reklama
 
 

Dlužím Křetínskému omluvu. Spartu jsem zradil a bude mě to štvát do konce života, tvrdí Řepka

3. 12. 2017
Známý fotbalový bouřlivák Tomáš Řepka se ve své nové knize "Děkuju" věnuje především osobním problémům posledních let. Nezapomněl však také opomenout svůj konec ve Spartě, bouřlivou hádku s majitelem Danielem Křetínským, i následný blikanec, kdy už v dresu Budějovic na dálku Spartu obral o titul. Řepka se snaží ve své nové knize na věci nahlížet s odstupem, proto nabízí čtenářům docela zajímavé čtení.

Praha - Konec ve Spartě Tomáše Řepku mrzel. Po výhře nad Libercem se v kabině pohádal s majitelem klubu Danielem Křetínským a věděl, že jeho cesta v letenském klubu se pomalu a jistě blíží ke konci. "Nevíte, kdy mě budete potřebovat," sdělil horkokrevný obránce na rozloučenou. 

Sparťané na Řepkova slova doplatili o několik měsíců později. Stoper totiž vyrobil zbytečný faul, po kterém úhlavní konkurent z Liberce nasadil ke klíčovému trháku při cestě za ziskem mistrovského titulu. "Byla to zrada Sparty, kterou jsem měl řešit jinak," říká nyní s odstupem zadák. 

Řepkova třetí kniha nabízí trochu jiný pohled do života obránce. Po delší společenské odmlce, kterou způsobily rodinné potíže, se s ním spojila novinářka Jana Ciglerová, mj. autorka projektu Třináctá komnata, a oba se domluvili na sepsání knihy. Řepka se údajně naučil vnímat věci s nadhledem, proto nabízí jeho třetí biografie mnohem detailnější pohled na Tomáše Řepku jako osobu, než jako fotbalistu. 

Rodinné potíže se prý výrazně projevovaly na výkonech fotbalisty. "Byl jsem kapitán a prodloužená ruka trenéra na hřišti, proto mě ty moje nepovedené výkony štvaly," dodává Řepka. 

Spoustu věcí by prý Tomáš Řepka řešil jinak, nejvíce jej ale mrzí právě jeho pomsta Spartě. Chtěl prý letenskému klubu dokázat, že se bez něj neobejde, poté, co spáchal faul, který Spartu připravil o titul, se však stáhl do ulity a dva roky se na sparťanském stadionu neobjevil. Dnes prý chodí pravidelně. "Důležitý je ten můj motiv, a tím byla ublížená snaha to Spartě vrátit. Je to pocit zklamání ze sebe samotného, který mě bude provázet až do konce života," tvrdí bývalý stoper Baníku Ostrava a právě pražské Sparty. 

Obránce se v knize také vrací k časům, kdy působil v italské Fiorentině, kterou si prý zamiloval. Řepka vypráví o všech kanadských žertících, které tropil se svými hvězdnými spoluhráči, například známým Argentincem Gabrielem Batistutou. Ten prý Řepkovi doporučil, aby si koupil křiklavě žluté sportovní auto, které mu během tréninku nechal předělat na taxi. "Lámali se smíchy a okamžitě to posílali do novin. Ještě je někde mám, pokud mi je nesebrala druhá exmanželka," líčí Řepka. 

"Itálové mi poprvé ukázali, že fotbal není jenom hra s míčem, že být fotbalistou je také životní styl a že podle toho musí správný fotbalista také vypadat. Doteď si pamatuju ten šok, když začínal zápas, my už měli jít na hřiště a oni stáli v šatně před zrcadlem, gelovali si vlasy a stříkali se parfémem. Stál jsem tam, koukal se na ně a říkal jsem si, kde to sakra jsem," popisuje obránce sžívání se s italským prostředím. 

V knize se stoper dostává také k pasáži o pověstné kase letenského celku. Prý chce celou kauzu vysvětlit v konečné podobně. Kabina Sparty prý použila peníze z pokladny jako motivaci pro jiný ligový celek, který bojoval s úhlavním rivalem letenských v boji o titul. Právě tam prý vzniklo ono manko, které posléze obletělo českou fotbalovou veřejnost. 

Řepka by prý s odstupem času většinu svých kauz řešil jinak, nejvíce ho však mrzí výše zmíněná zrada Sparty. "Většina sparťanských fanoušků jsou ryzí srdcaři a umím si představit, že pro některé z nich budu už navždy zrádcem. Kdybych mohl, zajdu za každým z nich a poprosím ho o odpuštění. Bylo to pitomý gesto," říká obránce. 

Nejraději by se ale omluvil Danielu Křetínskému, člověku, který de facto stál za jeho koncem ve Spartě. "Rád bych se mu omluvil osobně. Vůbec nevím, jestli o to bude stát, mě vyslechnout. Chápu, že jsou věci v životě, které se nedají vzít zpátky, ale u něj cítím, že veřejná omluva je málo. Myslím si, že mu to dlužím jako chlap chlapovi. Omlouvám se a prosím vás o prominutí, děkuju," líčí Řepka upřímně. 

Ukázka z knihy Tomáše Řepky "Děkuju"

Z kapitoly "Co bych chtěl dělat"

Kdybych si měl vybrat, co bych ve fotbale nejradši dělal, tak by to byla práce pro kabinu. Říká se tomu sportovní manažer. 

Už jsem měl možnost si to vyzkoušet v Mostě poté, co jsem skončil v Budějovicích a vím, že jde o něco, co mi jde a co mě hrozně baví. Nejradši bych samozřejmě pracoval pro Spartu, ale kromě Slavie bych pracoval pro kohokoliv. 

Já tu Slavii fakt nemůžu. Vždyť to jsou takoví ukňouranci! Furt brečí a na něco si stěžují. Celý svět jim ubližuje! Ach bože. Nikdy bych pro ně nepracoval. Fakt. To jsou prostě horší lidi, no vážně. Tak nějak celkově. Myšlení klubu, jeho vedení, prezentace. 

Na druhou stranu by to bez Slavie nebylo ono. Ten klub do ligy prostě patří, a já bych byl první, kdo by se mu snažil pomáhat, aby nespadl. Ale proč furt tak kňourají. Vidíte to i na tom, že málokterý sparťan jde do Slavie, zatímco opačně se chodí v davech. Chtějí se napravit, rozumím tomu. Dali se na tu správnou cestu, i když nevyrazili rovnou, a pochopili, že Sparta je věčná. Je to v pořádku, a tak by to mělo být. Sparta je železná a Slavie je sešívaná. Takže tak nějak to je v kostce.  

autor: František Typovský | 3. 12. 2017

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama