Glosář - Pohárová sezona začíná, kam ještě zavítáme? ptal se transparent fanoušků Sparty, rozvinutý při domácím utkání s BK Häcken.
Odpověď už známe: nikam. Maximálně do pekel. Spartě totiž škrtnul evropskou pohárovou sezonu desátý tým švédské tabulky: na Letné remizoval, doma vyhrál 1:0. A bylo. (více zde)
Lépe řečeno, tu pohárovou sezonu si Sparta škrtla sama. S tím, co předvedla, by totiž nejspíš nepostoupila, ani kdyby proti ní vyrukovali třeba Eskymáci...
Co se to děje? Odpověď na tuhle otázku leží jak v tomhle horkém létě, tak mnohem hlouběji v čase.
Sparta ztratila vítěznou DNA. Už kdysi dávno, v jejím kádru už z ní není ani zbyteček. A nová šroubovice, kterou na omlazeném kádru v zákulisí už rok a půl geneticky šlechtí Jaroslav Hřebík, vykázala známky úspěšného díla jen na pár týdnů, letos na jaře. To když kýžená nová Sparta přejela na hřišti Plzeň, Olomouc či Slavii. Jenže tenhle efekt přišel a zase odešel.
Fergusonovy děti měly Cantonu
"S dětmi nemůžete vyhrát nic," pravil slavný komentátor BBC Alan Hansen poté, co na začátku sezony 1995/96 prohrál brutálně omlazený tým Manchesteru United s Aston Villou 1:3.
Sir Alex Ferguson tehdy k nechápavému úžasu mnohých postupně prodal Ince, Hughese či Kančelskise. A začal hrát s mladíky.
Než se tehdy jinoši rozkoukali, ztratili mimo jiné i evropskou pohárovou sezonu. To když vypadli v Poháru UEFA hned s prvním soupeřem, jímž byl Rotor Volgograd... Což je pro klub typu Manchesteru United zhruba stejná pohroma jako pro Spartu, když vypadne s nějakým Häckenem.
Ale v Anglii mají tamní fanoušci přeci jen jiná měřítka, důležitější jsou pro ně domácí trofeje. A světe, div se - už v téhle první sezoně, která začala tak mizerně a s takovou nedůvěrou vůči "Fergusonově mateřské školce", získaly tyhle fotbalové děti double: titul i FA Cup.
Ty děti se jmenovaly David Beckham, Paul Scholes, Gary a Phil Nevillové a Nicky Butt. Bylo jim všem tenkrát kolem dvaceti a jejich mimořádně talentovaná generace dostala tehdy od sira Alexe už v tak raném věku obrovský prostor.
Podívejme se ale, kdo se tam tehdy "motal" kolem nich: pravidelně po jejich boku nastupovali jen o málo odrostlejší Giggs (22) či Keane (24), ale i mazáci Schmeichel (32), Irwin (30), Bruce (35) nebo Pallister (30). Chlapíci, co se od svých předchůdců naučili, že se Manchester United nikdy nikoho nebojí a žádnou situaci nemá za ztracenou.
A ještě jedno jméno v tom výčtu schází: tehdy 29letý Eric Cantona, superosobnost schopná ostatní strhnout, podržet - a v případě potřeby sama rozhodovat zápasy.
Matějovský zklamal. Nahradili ho Matějovským
Fergusonův a Hřebíkův model má jednu styčnou plochu: tu mateřskou školku. Jenže Spartě chybí ony zbývající ingredience: střední generaci už možná tvoří Vaclík s Váchou či Holkem, za mazáky by možná mohli být Lafata, spolu s celé léto poodstavovaným Švejdíkem. Ale ti všichni jsou na Letné oproti svým zmiňovaným manchesterským protějškům chvilku.
Co pak schází fatálně, je ta superosobnost. Nebo alespoň někdo, kdo by se té charakteristice vzdáleně blížil.
Pokud se jako jeden z klíčových problémů propadu jarní části sezony vyhodnotí psychická labilita tvůrce hry Matějovského, pak by jistě mnozí čekali, že se ten problém bude nějak řešit.
Že přijde někdo splňující dvojí kvalifikaci: 1) osobnost, 2) tvůrce hry. A že Matějovský odejde, protože zklamal, mimochodem v třetí sezoně v řadě.
A co se dělo ve skutečnosti? Přišel Vacek, který není ani osobnost, ani lepší než Matějovský. A ten nejenže neodešel, ale zase se to na něm v nouzi postavilo, protože se zjistilo, že nikdo jiný není k dispozici.
Pokud by se měl ke Cantonovi hledat nějaký protipól, tak jako parodie na osobnost jeho typu asi Matějovský poslouží dokonale.
Ale je ten problém v něm? Anebo spíš v těch, kdo ho po opakovaných selháních do té role znovu postavili, protože nenašli lepší řešení? Přičemž nebyly zaznamenány ani žádné známky toho, že by je vůbec hledali.
Hřebíkova revoluce: rok a půl od startu
Jsou to dva roky, co se Sparta cítila podobně jako dneska. To když v posledním, rozhodujícím předkole Evropské ligy nepřelezla přes rumunský celek jménem Vaslui.
I řekla si, tudy ne. A půl roku nato vyhodil majitel klubu Daniel Křetínský sportovního šéfa Jozefa Chovance a znovu přivedl na Letnou Jaroslava Hřebíka. Muže, jehož půlka lidí ve fotbale a mezi fanoušky obdivuje a ta druhá nesnáší. Což samo o sobě ještě nemusí být na škodu, ale pokračujme.
Hřebíkova vize byla jasná: kádr dramaticky omladit, vsadit na talenty, které v reprezentačním dresu osobně přivedl ke stříbru na ME "19" - a hrát s nimi moderním španělským stylem fotbalu, jehož základem je okamžitý presing či kontrapresing při zisku nebo ztrátě míče.
Zároveň se řeklo, že Sparta chce získávat tituly a hrát Ligu mistrů.
Výsledek? V prvním půlroce, kdy byl Hřebíkovou prodlouženou rukou na lavičce Martin Hašek, přišla deprese. Mašina se nerozjela, titul utekl.
Je tu léto 2012, přichází nový trenér Vítězslav Lavička, který dostává větší autonomii, a Hřebík se stahuje více do pozadí. Po opět kostrbatých začátcích přichází časem znatelný posun k lepšímu.
Atraktivní a účinný fotbal plný kolmých přihrávek po zemi na sprintující křídla či hrot ukazuje Sparta zprvu v Evropské lize, v níž se dostane až do jarní části a trápí v ní i Chelsea.
V průběhu jara pak posílena o nákladné posily jménem Lafata a Vácha zužitkuje tento styl i v sérii ligových zápasů z konce března a větší části dubna. Sparta v tom období přejede Plzeň, Olomouc či Slavii - a pak... Pak zase jako kdyby upadla do jakéhosi katatonického stavu totální ztuhlosti. A další titul je fuč.
Ferrari či zrezlé embéčko. Nic mezi tím
Co Sparta udělá? Zase omladí. Nedělá to tak revolučně jako v lednu 2012, ale plíživěji, formou odchodů nejen Jarošíka, ale i Pamiče, Kweukeho, Vidličky či Balaje. Dle zákulisních zvěstí, Hřebík by se klidně obešel i bez Zápotočného.
Opačným směrem připutoval nanicovatý Vacek, co v Itálii leštil lavičku, takže spásonosného Maradonu v něm asi mohl vidět málokdo. Také mladý Slovák Pauschek, co zatím hraje pod psa. A Zimbabwan Costa, od něhož těžko můžete čekat, že z levého kraje obrany a bez znalosti řeči tým zrovna potáhne.
Cílem Sparty zjevně je, aby na hřišti frčela jako ferrari. Tak jako v dubnu, kdy na hřišti zválcovala i Plzeň. Jenže potíž je v tom, že když to Spartě nejde a nefrčí jako ferrari, tak pod těžkou psychickou zátěží, která je od Sparty neoddělitelná, není schopná fungovat alespoň jako solidní vůz střední třídy.
Ona se mění v rezavé embéčko, co přijede do Göteborgu jako do kovošrotu, aby ho tam slisovali.
Co teď s tím? Pouhé dva zápasy strávila Sparta v evropských pohárech naposledy v sezoně 1994/95. Osud si někdy pěkně zahrává, tehdy byl jejím soupeřem, stejně jako včera, také tým z Göteborgu - ale IFK, mnohem slavnější značka než BK Häcken.
Mach vyhodil Dobiaše na minutu
Sparta tenkrát s IFK Göteborg vypadla, do právě začínající milionářské soutěže jménem Liga mistrů se nedostala a tehdejší majitel Petr Mach to řešil razantně: trenér Karol Dobiaš dostal okamžitého "padáka".
Jak se teď zachová současný vlastník Sparty Daniel Křetínský, je otázkou. Už léta slýchává, že problém Sparty je v permanentních změnách koncepcí a osazenstva sportovního vedení. Aby byl těch řečí ušetřen, tak teď možná Hřebíka s Lavičkou nevyhodí, pokud tedy nerezignují sami...
A dost možná se počká na 18. srpen. Toho dne se totiž Sparta představí v Plzni. Půjde o zápas, který může rozhodnout o titulu - a Sparta má 23 dní na to, aby se do té doby zkonsolidovala.
Její paradoxní výhodou teď je, že jí ubude evropský pohárový program, což pak může být z hlediska bojů o domácí trofeje ve srovnání s Plzní velké plus i v dalším pokračování sezony.
Otázkou ale zůstává, jak do té doby ještě Sparta zatřese s kádrem. Bez Evropské ligy přijde minimálně o 60 milionů korun do rozpočtu. Ano, zhruba 100 milionů inkasovala za Kweukeho a podíl z dalšího Wilfriedova transferu, ale...
Ale dlouhodobě si na svůj provoz Sparta prostě nevydělává, vypadlo jí i 25 milionů, co ročně dostávala od sponzora Fortuny - a navíc třeba takového Václava Kadlece teď už asi na Letné neudrží ani párem koní.
Kadlec jako před Urválkem
Když před odletem do Göteborgu vyprávěl Kadlec před televizní kamerou o tom, že jeho možný odchod do bundesligy živily jen mediální spekulace, přičemž on byl přece se Spartou dávno dohodnutý na prodloužení smlouvy, působil při tom stejně důvěryhodně jako Rudolf Slánský před prokurátorem Urválkem, když se přiznával ke zradě na lidově-demokratickém Československu...
Mezi Spartou a Manchesterem United je totiž ještě jeden rozdíl: Beckham a spol. tenkrát jako "děti" hned začínali v klubu, který stojí na vrcholu fotbalové pyramidy. Z United se neodchází za lepším, ze Sparty ano.
Na letenské soupisce najdete dva hráče, o které je teď na mezinárodním přestupním trhu potenciální zájem: Kadlece a Krejčího. Velmi bych se divil, kdyby do konce přestupního termínu ani jeden z nich neodešel. A pokud odejdou oba, můžou na Letné zase začít pěkně od nuly.
Jako už po tolikáté...
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
