reklama
 
 

Na Damkovou povstalci nedosáhli aneb Jak se (ne)dělá převrat

8. 9. 2015 6:00
Ti, kdo by z vedení českého fotbalu rádi svrhli Dagmar Damkovou, případně Romana Berbra, to buď nemyslí vážně, nebo si počínají dětinsky.

Glosář - Časy, kdy ji Jaromír Nohavica opěvoval jako Růži mezi trny, jsou pryč. Dagmar Damková už, věru, dávno nemá veřejné mínění na své straně. Po aférách s Křetínského taškou či Chřestýšem (více zde) nebo po nedávném kritickém vystoupení sudího Libora Kovaříka není divu.

Jenže český fotbal funguje jinak než politika, veřejné mínění je pro něj podružná záležitost. I proto zůstala fanouškovská poptávka po odchodu Damkové z vedení komise českých rozhodčích na nedělním zasedání výkonného výboru FAČR v Rize neuspokojena (více zde).

Slova rozhodčího Libora Kovaříka o tom, že sudí ve skutečnosti neřídí Dagmar Damková, ale její partner a místopředseda FAČR Roman Berbr, který se navíc k sudím chová diktátorsky a hrubě (více na videu DVTV zde), se v konfrontaci s otrlostí vedení zdejšího fotbalu ukázala býti nepříliš průrazným střelivem.

"Situace nedošla k tomu, abychom dělali nějaké převraty," řekl Miroslav Pelta, předseda FAČR, když vysvětloval, proč se o odvolání Damkové prakticky ani vůbec nejednalo.

Jeho slova mají skrytý podtext. Nejde totiž ani tak o sílu slov sudího Kovaříka. Jeho vystoupení, na které se nabalili i někteří další bývalí rozhodčí (viz například tato reportáž ČT), zafungovalo jako pokus o inicializační moment k možnému převratu, nebo alespoň ke hře na převrat. Jenže k reálnému sesazení Damkové se uvnitř fotbalu dostatečná politická síla a vůle nenašla. I tohle skrývají Peltova slova o tom, že k nějakému převratu "nedošla situace".

Pokud totiž to, co se odehrálo, opravdu někdo plánoval jako pokus o svržení Damkové, tak to buď ve skutečnosti nemohl myslet opravdu vážně, anebo to celé zrealizoval vskutku naivně, v danou chvíli bez reálné naděje na úspěch.

Než si vysvětlíme proč, řekněme si nejprve, že dnes už několikrát použité slůvko "převrat" není ve fotbalovém kontextu vůbec nadsazené.

Komise rozhodčích? Totéž co vnitro

Není totiž vůbec náhodné, že na webových stránkách FAČR najdete v rubrice Komise a pracovní skupiny právě komisi rozhodčích uvedenou na prvním místě. Je nejdůležitější, mocenská - jde o vpravdě "silové ministerstvo" českého fotbalu.

Paralela s vládními strukturami je plně namístě: Tak jako se při skládání kabinetu strhne obyčejně největší šrumec kolem ovládnutí ministerstva vnitra, je pro fotbal nejdůležitější, kdo má moc nad rozhodčími.

A stejně jako například policie v souvislosti s některými kauzami a lidmi někdy koná a po změně vlády zase nekoná, či obráceně, mají také rozhodčí ve fotbale moc ovlivnit jakýkoli zápas, jakoukoli soutěž. A že se skrze ně tahle moc uplatňuje, na to můžete vzít jed. Tak tomu bohužel bylo, je a bude. Byť samozřejmě v rozličné míře.

Takže když se nějaká ta komise rozhodčích zřítí, rovná se to většinou skutečně převratu - a je kolem toho křiku až běda.

Pár příkladů za všechny: Šéfa komise rozhodčích a zároveň tehdejšího místopředsedu asociace Milana Brabce odstřelily publikované policejní odposlechy jeho hovorů s Ivanem Horníkem, na nichž se domlouvali, kteří sudí by nejlíp vyhovovali Viktorii Žižkov. Takže Miláááánka Brabce zná dnes díky Čtvrtníčkovu opusu celá republika.

Naopak tzv. Krondlova komise v roce 2006 padla až podezřele potichu. Nastoupila k moci spolu s Vlastimilem Košťálem, kterému sice volební mág Roman Berbr nesehnal kvůli celistvosti Moravy dost hlasů na to, aby se stal předsedou asociace, ale Košťál ji přesto, skrze slabocha Pavla Mokrého, nakonec zvesela řídil i z pozice místopředsedy. A Berbr si zase pracoval s ligovými rozhodčími, byť z pozice řadového člena komise vedené oficiálně Václavem Krondlem. A věru, pořádala se tehdy velká jatka, zejména Slavia nad výkony sudích opakovaně běsnila. V průběhu utkání s Libercem na protest dokonce odešla ze hřiště. "Já a moji kamarádi se dobře bavíme," glosoval to tehdy pobaveně Košťál. Když v tom najednou komisi odvolal!

Jako důvod nabízím tuhle spekulaci: Premiér Jiří Paroubek, velký slávista, slíbil Košťálovi miliardu na Národní stadion na Letné, ovšem s podmínkou, že tohle počínání rozhodčích skončí.

Krondlova komise včetně Berbra každopádně ze dne na den padla a Berbr ztratil na ligu přímý vliv. Ten pak ostatně ztratil i premiér Paroubek, protože po zveřejnění Kubiceho zprávy prohrál volby. A tak se nestavěl ani Národní stadion a časem se odporoučel i Košťál.

Ivan Hašek se posléze stal předsedou FAČR i díky hlasům, které na valné hromadě obhospodařovala Berbrova klika, nicméně do ligy Romana Berbra navzdory obrovskému tlaku tohoto bývalého estébáka (více zde) zpátky nepustil. Sudí řídil někdejší Chvalovského oblíbenec Luděk Macela, olympijský vítěz z Moskvy. A hlavně jeho sekretář Josef Krula. Což plně vyhovovalo například Spartě a Jablonci, tam si v těch časech na sudí rozhodně nestěžovali.

Hašek prchnul, Voldemort se vrátil

Jenže Ivan Hašek z předsednické funkce frnknul už po dvou letec, a sotva se za ním zavřely dveře, přišel u rozhodčích "palácový převrat". Nečekalo se ani na další valnou hromadu, která novým předsedou zvolila Miroslava Peltu.

Pád Haška zpřevracel politické síly a využil toho jistý Tomáš Paclík, majitel Viktorie Plzeň, který na zasedání výkonného výboru navrhl odvolání komise Luďka Macely a instalaci Dagmar Damkové do uvolněné funkce.

Pro návrh byli tehdy kromě Paclíka i Jindřich Rajchl, Rostislav Votík, Petr Voženílek, Josef Tancoš, Pavel Blaha, Petr Kašný - a také Karel Poborský. Ti všichni se podíleli na návratu lorda Voldemorta, tedy Romana Berbra, k moci, a to prostřednictvím jeho životní partnerky Dagmar Damkové.

Na kalendáři visel lístek s nápisem Září 2011 a všichni zainteresovaní už tenkrát moc dobře věděli, že Damková = Berbr. A také co to bude znamenat.

Ještě si také osvěžme, kdo se při onom slavném hlasování stavěl proti: Čtveřice Dušan Svoboda (Sparta), František Hrdlička (Teplice) a Dalibor Kučera s Pavlem Nezvalem (oba za Moravu) byla přehlasována.

Připomeňme si ještě pozorně tři tehdejší faktory:

1) Jaká byla situace? Po předčasném odchodu Ivana Haška se úplně překreslila "politická mapa" uvnitř fotbalu.

2) Jaký byl důvod odvolání Macely a spol.? Oficiálně šlo o to, že Macelova komise pracovala nekoncepčně, když jeden rok škrtla z mezinárodní listiny sudího Jecha a po roce ho tam zase vracela. (Že šlo o pouhou záminku, snad následná změna poměrů, kterou reflektoval např. už zmiňovaný příběh Křetínského tašky, prokázala dostatečně.)

3) Co převrat vyvolal? Šílenství. Šéfové Sparty a Slavie, tedy Daniel Křetínský a Aleš Řebíček, kvůli tomu pořádali společnou tiskovku, poprvé a naposledy oba dorazili osobně i na ligové shromáždění, kde létala vzduchem hodně ostrá slova a vyhrožovalo se žalobami. Pak se od nich upustilo - a časem se pokračovalo jinak. Například opakovaně zmiňovaným harašením černou kabelou.  A teď pozor: Čím tehdy Křetínský s Řebíčkem argumentovali? Tím, že výkonný výbor vyměnil komisi rozhodčích bez souhlasu ligového shromáždění. (To si pamatujme, za chvíli to budeme potřebovat).

Když schází Svoboda

Už se totiž konečně dostáváme do současnosti. A dokud je máme v živé paměti, srovnejme si ony tři "revoluční" faktory z roku 2011 s těmi současnými:

1) Jaká je situace? Právě v těchto týdnech se vyjednává o rámcové smlouvě mezi Ligovou fotbalovou asociací a FAČR. Jde o smlouvu, která má upřesnit pravidla hry pro spouštění tzv. samostatné ligy, kterou by si kluby řídily bez vlivu asociace. Jde o to, jak bude nastavena komise rozhodčích a jak budou přerozděleny finanční toky na příští možná desítky let. V čele ligového boje za samostatnost stojí Sparta, jejím partnerem, nebo spíš protivníkem při vyjednáváních, je Roman Berbr.

2) Jaké jsou vznášeny důvody pro možné odvolání Damkové? Vystoupení sudích Kovaříka a spol. "odhalujících" Berbrovy zásahy do oblasti sudích mimo jeho oficiální kompetenci. (Že by podobně zástupná záminka jako před lety příběh o Jechovi a mezinárodní listině?)

3) Proč k převratu nedošlo? Prakticky z téhož důvodu, kvůli kterému před čtyřmi lety Křetínský s Řebíčkem tak vyšilovali. U návrhu na změnu komise rozhodčích totiž chybělo stanovisko ligového shromáždění, přesněji podle aktuálních stanov jeho předsedy, tedy Dušana Svobody ze Sparty Praha.

Ten na nedělní jednání Peltovy fotbalové vlády do Rigy nedorazil, zmínil, že z osobních důvodů. Moravský člen výkonného výboru Vlastimír Hrubčík sice zkoušel téma "Damková" otevřít, ale neuspěl, protože mu Pelta strčil před oči stanovy, ve kterých se píše, že komisi rozhodčích lze měnit jedině na návrh předsedy ligového shromáždění, tedy Svobody. Ten tam nebyl, ani v tom duchu neadresoval výboru žádnou písemnou výzvu - a tak se nic neprojednávalo.

Rozhodčí Libor Kovařík, stejně jako Radek Kocián (více zde) a další nečetní jednotlivci, kteří nyní zvedli svůj hlas proti Berbrovi, zdůrazňují, že je k jejich vystoupení nikdo nenavedl a jde o výraz jejích svobodné vůle, dosud Berbrem utlačované.

Člověk ale nemusí být ani moc posedlý konspiračními teoriemi, stačí, aby si připomněl podobná "povstání" z minulosti a zasadil si je do celkových souvislostí, aby postřehl, že tohle dloubnutí do Berbrových žeber přichází zrovna v době, kdy se ve fotbale řeší zásadní přerozdělení moci, a že to nemusí být souběh náhodný.

Sedmi statečných se jaksi nedostává

Kdo tomu nevěří, ať si vzpomene na dva rozhodčí z Moravy, Adámka a Býmu, kteří se zničehonic sebrali a po mnoha měsících od zápasu Jablonec-Plzeň se z Valašska vydali, každý zvlášť, nicméně oba do stejné notářské kanceláře v Praze, kde učinili prohlášení, že jim korupční nabídku v souvislosti s tím utkáním a výhrou Plzně učinil jistý Martin Svoboda alias Chřestýš.

Sparta s tím oficiálně neměla nikdy nic společného. A jistý Josef Krula, od pádu Macelovy komise pracovník mezinárodního oddělení Sparty, jistě také ne. Natož nyní například s pražským sudím Liborem Kovaříkem...

Pokud bychom si do hlavy přesto pustili úvahu, že za provázky tahá Sparta, můžeme navázat otázkou: Proč to v Rize dopadlo takovým fiaskem?

Nabízí se několik odpovědí. Třeba ta, že Neználky ze Sparty klička stanov o nezastupitelné roli předsedy ligového shromáždění při odvolávání komise rozhodčích zaskočila.

To sice nelze vyloučit, ale spíš je to tak, že Sparta hrála s Berbrem jen takovou hru na drsný šťouchanec, provedený pěkně na veřejnosti. A při té příležitosti možná zkusila, jestli věc náhodou nechytne až takový švunk, že by to Damkovou vyhodilo ze sedla.

K ničemu takovému se každopádně ve fotbale "politická" podpora nesešla. Jediný člen třináctičlenného výkonného výboru připravený kdykoli hlasovat proti Damkové se jmenuje Vlastimír Hrubčík. Však také o něm Roman Berbr pravil, že je sebevrah.

Všichni ostatní jsou buď přímo ve spojenectví s Berbrem, anebo si dávají velký pozor na to, aby se náhodou v nějakém osudovém hlasování, ve kterém by se Berbrovi případně postavili, neocitli na straně poražených.

Pokud by se výkonný výbor sešel v plném složení, je na odvolání Damkové zapotřebí sedmi hlasů - a do téhle přestřelky s Calverou se tedy sedmi statečných v danou chvíli rozhodně nedostává.

V říjnu se nicméně koná další zasedání výkonného výboru FAČR. Nelze vyloučit, že se rozložení sil změní a Dušan Svoboda odvolání komise Damkové navrhne.

Třeba kvůli Berbrovi zase někdo hodí do placu miliardu. Anebo otevře tašku. Uvidíme, co by koho přišlo dráž.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 8. 9. 2015 6:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama