Krejčí kapitánem repre: Jako fakt? Pastrňák poslal Koubkovi z Milána naléhavý vzkaz

Už za necelý měsíc se český fotbal dozví, jestli bude v létě na mistrovství světa, nebo ne. A tak je na čase si udělat malou reprezentační inventuru před žhavou březnovou premiérou nového trenéra Miroslava Koubka v zápase s Irskem. Nástupci Ivana Haška by rozhodně nemělo ujít hokejové poselství olympijské party kouče Radima Rulíka a příběh biatlonistky Markéty Davidové ze stejného místa.

Není to tak dávno, co se Koubek veřejně modlil, aby záložník Pavel Šulc byl na baráž zdravý.

Jako by přivolal opak.

Ofenzivní středopolař, který se po přestupu do Lyonu zařadil mezi elitní hráče celé Ligue 1, si ve víkendovém zápase se Štrasburkem sedl ve 28. minutě na trávník a záhy ho nuceně opustil kvůli svalovému zranění.

Kdy se bude moci vrátit zpátky na hřiště? To nikdo přesně neví.

Je to k vzteku. Šulc měl formu jako hrom, 13 gólů a 7 asistencí v soutěžních utkáních od příchodu do Francie nečekal ani on sám.

Ale k panice není důvod. Proč?

Česká hokejová reprezentace měla na olympiádě k dispozici jednu z největších světových útočných superstar Davida Pastrňáka.

Lídr Bostonu zůstával v prvních utkáních na ledě dle svého uvážení, čili víc než ostatní.

Neprospělo to jemu, ani mužstvu. Češi dostali nakládačku od Kanady, protrápili se k povinné výhře nad Francií, prohráli se Švýcarskem a v utkání s Dánskem se klepali do závěrečné vteřiny o těsné vítězství.

A ve čtvrtfinále narazili na jednu ze dvou nejtěžších překážek.

Před ní spustil trenér Rulík v kabině rotyku, aby si všichni uvědomili, že sami jednotlivci, i když mají nadání od Boha, nezmůžou nic.

A najednou byli Češi kousek od vypoklonkování obřího favorita z turnaje. A také Pastrňák odehrál svůj nejlepší zápas na olympiádě v Miláně.

Jenže už bylo pozdě. O snadnějšího protivníka si měli soudržnou týmovou hrou říct dříve. Je to ale jasný vzkaz pro fotbalovou reprezentaci.

Se Šulcem je to podobné.

Samozřejmě je fajn, že se v jedné z top evropských lig bleskově a skvěle zabydlel, že se o něj zajímají kluby z Premier League, ale sebelepší jedinec sám baráž rozhodnout nemůže.

Když se jednou novináři ptali Arriga Sacchiho, někdejšího trenéra AC Milán i italské reprezentace, jestli bude osobně bránit Diega Maradonu, usmál se a odpověděl: „Maradonu jeden hráč neubrání, může to zvládnout jedině tým.“

Totéž platí o ofenzivě. A dnes tuplem. Jinak by měly celky s Lionelem Messim v sestavě rok co rok mistrovské tituly a trofeje.

Ostatně i česká reprezentace se už několikrát přesvědčila, že nikdo není nenahraditelný. Když se bála, že bez kanonýra Patrika Schicka pomalu nemá smysl nastoupit proti gigantům, tak třeba remizovala se Španěly.

Přejme modlícímu se realistovi Koubkovi, aby přece jen mohl povolat Šulce, který zapadne do týmového způsobu hry a pomůže ho svými výjimečnými ingrediencemi vylepšit.

Současně se však nemá smysl hroutit, pokud by mu zdraví vystavilo stopku. Bude to výzva pro další vhodný (a předem nachystaný) kamínek do mozaiky.

Ladislav Krejčí má být vůdcem Koubkovy reprezentace. Dokonce sílí hlasy, že by mu slušela kapitánská páska po suspendovaném Tomáši Součkovi, který hloupě zastřešil faux pas s neděkovačkou fanouškům, což by si ve West Hamu nedovolil.

Ale splňuje bývalý sparťan parametry nejvhodnějšího Součkova nástupce?

Kdo sleduje pravidelně Premier League, nemohlo mu uniknout, že Krejčí nepatří mezi největší pilíře Wolverhamptonu, beznadějně posledního celku tabulky.

Nevyniká suverenitou při bránění ani při tvořivé rozehrávce. Rychlostně ani obratnostně nenáleží ke špičce.

A nevyhýbají se mu zkraty, které se na vrcholné úrovni nesmí dělat. Protože poté za ně tým tvrdě pyká.

„Vlci“ to poznali o víkendu. Hráli veledůležité utkání s Crystal Palace, Krejčí je však poslal dětinsky zakopnutým míčem v době, kdy už měl na kontě žlutou kartu, do deseti. To je neomluvitelné.

Stejně jako jeho riskantní skluzy v pokutovém území, po nichž už soupeři kopali penalty i v reprezentačních duelech.

Je takový hráč poučitelný? A zasluhuje si být navzdory nevyzpytatelnosti kapitánem? Verdikt vynese Koubek.

Vladimír Darida ukončil z vlastního popudu reprezentační kariéru v červenci 2021. V dresu národního týmu odehrál devět let, během nichž nastoupil do 76 utkání a vstřelil 8 gólů. Derniéru absolvoval ve čtvrtfinále mistrovství Evropy s Dánskem (prohra 1:2).

„V této bundesligové a reprezentační sezoně jsem strávil na zápasech a soustředěních 140 dní mimo domov. Teď už chci mnohem víc času trávit s rodinou a s malým synem,“ vysvětloval v prohlášení.

Nyní se za ním vydala delegace ve složení Koubek, Pavel Nedvěd (generální manažer reprezentací), aby ho přiměla k přehodnocení tehdejšího kroku.

„Pokud jsme Vláďu oslovili, tak si ho samozřejmě přejeme v týmu. Byl to na podzim nejlepší záložník české ligy, s nepřebernými mezinárodními zkušenostmi,“ líčil Koubek.

„Je to bývalý kapitán národního mužstva. Ve fotbale se říká: Nikdy neříkej nikdy. Takže my bychom si přáli, kdyby to v jeho případě platilo," doplnil reprezentační stratég.

Daridovi táhne na šestatřicet. Bundesligu již dávno nehraje. V barvách Hradce Králové válí fotbal v tempu české Chance Ligy. Ale mezinárodní intenzita je mnohem vyšší.

Byl by schopen se na ni okamžitě naladit? Vždyť ani na vrcholu kariéry nebyl žádným sprinterem, nýbrž maratoncem. A v současnosti se změnili nejprestižnější fotbalové soutěže v ještě větší fičák.

Koubek i Nedvěd si myslí, že Darida zvládne pomalejší svalová vlákna kompenzovat přehledem a zkušenostmi. Neměli by však nechávat tohle téma viset ve vzduchu dlouho, bez jasné tečky.

„Nedali jsme mu žádný konkrétní den, do kdy musí udělat to finální rozhodnutí. Zatím to necháváme na něm a necháváme ho jako by v klidu," uvedl Koubek.

Nestačily by na rozmyšlenou třeba dva dny? Když se totiž choulostivé záležitosti rozlouskávají na poslední chvíli, nepřináší to nic dobrého pro nikoho. Viz smutná olympijská sága s vyhřezlými ploténkami Davidové.

Její start „last minute“ smíšené štafetě uškodil. Sportovnímu řediteli, respektive svazovému předsedovi nepomohl k upevnění respektu. Neustálé spekulace – pojede, nepojede – živily neklid u parťáků v biatlonovém týmu. A samotná Davidová se v cíli topila v slzách zmaru a zklamání.

Koubek by si měl proto s Daridou nalít co nejdřív čistého vína. A nejen s ním.

Teď už není kam uhýbat.