Nabízeli za mě fůru peněz a umělé osvětlení, vzpomíná Dobiaš na nabídku Feyenoordu

Stanislav Hrabě Stanislav Hrabě
25. 11. 2021 6:15
Pohádkový plat, auto, byt, a ještě umělé osvětlení na stadion Spartaku Trnava. Takovou nabídku dal slavný nizozemský Feyenoord Rotterdam, jenž se ve čtvrtečním zápase fotbalové Konferenční ligy střetne se Slavií, v roce 1969 Karolu Dobiašovi. Uniklou příležitostí se mistr Evropy 1976 ale nijak netrápí. "Nemá to smysl. Komunisti mě nepustili, zavřela se voda, hotovo," nevzpouzí se osudu.
Karol Dobiaš to pořád v noze má, o čemž se přesvědčili i Antonín Panenka a Horst Siegl.
Karol Dobiaš to pořád v noze má, o čemž se přesvědčili i Antonín Panenka a Horst Siegl. | Foto: Milan Kammermayer

Co se vám vybaví při vyřčení jména nizozemského klubu Feyenoord Rotterdam?

Velké zklamání, že jsem do tohoto klubu v době jeho největší slávy neodešel. Na jaře 1969 jsme se Spartakem Trnava hráli semifinále Poháru mistrů proti Ajaxu Amsterdam a málem ho vyřadili (0:3 a 2:0). A Feyenoord o mě projevil zájem. Rakouský kouč Ernst Happel přebíral mužstvo a mě si vybral jako pravého obránce. Jelikož můj přestup nevyšel, nakonec vzal Dicka Schneidera z Go Ahead Eagles. O rok později dobyl Feyenoord tehdy nejprestižnější klubovou soutěž světa Pohár mistrů.

Proč z vašeho přestupu sešlo? Jak probíhala jednání?

Žádné neproběhlo. Komunisti, tedy konkrétně předseda ÚV ČSTV (Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy) soudruh Antonín Himl mě nepustil. Byl jsem mladý, teprve dvaadvacet let. Ven, natož na Západ, se tehdy nechodilo.

Víte, kolik za vás nabízeli?

Popisoval jsem to i ve své knize Československý Best. Klubu, tedy Spartaku Trnava, byli ochotni zaplatit odstupné dvě stě tisíc dolarů, to byly obrovské prachy. A k tomu slíbili na stadion udělat umělé osvětlení 1800 luxů. Pořádného moderního stánku se Trnava dočkala až v roce 2015. Mně by dali okolo 40 tisíc guldenů měsíčně, což byl velmi luxusní plat, k tomu prémie, auto, zařízený byt. To jsem se dozvěděl přes tlumočníka, když jsme hráli s Ajaxem a lákali mě, k oficiálnímu jednání nikdy ovšem nedošlo.

Později jste se bavil s někým z Rotterdamu na toto téma?

Vůbec. Přitom v Holandsku jsem byl mnohokrát. V roce 1980 jsem odešel už z Bohemians Praha do belgického Lokerenu, v Amsterdamu jsem měl kamaráda z Trnavy, sedl jsem do vozu a za chvíli jsem byl u něj. Necelých dvě stě kilometrů. Ale už jsem se k tomu ani nechtěl vracet, zavřela se voda a byl konec.

Ani v semifinále mistrovství Evropy 1976, kdy československý tým vyřadil vicemistra světa poměrem 3:1, jste si nepovzdychl: s nimi jsem mohl kopat?

Pochopitelně jsem věděl, jaká jsou tam jména: Van Hanegem, Jansen, Israel, Rijsbergen, k nim rakouský legionář Hasil, švédský Kindvall. Ale nemělo smysl se nějak trápit. Bylo to pryč.

Půjdete se podívat na zápas Feyenoordu se Slavií?

Nevím, asi mi to nevyjde. Ani první zápas Slavie na půdě Feyenoordu jsem neviděl.

Myslíte, že současné mužstvo má takový věhlas jako za vaší doby?

To se hodně těžké porovnávat, od mé nabídky uběhlo strašně moc let. Ale Ajax, Feyenoord a Eindhoven vždycky budou patřit mezi ozdoby Nizozemska.

Když ho Slavia porazí, bude to zajímavý zápis do kroniky českého fotbalu?

Rozhodně. Ale po tom, co předvedla Sparta na Slovácku, to byl hodně trapný výkon, nebo jak šla dolů v poslední době Plzeň, je jasné, že na vrcholnou evropskou kopanou nemáme. Slavia je sice lepší, ale také už není tak silná jako před několika lety. Na vrchol nestačíme.

Podívejte se, jak se hraje fotbal v Červených Janovicích | Video: Aktuálně.cz, Vojtěch Dvořák
 

Právě se děje

Další zprávy