Proti Německu jsme nebojovali všichni na doraz, měli bychom si vzít příklad ze Simiče, tvrdí Barák

David Janeczek David Janeczek
20. 6. 2017 6:58
Klíčový hráč české jednadvacítky Antonín Barák prožívá báječnou, ale téměř nekonečnou sezonu. Už na začátku července mu začíná příprava v italském Udine, kam přestoupil z mistrovské Slavie. Na Euru ho ale zatím trochu limituje rekonvalescence po svalovém zranění. Dvaadvacetiletého fotbalistu v rozhovoru pro Aktuálně.cz mrzelo, že se čeští mladíci nevydali proti Německu ze všech sil a také se rozpovídal o největších rozdílech mezi vyspělým evropským a ryze českým fotbalem.
Antonín Barák.
Antonín Barák. | Foto: Milan Kammermayer

Uplynulá sezona byla pro vás premiérovou co se týče obrovské vytíženosti. Mohlo to zapříčinit svalové zranění, kvůli kterému jste zmeškal její závěr?

Je to možné, že i kvůli té velmi dlouhé sezoně jsem ke zraněním náchylnější. Ta únava se asi projevila. Možná jsem byl během roku i trochu přetížený a ani psychický nápor tomu moc nepřidá.

Do úvodního zápasu na Euru jste vstoupil až během druhé půle, nedokončil jste ani pozápasový trénink. Budete pro zbytek turnaje v pořádku?

Trénink jsem skončil o něco dříve, protože stehenní sval je celkově trochu unavený. Včera jsem nastoupil do zápasu po nějakých pěti týdnech a i těch čtyřicet minut byla pro mě velká zátěž. Ale jizva na svalu už je zahojená, takže by v tom neměl být problém.

Budete tedy připraven do základní sestavy? 

To ještě nedokážu říct. Já bych samozřejmě hodně chtěl, ale nechci limitovat tým, kdybych upřednostňoval sám sebe. A uvidíme, zda mě bude chtít trenér vůbec nasadit.

V čem je největší rozdíl v mezinárodních zápasech a domácí soutěží? Protože znovu došlo trochu ke střetu českého fotbalu s realitou…

Mezinárodní zápasy jsou určitě jiné. Česká liga je hodně fyzicky náročná, nechci ji nijak snižovat, ale musím říct, že tam nejsou až tak dobří fotbalisté a občas se běhá opravdu zběsile. Ve velkých ligách jako je Bundesliga nebo Serie A jsou zase fotbalisté mnohem lépe technicky vybavení, méně se kazí a fotbal se hraje ve větším klidu. Hráči si dokážou i při těch kombinacích mnohem více odpočinout, takže třeba proti Německu mi to fyzicky nepřišlo tak náročné. Spíš bych viděl velký rozdíl v kvalitě a rychlosti provedení jednotlivých fotbalových činností.

Zdálo se, že jste proti Německu špatně zachytávali jejich nacvičené ofenzivní rotace. Je rozdíl mezi Českem a vyspělými fotbalovými zeměmi třeba v automatismech a taktické připravenosti?

Silné evropské týmy jsou takticky mnohem vyspělejší. Všichni přesně vědí, co mají hrát a určitě to mají lépe zažité, ale v tom zase úplný problém proti Německu nebyl. Vstoupili jsme do zápasu dobře, ale Němci se nenechali rozhodit a takovou klidnou hrou převzali iniciativu. Když už jsme neměli na to, abychom s nimi hráli vyrovnaný boj nahoru dolů a podrželi balon, tak jsme měli ten poločas odehrát bez obdržené branky. Měli jsme hru rozkouskovat. S takovým týmem je náročné hrát bez míče, když pouze běháte. Měli jsme být mnohem důraznější, trochu se s nimi pohádat, aby se pauzy natahovaly a oni by nebyli tolik ve hře.

Takže jste vlastně popsal to, co dělali Němci ve druhé půle, když vedli o dvě branky a potřebovali v klidu dohrát zápas.

Přesně tak. Myslím si, že jsme měli hrát tak, aby je to bolelo. Docela mě zklamal německý pravý stoper, který se ke konci pořád válel. U takových hráčů mi to vadí, protože během zápasu do Patrika Schicka celou dobu kopal, šel do něj tvrdě. Patrik si nestěžoval. Potom jsem mu v závěru trochu šlápl na nohu. Nebo s ním svedl souboj Tomáš Chorý a potom se válel na zemi. Sice je to hnusné simulování, ale tomu týmu to v tu chvíli pomůže, protože dostane čas si vydechnout.

Co říkáte na nový systém malého Eura, který může některé týmy poslat teoreticky domů už po prvním zápase?

Postupový klíč byl už před turnajem hrozně těžký. Na druhou stranu se zase na Euro dostaly čtyři týmy navíc. Bylo snazší se na turnaj dostat, jenže pak zase nemůžete kalkulovat ani s druhým místem ve skupině. Myslím si, že by šampionátu slušelo šestnáct týmů. V Polsku se hraje s dvanácti účastníky poprvé a trochu to asi testují. UEFA to pak vyhodnotí.

Proti Itálii budete hrát už o všechno a ještě se budete muset upínat k výsledkům týmů v dalších skupinách. Co se musí změnit oproti prvnímu duelu?

Musíme být naprosto koncentrovaní a ostražití. Hlavně musí hrát všichni hráči stoprocentně pro tým, protože si myslím, že nám to trochu v prvním zápase chybělo. Nebyl to takový týmový výkon, který nás zdobil v těžké kvalifikaci, kde jsme ukázali hroznou sílu a makali jeden za druhého. To tam proti Německu bohužel nebylo. Včera jsme si to šli užít, nešli jsme všichni na krev. Nechci říkat, že by se na to někdo vykašlal, ale nehráli jsme prostě na doraz, prostě tak, že bychom nemohli po zápase ani chodit. Když vyhrajeme s Itálií, tak nás to může ještě nakopnout. Může se stát, že nám ani dvě výhry nebudou stačit, ale zase nepojedeme domů s žádnou ostudou.

Po pozápasovém tréninku se Stefan Simič věnoval strečinku asi o čtvrt hodiny déle než ostatní hráči. Je to dáno i třeba i návyky ze zahraničí?

Ani bych možná neřekl, že to má Stefan naučené ze zahraničí. On prostě takový je, dbá o sebe a hodně na sobě pracuje. Myslím, že to bylo vidět i v úvodním zápase, ve kterém byl jeden z nejlepších českých hráčů. Zachránil ve skluzu dva nebo tři góly a odehrál povedený zápas. Pro mě to byl takový lídr a měli bychom se mu ve zbytku Eura všichni přiblížit, protože takhle se má bojovat na turnaji. Stefan si už také prošel nějakými zraněními a ví moc dobře, jak se o sebe starat. V tomhle je velký profesionál.

To je ale známo i o vás…

V Udine budu mít větší klid, jen fotbal a přítelkyni, takže to chci dělat naplno a starat se o sebe zase o něco více. Navíc každý půlrok poznávám své tělo více a vím, na čem musím ještě pracovat. Třeba i to, aby se svalová zranění už nevracela.

Na vaše zápasy jezdí fandit celá rodina. Budou Barákovi fandit i přímo v Udine?

Mamka, taťka a i brácha jsou do fandění hrozně zapálení a baví je to. Včera si atmosféru moc užili, ale byli zklamaní z výsledku a trošku i z našeho výkonu. Rodina se hrozně fotbalem baví a chtějí jezdit i do Udine. Z Příbrami to je autem snad šest hodin, takže to není nic hrozného, takže si myslím, že na nějaký domácí zápas určitě přijedou.

Už máte v Itálii zařízené bydlení? A co třeba jazyk? 

O Udine už vím toho hodně a hrozně se na to těším, bude to velká výzva. Musím říct, že jsem strašně rád, že jsem tenhle krok udělal. Italsky se učím už půl roku, tak snad už nějaké základy mám a bydlení už mám taky zařízené.

Kdy vám v Itálii začíná příprava?

Začínáme 6. července, ale bude záležet, jak to bude probíhat na Euru, jestli se dostaneme dál, nebo ne. Podle toho se bude vyvíjet i moje dovolená. Jestli začnu přípravu o týden později nebo začnu s celým týmem. Myslím si však, že by pro mě bylo nejlepší, kdybych začal co nejdříve a zvykl si na nové podmínky a spoluhráče. 

 

Právě se děje

Další zprávy