dojem, že se nikdo snad ani nenapil a všechno se vystříkalo," usmíval se Ujfaluši.
Kompletně promočený tak musel být také jeho dres, který si po zápase s nikým nevyměnil, ale nechal si jej jako cennou památku životního úspěchu.
Vedle početných fanoušků přijela českého beka do Hamburku, kde v letech 2000 až 2004 sám působil, podpořit také skupinka rodinných příslušníků a přátel. "Asi dvacet lidí tady bylo," odhadl.
Nyní se těší na oslavy s příznivci přímo v Madridu. "Bude to stoprocentně stát za to."
