Srdce se mu zastavilo na sedm minut. Teď trenér pomáhá psát norský zázrak

Zobrazit
8 fotografií

Když Ståle Solbakken stojí u postranní čáry a diriguje Norsko na mistrovství světa, vypadá jako muž, který má všechno pod kontrolou.

Přísný pohled, klidná gesta, žádné zbytečné divadlo. Jenže za touhle tváří se skrývá příběh, který je silnější než běžná fotbalová pohádka. Současný kouč Norů totiž kdysi doslova utekl smrti.

Stalo se to 13. března 2001. Solbakken byl tehdy zkušeným záložníkem FC Kodaň, reprezentantem, který si zahrál na mistrovství světa 1998 i na Euru 2000.

Během tréninku ale náhle zkolaboval. Jeho srdce přestalo bít. Spoluhráči zůstali v šoku, zatímco týmový lékař Frank Odgaard začal bojovat o vteřiny. Prováděl srdeční masáž, dokud nepřijela záchranka. Solbakken byl klinicky mrtvý.

„Spoluhráči viděli, jak jsem zkolaboval, zemřel a vrátil se zpátky k životu,“ vzpomínal později.

Rodina mezitím prožívala chvíle, které je jen těžké si představit. Jeho nejbližší se nejdřív báli, zda přežije. Potom, zda nebude mít poškozený mozek. Sám Solbakken si z toho dne nepamatuje téměř nic. Probral se až na jednotce intenzivní péče.

„Něco takového určitě změní některé věci,“ řekl po letech. Fotbal tím pro něj nepřestal být důležitý. Jen už pro něj nikdy nemohl být otázkou života a smrti. Hráčskou kariéru musel kvůli vrozené srdeční vadě ukončit, dostal kardiostimulátor a začal znovu. Ne na hřišti, ale na lavičce.

A právě tam se zrodila druhá kariéra. Solbakken se stal jednou z nejvýraznějších trenérských osobností skandinávského fotbalu, slavil úspěchy s Kodaní a nakonec dostal na starost norskou reprezentaci.

Tým, který roky marně čekal na návrat mezi světovou elitu, pod ním vyrostl kolem Erlinga Haalanda a Martina Ødegaarda v černého koně světového šampionátu.

Výhra nad Brazílií poslala Skandinávce do čtvrtfinále a Solbakken musel krotit euforii.

„Myslím, že nám to dodalo sebevědomí, ale každý zápas žije vlastním životem,“ připomněl. V jiné chvíli zase trefně poznamenal, že na této úrovni už „neexistují žádná tajemství“.

Možná právě proto jeho tým působí tak nebezpečně. Nestojí jen na Haalandových gólech, Ødegaardově kreativitě a generaci hráčů, která spolu vyrůstala už od mládežnických kategorií.

Má i trenéra, který dobře ví, co znamená druhá šance. Solbakken jednou ležel bez života na trávníku. Dnes znovu stojí na hřišti a vede zemi, která věří, že její fotbalový sen ještě neskončil.