


Narodil se v Českém Těšíně, městě na polské hranici. Fotbalově vyrostl v ostravském Baníku. Legendou se však obránce Radim Řezník stal v Plzni, v jejímž dresu piloval pravou lajnu dlouhých třináct sezon po sobě. S Viktorií získal pět titulů, na západě Čech se také usadil a teď tam rozjíždí fotbalovou školu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vypráví o vlastní kariéře i současném stavu Plzně.

Ano, pořád ještě v Domažlicích. Akorát jsem si na jaře urval vazy v koleni, teď jsem tři a půl měsíce po operaci. Makám, chtěl bych ještě hrát, pořád mě to baví. Zatím to vypadá dobře, ale přijde zima, umělka… Každopádně jsem v hlavě pořád ctižádostivý.
To se jako zaměstnání nazvat nedá. Měl jsem to už dřív u toho hraní, není to práce na každý den. Ve třetí lize se trénuje odpoledne, dopoledne jsou zase děti ve školách, takže to na tréninky nemohou. Měl jsem ty tréninky dvakrát týdně, s dětmi mě to baví. Až bude po kariéře více času, pak bych v podstatě mohl pořád. Teď se to ale taky zastavilo kvůli tomu zranění.
Zhruba přes rok. Už předtím mě občas někdo oslovil, jestli bych nechtěl trénovat velký fotbal, ale jsem u něho celý život a ještě nejsem v takové fázi, abych skončil s hraním a šel rovnou trénovat. Jako třeba Marek Bakoš nebo Matúš Kozáčik. Dětičky mě baví, to jsou individuální tréninky, kdy se jim můžete naplno věnovat.
Je to tak, šestiletý kluk umí něco, čtrnáctiletý už samozřejmě něco jiného. Mám to odstupňované, každý vyžaduje jiný přístup.
Určitě to prospěšné je, makat na sobě navíc, přidávat si mimo týmové tréninky. Někteří kluci se díky tomu posouvají, dostávají se do mládežnických reprezentací. Pak od patnácti do osmnácti let se to láme. Dnes je to těžší i v tom, že vidíte v Česku čím dál více zahraničních hráčů, třeba i v Plzni. Není proto vůbec špatně, když máte individuální tréninky navíc.
Úplně nějaké motto nemám. Vedu to tak, aby to kluky bavilo, ale je to vždycky i o jejich práci a chtíči. Chtěli by pořád jen střílet, ale dám jim samozřejmě i trénink na základní věci. Ti kluci musí hlavně umět zpracovat balon a přihrát, do té střelby se musí vůbec dostat. Pak se můžeme zaměřit i na kličky a nějaké dovednosti, začíná to ale u základů.
Nechodím pořád, mám dvě děti a rodinu, často se to krylo i s Domažlicemi. Ale jsem s klukama v kontaktu, i když z té mojí éry už jich tam tolik není. Sem tam si napíšeme, na stadion chodím nejvíce na pohárové zápasy.
To víte, že mě to netěší. Jsou v nějaké fázi přestavby, kádr se hodně obměnil a liga se vyrovnala. Pořád je to těžší a těžší v každém zápase, proto nechci být extra kritický. Každý má silného majitele, na druhou stranu je pravda, že Plzeň má nejsilnějšího. Ale jsou v nějakém procesu, není to tak, že s nejbohatším majitelem to najednou půjde. Je super, že jsou v Evropské lize, hráči se mohou ukázat, ale zatím tam nic neuhráli. V lize teď zaostávají a musí počítat s tím, že nároky v Plzni budou pořád vysoké. Doufám, že se zvednou.
Je to zároveň tak, že lidé jsou namlsaní. Já jsem byl v Plzni třináct sezon a třináct let jsme hráli do třetího místa, jen jednou za trenéra Adriána Guľy jsme byli pátí. Zpětně je to neskutečné. Lidé si zvykli a teď když se nedaří, dávají to někteří najevo negativním způsobem. Jak jsem říkal, Plzeň udělala přestavbu kádru. Jestli je tam třeba hodně cizinců, to musí vědět oni. Já myslím, že jich je až dost. (úsměv) Ale je to nějaká jejich cesta, držím palce, aby se to zvedlo.
Asi je to pro něj jiné, ale on zkrátka není takový, že by s neomezenými možnostmi bláznil. Že by přišli do Olomouce a vysázeli za někoho 120 milionů korun. Nebudou se takhle nahánět se Slavií nebo Spartou, i když ta teď až tak velké peníze neutrácela. Pan Šádek nepůjde do takových dostihů, pokud o někom není opravdu přesvědčený. Mají klid v tom, že dříve jsme si v Evropě museli na sebe vydělávat sami. Teď peníze mají, ale nebudou zbytečně utrácet.
Jasně, je to velká téma, celkově se hráčské částky posouvají někam jinam. Nechci spekulovat, jestli ti hráči takovou hodnotu mají, nebo ne, ale pokud někdo chce vašeho fotbalistu a vy vidíte, že je to silný majitel, tak tu cenu nastřelíte. Dnešní doba je v tom jiná, nikdy dřív se hráči za takové peníze nekupovali.
Strašně to letí. Přišel jsem do Plzně ve 22 letech a vydržel jsem tam takovou dobu, že jsem si říkal, že to snad není možné. Těší mě, že i kluci v Domažlicích se ptají a zajímají, jaké to bylo, když jsme hráli proti Bayernu, Barceloně, AC Milán, Realu Madrid… Přijde mi to neuvěřitelné, i když výsledky proti nim nebyly takové. Ale kdo si zahraje na těch stadionech? Nikdo nám to nevezme, vzpomínám na to rád.
Od začátku to bylo založené na partě, byl to takový rodinný klub. Pavel Horváth, David Limberský, Milan Petržela… Zapadl jsem mezi ně. Byl jsem mladý, nebyl jsem nijak ofrklý, kluky jsem poslouchal. Zpočátku jsem tolik nehrával, ale odcházel jsem z Baníku, který zrovna směřoval dolů, bylo to tam špatné. V Plzni byla Liga mistrů a postupně jsem si místo vybudoval.
Jasně, srandičky na můj účet jsem si užil, ale znal jsem kluky, kteří byli předtím v Baníku. Pomohli mi David Bystroň, Franta Rajtoral, Aleš Neuwirth. Takže jsem zapadl úplně v pohodě. Nebylo to tak, že bych měl problémy, že jsem přišel z „vesnice“.
Tohle mě trochu zamrzelo, zahraničí jsem si chtěl zkusit. Nějaké nabídky byly, ke konci jsme řešili třeba Kypr. Když mi bylo 26, chtěl mě Besiktas Istanbul, ale udělal jsem si koleno. Později jsem řešil zase Bruggy, jenže pan Šádek je samozřejmě obchodník… (úsměv) Přišel zájemce, řekl nějakou částku a on řekl jednou tolik. Já jsem ale nebyl takový, abych trucoval. Nikdy mi v Plzni nic nechybělo, každý rok jsme hráli Evropu. Zahrál jsem si Ligu mistrů, Evropskou i Konferenční ligu.
Besiktas padl kvůli zranění, u Brugg to bylo o penězích. Zároveň chápu, že pan Šádek nechtěl ten kádr rozprodat. Postupovali jsme do Evropy, on ty peníze měl a nepotřeboval prodávat hráče. Nedopadlo to, ale zhrzený nejsem.
Fotbalově by rozhodně pomohl. Je to můj kamarád, ale sám nechápu, proč tyhlety věci dělá… To ví asi jedině on. Já myslím, že Plzeň by ho určitě chtěla, Tomáš navíc tady kousek od nás staví barák. Ale v téhle fázi kariéry asi pokukuje spíš po zahraničí. Možná by se tam zklidnil, možná by lidé trochu zapomněli.
Do hlavy mu nevidím a natírat ho nebudu. Dospělý je dost na to, aby věděl, co se má a co ne. Bohužel jeho chování v těch několika momentech, to byl přestřel. Trpělivost došla taky trenéru Jindřichu Trpišovskému, i když chtěli Tomáše podržet. On jim to vracel góly a stylem hry, fotbalově pomůže. Ale tyhle věci, co poslední dobou udělal, ty jsou úplně jinde.
Je to škoda. Možná si i někam zavřel dveře, třeba si někde v zahraničí řeknou: „Podívejte se, co dělá, nebude to dělat i tady?“ Možná mohl mít nějaký super mančaft, ale to je jen můj názor. Třeba odejde a bude v zahraničí v pohodě, ale nechápu, proč nebo s jakým úmyslem tyhle věci dělal.

Góly, rekordy i příběhy za nimi. Každé ráno vám pošleme výsledky, rozhovory a aktuální dění ze světa sportu přehledně na jednom místě.

Články, které si zaslouží vaši pozornost. Každý pátek je pro vás z toho nejzajímavějšího na Aktuálně.cz osobně vybírá šéfredaktor Michal Pavec.



Ruské ministerstvo obrany dnes oznámilo, že jeho protivzdušná obrana za uplynulou noc zneškodnila 1336 ukrajinských dronů. Jde zřejmě o nejvyšší počet od začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Kolik nepilotovaných letounů do ruského vzdušného prostoru proniklo, Moskva nezveřejňuje.






Premiér Andrej Babiš se v pondělí na úvod třídenní pracovní návštěvy Izraele setká s ministerským předsedou Benjaminem Netanjahuem, na jehož pozvání do země přicestuje.



Filip Chytil pomohl Vancouveru dvěma góly k výhře nad Vegas 6:3. Canucks, za které zapsal jednu asistencí i Filip Hronek, zvítězili v NHL po sérii sedmi porážek. Na straně domácího týmu měl jednu přihrávku Tomáš Hertl, bodující v sedmém zápase v řadě.



Podle bývalého reprezentanta Karla Poborského podali čeští fotbalisté v Chorvatsku nejslabší výkon pod vedením trenéra Santiho Denii. Po šesté prohře (1:2) ze šesti zápasů se vystoupení národního týmu v elitní skupině Ligy národů musí hodnotit negativně, uvedl Poborský ve studiu ČT sport.