Superúterý: Sparta vzala bohatýrům klid, Plzeň hrála mazácky

Luděk Mádl Luděk Mádl
29. 7. 2015 6:00
Ve 3. předkole Ligy mistrů vezou oba čeští zástupci ze svých výprav nadějné výsledky, Sparta remizovala na CSKA 2:2, Plzeň vyhrála v Tel Avivu 2:1. Proč?
Příznivci Sparty mohou slavit, v pomyslném poločase dvojutkání s CSKA mají jejich oblíbenci partii slušně rozehranou díky remíze 2:2
Příznivci Sparty mohou slavit, v pomyslném poločase dvojutkání s CSKA mají jejich oblíbenci partii slušně rozehranou díky remíze 2:2 | Foto: Milan Kammermayer

Glosář - Nezbývá než poděkovat a zároveň pogratulovat České televizi za to, že na poslední chvíli sehnala práva na vysílání zápasu CSKA Moskva se Spartou. A spojila přenos šikovně i s vysíláním mače Plzně v Tel Avivu.

Věčně nakvašený český člověk snad i díky tomu usínal tentokrát o něco spokojeněji než obvykle. Tedy alespoň ta část zdejší populace, která se oddala fotbalové vášni. Tohle úterý s prvními zápasy 3. předkola Ligy mistrů se totiž vážně povedlo.

Hotového ještě není nic, zejména remíza Letenských 2:2 z Moskvy drží pořád v naději oba týmy, podstatné ale je, že právě jiskru sparťanské naděje včera Dzagojev a spol. netípli. Právě naopak, nový tým Sparty, v pátek marně hledající zárodky sebevědomí v Jihlavě, totiž na místě položeném ještě mnohem východněji od jeho letenského domova zdvihl hlavu opravdu razantně - a jeho sen o Lize mistrů stále žije. Navzdory tomu, že k ní jako vicemistr kráčí tou (značně) těžší cestou.

Ta mistrovská, plzeňská se na papíře jevila až podezřele umeteně, ale v Tel Avivu žádná zrada Viktorii nepostihla a výhra 2:1 před odvetou vypadá hodně nadějně. Nicméně, pozor na věc: ani tady by se ještě nemuselo vystřelování oslavných rachejtlí do vzduchu vyplatit, i Plzeň je zatím v polovině plnění úkolu, přičemž ten její má jméno Maccabi.

Co pomohlo? Rychlé vyrovnání a chycená penalta

CSKA - Sparta 2:2. Po Jihlavě provedl trenér Ščasný poměrně očekávané změny. Costa vlevo, Frýdek vpravo, Fatai vpředu. A všichni jmenovaní na svých pozicích prokazovali, že jim hra do volnějšího prostoru, s možností rozběhnout se do brejkovějších akcí, opravdu vyhovuje a sedí.

Co do šancí, šlo o zápas až nadobyčej divoký, obě strany mohly klidně skórovat třeba i pětkrát. Ukázalo se, že u CSKA je ofenzivní fáze týmu výrazně kvalitnější než jeho hra opačným směrem. Před Spartou se otevíralo tolik střeleckých pozic, že z toho možná byla i sama překvapena. Všechno bohužel nevyšlo, ale soupeři zdaleka také ne.

Dovolím si tvrdit, že Spartu udržely v zápase s favoritem dva klíčové momenty: Za prvé skutečnost, že se Fataiovi podařilo s kapkou štěstí (= odrazem míče od domácího hráče) skórovat jen pár desítek vteřin po Dzagojevově gólu na 1:0:

A podruhé pak vzal Rusům vítr z plachet brankář Bičík, když lapil Natchovi penaltu. Podobně svůj tým podržel i loni proti Zwolle - a ať už tahle pohárová sezona Sparty dopadne jakkoli, až se při jejím hodnocení budou hledat pozitivní body, které ji posunuly vpřed, tahle chycená penalta by mezi nimi scházet neměla.

I před druhým gólem CSKA se ostatně Bičík snažil, seč mu jeho hadí tělo stačilo, ale poté, co vystihl dvě rány, nechali jeho spoluhráči vystřelit Moskvany i potřetí a to už bylo moc. A všechno to začalo ve středu pole, u Váchova zaváhání, které jeho autor alespoň částečně napravil akcí, po níž posléze skóroval Krejčí.

Ještě ale zpět k CSKA. Obecně řečeno, útoční hráči ruského týmu prokazovali vskutku vysokou individuální třídu. Podobně jako před dvěma lety proti Plzni se chvílemi po trávníku ploužili - ale když občas zapnuli na plný výkon, který se projevoval mimořádnou rychlostí pohybu a kombinace, bylo to rodeo. Takhle ostatně padla i první branka utkání.

Zejména tuhle schopnost CSKA je třeba mít před odvetou stále na paměti, Musa a spol. jsou určitě schopní v každém zápase skórovat. Takže spoléhat na to, že by doma Sparta v klidu ubránila postup přes výsledek 0:0, asi příliš nelze.

Co by ale šance Sparty na úspěch zdvihlo velmi výrazně, to by bylo omezení, nejlépe úplné vynulování, počtu jednoduchých ztrát balonu. Když moskevský tým spustil presink, měla totiž řada hráčů Sparty tendenci chybovat v rozehrávce, a to častokrát i ve velmi nebezpečném prostoru.

Třeba jako před zmíněnou penaltou, kdy takhle soupeři nalil Hybš, který slabší chvilky střídal s velmi dobrými, a následně se Holek dopustil poměrně zbytečného skluzu = penaltového faulu. Metr za šestnáctkou, v situaci, kdy protihráč nešel s míčem k bráně, ale do strany, a to do míst, kde stáli další dva sparťani - tady si asi Holek mohl počínat taktičtěji, a jistě to ví.

Chybami se ovšem člověk učí. A nejvíc "učiva" fotbalisté pochytí právě v těchto těžkých zápasech, tenhle navíc Spartě díky výsledku určitě přivál pořádný kus potřebného sebevědomí.

A to v první řadě Krejčímu, který to pěkných pár měsíců schytával, že je z formy. Nevzdává to, tentokrát dřel do úmoru a odměnou mu byla branka, k níž se prosadil díky důrazu ve vzdušném osobním souboji. U něj překvapivý způsob pro vstřelení gólu, který ovšem jen podtrhává, co všechno do zápasu dal. Ze hřiště odcházel na hranici vyčerpání, ale to je prostě v takových duelech potřeba. Za Moskvu zaslouží Krejčí velkou pochvalu.

Na Vrbův tucet přilepil Koubek třináctku

Maccabi Tel Aviv - Plzeň 1:2. Plzeňská bilance v předkolech Ligy mistrů je prostě neopakovatelná - a tenhle příběh, zdá se, stále nekončí: 13 zápasů = 13 vítězství. Přičemž na první tucet výher s podpisem Pavla Vrby volně navázal v Izraeli i současný trenér Miroslav Koubek, který tým vyladil ke stejně suverénnímu výkonu, na jaké býval v těchto fázích sezony zvyklý pod současným koučem reprezentace.

V dusném počasí připomínajícím prádelnu nechali Plzeňští soupeře hrát, držet míč - a pak v rozmezí čtyř minut dvakrát drtivě gólově udeřili.

Škoda soupeřova snížení v 79. minutě na 1:2, které ještě nabádá k opatrnosti. Obě strany navíc nastřelily i břevno, takže telavivští bojovníci se jistě budou snažit o to, aby odveta v Plzni nebyla zdaleka jen formalitou.

Trenér Koubek nasadil do zápasu cíleně své brejkovější typy. Na hrot Mahmutoviče a na křídlo místo letní posily Kopice běhavého Petrželu. A oba mu za důvěru poděkovali důležitým gólem.

Zejména branka na 0:2, kdy Procházka z hloubi pole poslal balon na Petrželu, který si z křídla naběhl na soupeřem rozevřený střed, tam mu brilantně vyšlo zpracování míče a i díky tomu elegantně skóroval, připomínala nejslavnější plzeňské časy.

Vidíte, v Superpoháru proti Liberci zazdil Petržela kde co - ale atmosféra evropského zápasu v něm nejspíš zase probudila stará kouzla.

Odvety se hrají za týden, tak pevně věřme, že po tomhle superúterý přijde i velká postupová středa!

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

 

Právě se děje

Další zprávy