Praha - Měl všechny předpoklady pro to, stát se fotbalovou hvězdou velikosti Ronalda nebo Messiho, hrál v Realu Madrid i v AC Milán, ale populární nizozemský "lovec" se v žádném z těchto revírů neusadil. To se útočníkovi Klaasu-Janu Huntelaarovi podařilo až v německém Schalke 04.
Načal tu už druhou stovku nastřílených gólů a určitě by se nezlobil, kdyby nějaký přidal i ve čtvrtek do sítě Sparty v utkání Evropské ligy. V pohárech by to pro něho byla už 50. trefa.
Spoluhráči se mu občas smějí, že mu čouhá sláma z bot. Vyrostl totiž v malém nizozemském městě Hummelo, navíc jako dorostenec dával góly v klubu De Graafschap, jehož týmu se přezdívá "superfarmáři". Šlachovitý dlouhán se ale narodil pro velká města a velké stadiony.
Bylo mu sotva 19 let, když si ho vyhlédl PSV Eidhoven. Jenže tam na mladíka neměli místo, a tak ho po jediném startu posílali po hostováních. Sám Huntelaar na tohle období vzpomíná jen hodně nerad, protože mu ve slavném nizozemském klubu nedali ani pořádně čichnout.
"Bylo to vážně těžké, ve dvaceti letech jsem o sobě začal pochybovat. Říkal jsem si, jestli na to vůbec mám. Až přišla sezona v druholigovém Apeldoornu," vzpomíná útočník v rozhovoru pro web spox.com. V druhé nejvyšší soutěži nastřílel během ročníku 2003/04 27 branek a rázem se o něm vědělo.
Byl nejlepším střelcem malého Eura
Od PSV ho vykoupil Heerenveen a slibná kariéra talentovaného snajpra mohla začít. Právě tady vznikla jeho přezdívka "The Hunter", lovec. "Přišel tehdy na zápas fanoušek, který rozbalil obří bílé prostěradlo, a na něm bylo napsáno Hunter a nakreslená puška. Od té doby se to uchytilo," vypráví forvard.
V místním SC vydržel jen sezonu a půl, jeho gólový apetit totiž neušel Ajaxu a ten po něm rychle sáhl. A rozhodně to nebyl špatný kauf, získal ho tehdy za 9 milionů eur plus procenta za pozdější prodej.
V Amsterdamu se po jeho příchodu začaly dít věci. V třiadvacetiletém hráči se naplno projevil jeho talent, za jaro 2006 nastřílel ve 25 zápasech 24 branek a stal se nizozemským talentem roku.
Huntelaar v té době kraloval i na reprezentační úrovni. V létě stejného roku měl zásadní podíl na premiérovém nizozemském titulu mistrů Evropy fotbalistů do 21 let, stal se nejlepším kanonýrem šampionátu a zároveň jeho největší hvězdou. Bylo jen otázkou času, kdy ho uloví nějaký velkoklub.
Ajax ho udržel ještě necelé tři roky. Pak začali větřit šéfové v Realu Madrid a sumě kolem 20 milionů eur nemohli v AFC odolat. "Lovec" ovšem už tak nadšený nebyl, jako by ho štěstěna opustila.
"Dodnes vyhazov z Realu nechápu"
Na přelomu roku 2008/09 laboroval se zraněním kotníku, premiéru v bílém baletu si odbyl až v lednu a naskakoval jen ze střídačky. K tomu všemu trefil období, kdy madridský gigant zaostával za rivalem z Barcelony, a to se v hlavním městě neodpouští. "Byl to vážně podivný čas, nedařilo se nám ani v Lize mistrů, kde jsme vypadli hned v osmifinále. Všem nám bylo jasné, že někdo bude muset odejít," říká nyní s odstupem nizozemský útočník.
Jenže kromě trenéra Ramose se pakoval také on, a to i přes to, že stihl do konce sezony nastřílet v lize osm gólů. "Doteď moc nechápu, co se stalo. V klubu se najednou všechno změnilo, přišel i nový manažer, a i když jsem myslel, že se ještě poperu o místo v základu, nešlo to, nemohl jsem ani trénovat s týmem," dodává s tím, že nový kouč Manuel Pellegrini už s ním dál vůbec nepočítal.
Co se dá dělat, nevadí, nevyšlo to v jednom superklubu, vyjde to v jiném. Podepsal tedy čtyřletou smlouvu v AC Milán. Jenže také tam od začátku jen paběrkoval a za celý rok stihl pouze sedm tref.
V Schalke nasázel už 111 gólů
A tak přišla třetí nabídka. Ozvalo se Schalke, kde se nabízela spolupráce s hvězdným Raúlem, navíc do rodného Nizozemska je to z Gelsenkirchenu sotva stovka kilometrů, takže může bydlet s rodinou a dojíždět. Na to zkrátka musel kývnout.
Vyplatilo se. Německou bundesligu hraje už pět let, s týmem bojují sezonu co sezonu o nejvyšší příčky a vidět je i v Evropě. Počítadlo jeho tref v modrém dresu se zatím zastavilo na čísle 111. Mohlo být i větší, ale to by ho nesměla trápit neustálá zranění. To největší ho zatím přibrzdilo před dvěma lety, kdy musel na operaci kolene, předtím měl zase zlomený nos a hrát mohl jen s maskou.
Zdravotní lapálie a možná i to, že byl v nesprávný čas na nesprávném místě, ho připravily o tu nejhvězdnější kariéru. Vždyť čísla o jeho potenciálu říkají své. V seniorské reprezentaci naskočil do 71 utkání, do spousty z nich jako náhradník za van Persiem, Kujtem a dalšími ofenzivními esy Oranjes. I tak ale nastřádal 41 zásahů.
Blíže nespecifikované neduhy ho podle německých médií trápí i v těchto dnech, o víkendu totiž nenastoupil do duelu proti Hertě. Je ale možné, že trenéři svého lovce jen šetřili na čtvrteční zápas se Spartou. Měl by v něm totiž usilovat o 50. gól v pohárových soutěžích a pokořit tuhle metu zvládlo dosud je 13 fotbalistů.
