Trenérka Američanek může v neděli vyrovnat dosavadní historický rekord. Dovršila by tak úspěšnou reprezentační dráhu.
Přitom to dlouho nevypadalo, že by život Ellisové mohl fotbal jakkoli ovlivnit. Vyrůstala v Anglii 70. let, kdy to neměl ženský fotbal na Ostrovech jednoduché. Teprve v roce 1971 fotbalová asociace zrušila pravidlo zakazující ženským týmům hrát zápasy na klubových hřištích. Místo fotbalu chodila Ellisová běhat.
"Měla v sobě vrozenou zarputilost, nikdy jsem nic takového neviděl," popsal její běžecké tréninky otec John Ellis, který byl sám asistentem u americké ženské reprezentace.
Všechno se změnilo, když se rodina na počátku 80. let přestěhovala do Spojených států. Dospívající Jill hrála po ulicích fotbal se svým bratrem a zároveň spoustu věcí pochytila od otce, který založil jednu z prvních akademií "socceru" v USA.
Dlouho to ale stále nevypadalo, že by se Jill Ellisová mohla fotbalem živit. Odešla na univerzitu a po jejím skončení začala pracovat na dobré pozici v telekomunikační firmě. "Po nějaké době jsem si ale řekla, že nechci sedět za počítačem," vzpomínala Ellisová pro CNN Sports.
V tu dobu také přišla nabídka od její známé, aby dělala asistentku trenéra na Marylandské Univerzitě. Plat byl ale velmi nízký. "To si děláte srandu, že s tímhle vzděláním půjde na tak špatně placenou pozici, řekla mi žena, když se to dověděla," zavzpomínal John Ellis.
Otec ji ale podpořil, a tak začala její trenérská dráha.
Poté putovala na univerzity ve Virginii a v Illinois, kde měla možnost vybudovat celý fotbalový tým. S tím nakonec došla až do finále univerzitní ligy. "Z hráček dokázala dostat maximum. Někdy šla až za hranici," popisoval Joe Mallia, který byl součástí jejího trenérského štábu.
Některé z hráček, které prošly její výchovou, se dostaly do národního týmu a později i na mistrovství světa.
Sama Ellisová prožila mistrovství 2011 jako asistentka a na minulém šampionátu v Kanadě už dovedla USA k titulu mistryň světa z pozice hlavní trenérky. Poté ovšem přišlo období, kdy bojovala o bytí a nebytí u reprezentace. Po vyřazení na penalty ve čtvrtfinále olympiády se proti ní vzbouřila část hráček a u prezidenta svazu Sunila Gulatiho se dožadovala jejího odvolání. Ten ovšem odolal.
Americkou trenérku kritizovala i veteránka Hope Solová. "Přála bych jí, aby byla silnou osobností, ale není jí," pustila se do trenérky nedlouho po vyřazení z olympiády. "Je závislá na svých asistentech," dodala hráčka, se kterou americká asociace za doby Ellisové ukončila smlouvu poté, co ve zmiňovaném čtvrtfinále turnaje Solová označila Švédky za "zbabělé slabošky."
V neděli může Ellisová vyrovnat historický rekord, pokud vyhraje. Dosud pouze jeden trenér, Vittorio Pozzo, dokázal se svým týmem vyhrát dvě mistrovství světa (v letech 1934 a 1938).
Až nadejde čas finálového utkání, bude osmdesátiletý otec trenérky John Ellis sedět ve svém křesle před televizí ve floridském domě společně s manželkou Margaret a pokojem bude znít melodie You'll Never Walk Alone.
