Sparta nyní nepřipadá v úvahu. Od slovenské jednadvacítky utíkat nechci, říká Hapal

David Janeczek David Janeczek
17. 3. 2017 12:08
Odchovanec Sigmy Olomouc a bývalý český reprezentant Pavel Hapal začínal s trénováním v Opavě, ale největší úspěchy zažil na Slovensku, kde si s Žilinou zahrál Ligu mistrů. Současný trenér slovenské reprezentace do jednadvaceti let v rozhovoru pro Aktuálně.cz odkrývá informace o mladé slovenské reprezentaci, chválí tuzemskou i slovenskou práci s mládeží nebo spekuluje o možném návratu ke klubovému fotbalu.
Pavel Hapal
Pavel Hapal | Foto: ČTK

V souvislosti s vámi se mluvilo o možném zájmu pražské Sparty. Proběhla nějaká jednání?

U slovenské jednadvacítky jsem jedno kvalifikační období, čeká nás mistrovství Evropy. V této fázi by bylo z mé strany nekorektní vzdát angažmá u reprezentace a jít někam za lepším. Jsem u jednadvacítky spokojený, samozřejmě je to dáno i výsledky. Takže spekulace o Spartě nepřipadaly v úvahu.

A stál byste o návrat k trénování do České republiky?

V Česku jsem doma, takže je to samozřejmě o nějaké nabídce, co se týče klubové úrovně, nikdy neříkám nikdy. Ale nyní mě práce v reprezentaci naplňuje. Vím, že někdo řekne, že trenér v reprezentaci téměř nekoučuje a je to spíše manažerská práce. Trénujete jednou za dva měsíce, ale na druhou stranu mám obrovský přehled o hráčích. Vídávám o víkendech velké množství zápasů, na což jsem předtím jako klubový trenér neměl možnosti.

Váš kamarád a bývalý spoluhráč Radek Látal nedávno skončil v angažmá v polských Gliwicích. V souvislosti s ním se rovněž hovořilo o zájmu elitních českých klubů. Stihl jste to s ním probrat?

Musím říct, že Radek byl dost frustrovaný. Byli jsme spolu na kávě a tuším, že někde v médiích bylo dokonce zveřejněno, jaký by měl kde pobírat plat. Byl zklamaný, protože mu nikdo ani nevolal. Mrzel ho i konec v Polsku, kam se vrátil zpátky, ale nebylo mu umožněno, aby dokončil svou práci.

A co v budoucnu váš přechod k A-týmu Slovenska? V minulosti se mnoho trenérů po úspěšném angažmá u jednadvacítky posunulo výš. Třeba Karel Brückner.

Konkrétně u případu Karla Brücknera český fotbal prohospodařil spoustu času, protože si myslím, že trenér Brückner měl být u národního týmu daleko dřív. Po úspěchu s jednadvacítkou měl proluku, než dostal prostor u áčka. A u mě? O něčem takovém momentálně neuvažuju.

Před Eurem jednadvacítek už příliš prostoru k prozkoušení týmu není. Pro přípravu s českými mladíky navíc nemůžete počítat se čtyřmi hráči, které si vzal do A-týmu trenér Ján Kozák. Jak velký problém to může být?

Ti čtyři hráči patří mezi naše klíčové opory, ale na druhou stranu máme alespoň šanci vyzkoušet i další kluky. A celkově to takový problém není, protože výsledky v přípravě nejsou tolik podstatné.

Máte už představu o konečné nominaci na Euro?

Nechceme vařit z vody, mužstvo už nějakým způsobem poskládané máme. Celou kvalifikaci jsme odehráli v určitém složení. Samozřejmě ještě uvažujeme o některých postech, důležitý bude taky zdravotní stav hráčů a sportovní forma. Ale v hlavě už máme většinu týmu poskládanou.

Ondrej Duda ještě věkově patří do jednadvacítky, ale od konce roku 2014 kope za áčko. Budete na něj na Euru spoléhat?

S Ondrou Dudou jsem mluvil o víkendu, když hrála Hertha s Borussií Dortmund. Byl to můj první osobní kontakt s ním, protože už je stálým členem áčka. Pokud to bude alespoň trochu možné, tak mi ho trenér Kozák uvolní na Euro. Ondrej je velice kvalitní fotbalista, pomohl by nám zvýšit konkurenci v týmu. Na druhou stranu ho v posledních měsících trápí zdravotní problémy. Dostal se z těžšího zranění, nyní má zase svalový problém. V každém případě mi říkal, že by chuť jet na Euro měl.

Můžete porovnat sílu české a slovenské jednadvacítky?

Těžko říct, protože jsme se s českou jednadvacítkou potkali naposled před dvěma lety, kdy jsme vyhráli 2:0. Možná vypadáme líp v ohledu, že slovenští hráči stabilně nastupují v domácí lize. Na druhou stranu Češi vytvořili během kvalifikace výborné mužstvo, které ví, co chce hrát. Skvělý kombinační tým směrem dopředu. Nakonec Česko vyhrálo skupinu před Belgií, což samo o sobě potvrzuje kvalitu.

Jak český, tak i slovenský národní tým má velmi těžkou skupinu. Je v silách obou týmů, aby se potkaly ve vyřazovací části turnaje?

Šance jsou vždy. Tvrdím, že krátkodobý turnaj je hlavně o momentální formě. Navíc spousta hráčů může být po sezoně unavená. Některé kluby nemusí uvolnit hráče, takže těch okolností, které turnaj mohou ovlivnit, je hodně. Sejde se dvanáct nejlepších evropských mužstev, takže kvalitní by měla být všechna.

Znovu přibývá mladíků, kteří odcházejí do elitních evropských soutěží. Znamená to, že se zlepšuje práce s mládeží v Česku i na Slovensku?

Já vidím dlouhodobě dobrou práci s mládeží. Na to, jak jsme malé země, pořád dokážeme produkovat špičkové zahraniční hráče. Nevychováváme pouze fotbalisty, kteří odcházejí v brzkém věku. To může být taky občas problém, protože spousta kluků se neprosadí a poté se vracejí zpátky domů.

Konzultují s vámi vaši svěřenci případné přestupy do zahraničí?

Když jsem zrovna u toho, tak se snažím s hráčem komunikovat. Asi těžko můžeme řídit jeho rozhodnutí. Když jsme u těch návratů, tak vzpomenu Kubu Hromadu, který se vrátil ze Sampdorie nejdříve do Senice a letos hraje v Plzni. A výborně. Je to záložník, který se restartoval a udělal správný krok návratem na Slovensko. I jeho případ může být návodem pro další hráče.

Existuje nějaký recept na brzké odchody do zahraničí? Nebo záleží individuálně na každém hráči?

U každého fotbalisty hraje roli i mentalita, zda je silný v hlavě a dokáže se prosadit. Navíc přechod z dorosteneckého věku do mužského fotbalu je velmi důležitý. Když vezmu případ Patrika Schicka, který hrál výborně v mládeži. Sparta ho pustila na hostování do Bohemky, takže za ni v mužích ani nehrál. Sice neabsolvuje celé zápasy v Sampdorii, ale nastupuje téměř do každého zápasu. Dokáže duely rozhodovat, dávat góly, takže určitě udělal správně a má v sobě obrovský potenciál.

Dá se hráče i mentálně připravit na podobný přechod?

Osobně si myslím, že v mentální síle hráče hraje velkou roli výchova, protože má na to vliv rodina nebo zázemí. Zda se to dá natrénovat, to nevím, ale na druhou stranu v klubech pracuje dnes už mnoho lidí, kteří dokážou hráče správně nasměrovat. Nejen trenéři, mentální kouči a podobně. Ale podstatná a důležitá je výchova.

Pracuje se s mladíky lépe v Česku, nebo na Slovensku? Ve slovenské lize se totiž objevuje daleko více mladých hráčů.

Nasazování mladíků na Slovensku může mít více důvodů. Když hrála česká dvacítka s tou slovenskou v Kroměříži, tak jsme si udělali statistiku hráčů. A jenom Miroslav Káčer měl v té době odehráno už sedmdesát zápasů v nejvyšší soutěži, což bylo v té době více než celý český výběr dohromady. Ale s tím souvisí i ekonomická síla slovenských klubů, spousta z nich přestala vynakládat velké peníze na starší hráče a jdou cestou výchovy levnějších odchovanců. Takže mladíci dostávají prostor, i když možná v podceňované slovenské lize, ale v mužském fotbale.

Byla zkušenost Káčera vidět v zápase? Převyšoval ostatní?

Určitě měl navrch. Je rozdíl, když stabilně hrajete s chlapy, nebo sedíte na lavičce a občas se dostanete do hry. Měl větší herní sebevědomí. Ale i Káčer je mladý hráč a má výkonnostní výkyvy. Odehraje dva skvělé zápasy a ve třetím není tolik výrazný. Ale to je u mladých hráčů běžné.

 

Právě se děje

Další zprávy