Ženeva (od našeho zvláštního zpravodaje) - Říká se mu Mr. Perfect. Jenže zrovna v klíčovém momentu český národní tým nepodržel. Brankář Petr Čech věděl, že jeho chyba stála reprezentaci postup do čtvrtfinále mistrovství Evropy.
"Tahle chyba rozhodla o tom, že jedeme domů," litovala po zápase jindy tradiční opora mezi třemi tyčemi.
Šestadvacetiletý gólman potom zahodil své rukavice, prý kvůli tomu, aby na minelu zapomněl. Teď se již těší na dovolenou a týdny, kdy si bude moct od fotbalu odpočinout. A doufá, že příští sezona bude lepší.
| Čtěte také: Fotbalová tragédie. Nihat dvěma góly poslal Čechy domů Brückner nechápal: Kolaps! Jinak to neumím vysvětlit |
A.cz: Petře, když tu stojíte před novináři, co se vám honí hlavou?
Hlavou mi letí to, abych vám dokázal odpovědět. A jestli mi běhá myšlenka na ten centr? To ne, říká se, že muži nedokáží dělat víc věcí najednou (úsměv).
A.cz: Při tureckém gólu na 2:2 jste nezachytil centrovaný balon. Jak dlouho vás to bude mrzet?
Těžko říct, mrzet mě to bude dlouho. Ale bohužel tohle k fotbalu někdy patří. Pro mě je to o to těžší z toho důvodu, že zápas rozhodla moje chyba. Tenhle tým měl přitom šanci, aby bojoval ve čtvrtfinále rovnocenně i s Chorvatskem.
Původně jsem to chtěl vyboxovat
A.cz: Bylo těžké si přiznat, že šlo o chybu?
To se říká jednoduše, když je to jasné. Člověk si to musí umět přiznat a tahle chyba prakticky rozhodla o tom, že jedeme domů. I když tím srovnali, tak pro nás všechny to byla taková rána, že jsme hned dostali ještě třetí gól.
A.cz: Jak se vlastně inkriminovaný moment odehrál z vašeho pohledu?
Byl jsem sám a míč byl poměrně daleko. Původně jsem ho chtěl vyboxovat, ale pak mi přišlo, že je to zbytečné, protože jsem byl opravdu sám. Tak jsem ho chtěl nadvakrát chytit, že ho pustím na zem a pak ho vezmu. Jenže najednou ten míč byl daleko a jak jsem si ho chtěl shodit někam k sobě, tak to spadlo přímo k Nihatovi.
Čtěte více: Hrdina? Kdepak, Koller uzavřel kariéru smutnou porážkou
A.cz: Co jste si říkal po takové minele, dokázal jste na to přestat myslet?
Já věděl, že zbývá ještě pět minut. Soustředil jsem se na to, abych neudělal další chybu. Bylo to 2:2 a v tu chvíli by se šlo na penalty. Nebylo to příjemné, ale pořád se hrálo a snažil jsem se myslet na to, abych dochytal konec zápasu bez chyby. Vnitřně jsem se připravoval na penalty.
A.cz: Jenže potom jste dostal ještě jeden gól. A ten rozhodl...
Původně mi přišlo, že je v ofsajdu, když byl tak daleko. Snad poprvé v životě jsem se potom díval na tu opakovačku, tohle mě zajímalo. Těžko říct, jestli byl na hraně, ale to už je teď jedno. Samozřejmě mě to štve. Tam stačil možná centimetr a šlo by to mimo.
Čtěte také: Ujfaluši: Chyběl třetí gól. Rozhodčí nám upřel penaltu
A.cz: Rukavice jste pak zahodil za sebe. Proč?
To dělám vždy, když udělám chybu. Vím, že za to nemůžou, ale to je taková pomůcka, abych na to zapomněl.
Prohra ve finále Ligy mistrů byla horší
A.cz: Ve druhé půli jste přestali hrát. Na vaši branku se valil jeden útok za druhým, čím to bylo zaviněno?
Možná nám trochu odešly síly. Oni najednou poslali na trávník tři nové hráče a hráli jako o život. Začalo se jim dařit, měli tam nějaké šance. Věděli jsme, že jsme se dostali pod velký tlak. Škoda, že dali gól. Ten je nakopnul. A pak, když ten jejich tlak upadal do letargie, přišla moje chyba...
A.cz: Bylo vám někdy při fotbale hůř?
Po finále Ligy mistrů to pro mě bylo horší. Hlavně z toho důvodu, že už to bylo finále. Tady to ale zase byl národní tým a člověk hraje za celou republiku.
A.cz: Stačilo ještě vyhrát jeden zápas a měli byste medaili...
Člověk nikdy neví, co by se mohlo stát. Měli jsme na to, abychom došli daleko. Ve fotbale se může stát cokoliv.
Zapojte se: Češi padli a jedou domů. Hlasujte, kdo za to může
A.cz: Berete to jako tragédii?
Jsou horší věci než prohra v zápase. Samozřejmě, že mě to mrzí hodně, ale je to jenom hra.
A.cz: Jak moc vás to mrzí kvůli konci trenéra Brücknera?
Je to život, s tím už se nedá nic dělat. Takový Dino (Jan Koller) s jeho střeleckým rekordem by si také zasloužil jiný konec.
A.cz: Po zápase jste děkoval fanouškům a snažil jste se povzbudit spoluhráče. Co jste jim říkal?
Všechny jsem obešel z toho důvodu, že jsem věděl, že je to pro ně těžké. Vyloženě jsem se neomlouval, ale mrzelo mě to, tak jsem za každým byl. A reakce byla taková, že fotbal hraje jedenáct mužů na hřišti a někomu se zápas povede a někomu ne.
Pořád mě někdo shazoval na zem
A.cz: Několik hráčů odchází. Myslíte si, že končí velká éra českého fotbalu?
Těžko říct. Teď byla dvacítka ve finále mistrovství světa a ti kluci budou pomalu dorůstat do národního týmu. Bude to pro všechny další výzva. Většina týmu, jeho kostra, ale zůstane pohromadě.
A.cz: A vy plánujete chytat do kdy?
Hrát se dá do 38 let, uvidíme, jak vydrží zdraví.
A.cz: Prožil jste sezonu se zraněními, porážkami...
(skáče do řeči) Já bych řekl, že tenhle zápas jen potvrdil, že kdykoli jsem se letos zvednul, tak mi nalítaly klacky pod nohy a zase mě někdo shodil na zem. Ať už to bylo zklamání z dalšího zranění nebo prohra ve finále Ligy mistrů. Teď je to navíc umocněno tím, že jsem udělal chybu já. Tohle jen podtrhuje sezonu, která byla neuvěřitelná. Měl jsem jednu smůlu za druhou. Jediné pozitivum je to, že tahle sezona už skončila.
A.cz: Ale dlouho to při zápase vypadalo, že se to lepší...
Tak to bylo vždycky. V okamžiku, kdy to už vypadalo, že je všechno dobrý, tak se to zas... Na to se nedá vymlouvat, takový je fakt a k fotbalu patří.
A.cz: Myslíte si, že to ještě může být horší?
Vždycky může být všechno horší. Letos jsem po každém zranění říkal, že doufám, že jsem si to už vybral, ale za čtrnáct dní mě někdo zranil nebo jsme prohráli... Věřím, že tahle moje smůla skončila. Už se těším, jak vypnu.
A.cz: Co budete dělat po šampionátu?
Odjedu pryč, budu s rodinou. Dlouho jsem ji neviděl.
A.cz: Bude vás ještě Euro zajímat?
Asi se jen podívám na výsledky, abych věděl, jak kdo dopadl. Na poslední zápasy jako semifinále a finále se možná podívám, ale to říkám teď, kdo ví, jestli tomu tak bude.
