Zmíněná karikatura byla určitým připomenutím, že Pazdera své protivníky dokázal téměř vždy předběhnout či jakkoliv ošálit a dostat se tak do pozice, ze které mohl svým spoluhráčům nabídnout měkké, fotbalově vtipné a naprosto přesné centry do gólových situací. Obráncům na křídle unikal nejen vpravo, ale zcela nečekaně i vlevo. Výjimečný byl i v tom, že si stále udržoval vysokou výkonnost.
V letech 1949 - 1965 oblékal dres pražské Sparty a sehrál v něm 597 zápasů. Za národní mužstvo nastoupil v 19 utkáních. Mezi jeho uznávané přednosti patřily přesné přihrávky, úžasná rychlost a doslova geniální fotbalové myšlení.
Klíčovým hráčem Sparty i národního mužstva se stal v podmínkách, které lze jen těžko srovnávat se současnými. Jako vrcholový fotbalista nejen úspěšně vystudoval, ale po absolvování zeměměřičské fakulty ČVUT pracoval zpočátku na severu Čech. Až do svého odchodu do Prahy, kdy se začal podílet i na projektu pražských tunelů a dalších významných staveb v celé republice, dojížděl k zápasům Sparty z Teplic. Zato později si liboval, že ze svého pracoviště poblíž Národního technického muzea to má na stadion jen kousek cesty přes pláň.
Mistrovský titul oslavil na Letné v roce 1952 a potom o 13 let později při svém odchodu ze Sparty. „V roce 1952 jsme za ligový primát místo finanční prémie dostali za odměnu zájezd do NDR, na němž jsme porazili tým města Berlína 2:1,“ smál se vždy při této vzpomínce.
Fotbal měl rád až do konce svého života a dobře věděl, jakou cestou se vydat. „Nelze ho hrát staticky, potřebuje rychlost, dokonalé ovládání míče v plném běhu, lehkost a vtip. A v každém utkání si sáhnout až na dno svých sil, aby pozdější ohlédnutí za kariérou se stalo krásnou vzpomínkou. Z vlastní zkušenosti vím, že to stojí za to,“ často zdůrazňoval.
Jeden z jeho dlouholetých spoluhráčů Václav Mašek ho má v paměti stále. „Arnošt byl sice menší postavy, ale doslova hýřil rychlostí a technikou. Patřil mezi typické křídelní hráče s citem pro situace, kdy byl přesně tam, kde měl být. Jeho úniky, kdy procházel mezi soupeři a přeskakoval jejich nohy s následným krásným centrem do pokutového území, vidím dodnes. Nějaké branky také vstřelil, ale hlavně připravoval gólové šance pro své spoluhráče. Pamatuji si, že když jsme v roce 1963 porazili Slavii 5:1, tak na její adresu mířila v tisku úsměvná rada: Chcete-li si zchladit žáhu, jděte plavat do Jizery. Kopat centry z pravé strany naučte se od Pazdery."
Ve Spartě pak zůstal navždy v paměti ve dvojici s Emilem Svobodou na pravé straně útoku. "Byl jsem moc rád, že jsem s touto dvojicí mohl šest sezon hrát v jednom mužstvu, oba byli mým vzorem. Hodně z fotbalového kumštu jsem se hlavně od Pazdery naučil a stal se vlastně pokračovatelem jejich obojživelnictví - vrcholový fotbal a studium na vysoké škole. Nejednou mě povzbuzovali slovy: To zvládneš, uvidíš,“ vzpomínal Mašek.
