Sebestředných hráčů se Koubek zbavil. Tím to ale končit nesmí, postup je povinnost

Zobrazit
13 fotografií

Nechceme se jen zúčastnit! To je bič, kterým Miroslav Koubek, čtyřiasedmdesátiletý trenérský novic na světovém šampionátu, žene národní tým do turnaje snů. Co od něj můžeme reálně očekávat? Tady je stručná předpověď.

Postoupí Koubkův tým ze skupiny?

Mistrovství světa se poprvé v dějinách hraje s osmačtyřiceti účastníky. S trochou nadsázky se dá říci, že na šampionát už postoupí téměř každý.

Koubkovu celku byl navíc los nakloněný. Ani jeden protivník z první desítky aktuálního žebříčku FIFA, jeden ze druhé (Mexiko 15. místo), jeden ze třetí (Jižní Korea, 26. příčka) a jeden ze šesté (JAR, 60. pozice).

Češi, kteří se nacházejí na 41. stupínku světového rankingu, nemusí čelit Francii, Španělsku, ale ani Chorvatsku.

Lístek do play off si navíc vyslouží nejen první dva týmy z každé skupiny, ale i osm s nejvyšším bodovým ziskem ze třetích míst. Tedy opět skoro každý. Kdyby Češi přesto ve vyřazovací části scházeli, byla by to ostuda.

Řeči o vyrovnávajícím se fotbale a neexistujících trpaslících hoďme do koše. Je to jen alibi pro neschopné.

Jakou hru Češi nabídnou?

Příznivci by si přáli, aby okouzlili svět útočným fotbalem jako při parádní semifinálové jízdě na Euru 2004 v první fázi Brücknerova panování. Jenže to by musel nastat radikální obrat.

V baráži s Irskem a Dánskem vytasil pragmatik Koubek hlubší obranný blok a vyhlížení kontrů a standardních situací.

„Jinak to nešlo, potřebovali jsme postoupit,“ vysvětloval trenér.

Teď by to však mělo jít jinak. Top svět totiž vyznává diametrálně odlišný fotbal. Reklamu na něj dělá Paris SG. Hlavní stavbyvedoucí, španělský kouč Luis Enrique, se zbavil superhvězd, jejichž ego leželo nad týmem, a postavil vířivou ofenzivní mašinu.

„Mám radši, když dá pět hráčů po dvanácti gólech, než když se jeden postará o padesát gólů,“ prozradil Enrique jeden ze základních pilířů přestavby.

Ty další se jmenují: okamžitý presink po ztrátě míče, řízená výměna pozic tak, že ve finále nepoznáte, kdo je obránce, záložník a útočník, kolmý přechod do útoku.

„Kdo nepresuje nebo neběhá bez míče, nehraje,“ podotýká Ousmane Dembélé, držitel posledního Zlatého míče France Footbalu.

Koubek se také rozloučil s jedinci, kteří víc mysleli na sebe než na prospěch mužstva (tandem Čvančara, Černý), ale dál už se zdráhá vybočit z pragmatických kolejí. Bylo to vidět i na generálce s Guatemalou.

Česká hra byla příliš pomalá na to, aby mohla překvapit kvalitnější protivníky. Natož aby nezaujaté diváky nadchla.

Koubek upozorňuje, že s typologií hráčů, které má k dispozici, tiki-taku lusknutím prstu neudělá. Ovšem pro šampionát by stačilo, kdyby jeho svěřenci přeřadili ve všech činnostech rychlostní stupeň z dvojky na trojku.

Pak bude šance zaťukat třeba na čtvrtfinále.

Vyvarují se Chorý s Douděrou zkratů?

Tomáš Chorý s Davidem Douděrou opakovaně ve Slavii prokázali, že neumí udržet emoce v únosných mezích. Proto byli vyřazení z týmu. Teď jsou z nich však málem mučedníci.

Pavel Tykač, majitel klubu z Edenu, slíbil, že bude přemlouvat podřízeného Jaroslava Tvrdíka, aby přehodnotil vyhazov obou hříšníků.

Reprezentační trenér je za odměnu povolal na šampionát, protože jemu nikdy v mužstvu neplechu nedělali. A kdo s tím má problém, je podle jeho soudu zlověstný člověk, kterého nepředělá.

Zapomněl však na to, že pokud chcete něco velkého vyhrát, základem je zdravé prostředí postavené na dodržování hodnot.

Reprezentace by v tomhle měla být ostatním vzorem, což s nominací hříšníků Chorého a Douděry nekoresponduje.

Také platí, že ve vypjatých chvílích se všichni vrací k naučeným stereotypům. Takže Koubek dobrovolně usedl na bednu se střelným prachem. A bude se během mistrovství modlit, aby nevybouchla. Je to hodně žhavá loterie.

Kdo se na MS prodá?

Když se v roce 1990 prodralo Československo po dvaceti letech na mistrovství světa, odjížděl tam Tomáš Skuhravý jako neznámý mladík ze Sparty Praha. Pak dal na největším fotbalovém festivalu pět gólů a rázem z něj byl mezinárodně žádaný Bomber. Nakonec si vysloužil přestup do Serie A.

S FC Janov podepsal pohádkovou smlouvu, která by z něj udělala doživotního boháče, kdyby po kariéře všechny finance nevyhodil lehkovážně do luftu.

Nyní je Česko zase po dvou desetiletích na MS, ale nezdá se příliš pravděpodobné, že by našlo druhého Bombera, jenž by se v Americe prodal do některé z top lig.

Jednak nejlepší reprezentační kanonýr Patrik Schick už angažmá v elitní západoevropské soutěži má, ale za druhé, a to je podstatné, zajímavý hráč jen těžko vyskočí z nezajímavé hry.

Vysvětleme si to na příkladu citovaného Dembelého. Když působil v Barceloně nebo předtím v Borussii Dortmund, byl prototypem hráče, který myslí na hřišti převážně na sebe. Taky si na Camp Nou získal pověst notorického paliče šancí. Dnes? Vzor nejmodernějšího týmového hráče.

Důkazem budiž jeho statistiky v nedávno skončené sezoně, kterou v Paris SG završil obhajobou triumfu v Lize mistrů: 20 gólů, 11 asistencí.

Přerod v týmového hráče z něj učinil i držitele posvátného Zlatého míče France Footballu, což je největší individuální pocta, kterou fotbalista může získat. Zasadil totiž svůj um do mozaiky hry celého mužstva. A bohatě se to všem vyplatilo.

Opačně to však nefunguje. A jsme zpátky u nutnosti modernizace českého herního obrazu již v Americe.

Zahraje si „zázračný“ benjamínek?

V zimě byl podsaditý Hugo Sochůrek zařazen do přípravy sparťanského áčka, zanedlouho prorazil do základní sestavy Letenských.

Poté se dočkal první pozvánky do reprezentačního celku, vzápětí premiéry v národním mužstvu jako nejmladší hráč historie a nominace na světový šampionát.

To vše v necelých osmnácti, plnoletost oslavil až nyní v Americe.

Nedělejme však z toho druhé Vánoce. Lamine Yamal vyhrál mistrovství Evropy v sedmnácti. Ve stejném věku debutoval Jamal Musiala v bundeslize v áčku Bayernu Mnichov. Désiré Doué hraje francouzskou ligu od sedmnácti a v devatenácti rozhodl finále Champions League.

Proč tihle teenageři prorazili v top seniorském fotbale? Protože na to byli připravení.

U Sochůrka tohle zatím nevíme. Neprošel dosud žádnou prověrkou s kvalitními mužstvy v evropských pohárech či na reprezentačním levelu. Utkání s Kosovem odhalilo, že se ještě musí učit.

Sice byl chválen za odvahu, když chtěl prokličkovat středem hřiště, ale balon ztratil, což v tomhle teritoriu může být zárodkem pro pohromu. Silnější protivníci by to na šampionátu potrestali gólem.

Na Sochůrkovi je, aby v Americe věděl, kdy co použít, a složil úspěšně státnice. Pokud mu Koubek, lidově řečeno, dá čuchnout.

Potom se bavme o zázračném talentu.

Související

Nuda, píší o Češích před MS. Nepovedená pocta hrdinům vyvolala ironii