Narodil se v Bilbau, v srdci Baskicka. Tady udělal své první fotbalové krůčky a poprvé kopl do balónu. I když Williams odmalička věděl, že jeho rodina pochází z Ghany, vždycky se cítil být Španělem. Však také začínal v místní juniorské reprezentaci, pak i v té dospělé a nakonec nakoukl i do výběru Baskicka.
"Byl to osud, kdybych se tu nenarodil, nikdy bych nehrál za Athletic. A narodil jsem se tu jen proto, že mě sem rodiče odvezli, když překročili hranice Španělska," přiznal osmadvacetiletý fotbalový záložník britskému listu The Guardian.
Matka mu přitom rodinný příběh vyprávěla až v jeho 20 letech, kdy už se z něj klubala fotbalová hvězda a kdy se ho novináři i spoluhráči začínali ptát, jak to s tím jeho původem vlastně je. Zvlášť když byl teprve druhým hráčem černé pleti, který se v Bilbau objevil. Tím prvním byl Jonas Ramalho z Angoly, současná opora Malagy.
A mladíka z Bilbaa začalo víc a víc štvát, že nezná celou rodinnou historii, a tak se mamky posté znovu zeptal, až povolila.
"Řekla, že už opravdu nastal čas. Začala vyprávět a mně to připadalo jako z filmu. S otcem se vydali za lepším životem bosí přes poušť, s minimem jídla a vody. Dostali se i na náklaďák, který uvezl 40 lidí, po cestě potkávali lidi, kteří to nezvládli, a pohřbívali je u cesty," líčil Williams vzpomínky matky.
Po náročných peripetiích, kdy se museli vyhýbat podvodným převaděčům a bojovali s horkým počasím, se dostali k cíli, jímž byla Melilla. Španělské město na pobřeží Maroka obehnané plotem, které je Mekkou afrických migrantů.
"Přelezli plot, ale okamžitě je zavřeli. Maminka byla tou dobou těhotná se mnou. Právník z humanitární organizace jim tam poradil, že jejich jedinou šancí je, aby tvrdili, že utíkají ze země, kde zuří válka. A požádali o politický azyl. A tak rodiče roztrhali ghanské papíry, řekli, že jsou z Libérie, a dostali se do Španělska," vysvětlil.
Španělé je pak nalodili a odvezli do Bilbaa, kde si je vzal pod křídla kněz Iñaki Mardones, po kterém dostal čerstvě narozený syn jméno. Poté byla drsná story rodinným tabu, nikdo o tom nechtěl mluvit.
"Věděl jsem, že táta měl problémy s chodidly, ale vůbec mě nenapadlo, že to má z toho, jak putoval po saharském písku, který byl rozžhavený čtyřiceti nebo padesátistupňovým vedrem," uvedl Williams, jehož mladší bratr Nico už od loňské sezony také obléká dres Athleticu.
Společně tak v baskickém klubu drží rodinný odkaz. "Když ten příběh slyšíte, máte motivaci to rodičům vrátit a dokázat jim, že riskování jejich života mělo smysl," prohlásil Iñaki Williams.
Ale na rozdíl od svého bratra už nereprezentuje Španělsko, ale Ghanu. "Nebylo to snadné rozhodnutí. Ghanská reprezentace mě přemlouvala už nějakou dobu. Pak mně ale můj devadesátiletý dědeček řekl, že by bylo jeho velkým snem vidět mě v ghanském dresu. Tak jsem souhlasil," prozradil, co nakonec převážilo.
Teď se může s bratrem Nicem potkat v roli soupeřů na mistrovství světa v Kataru. To by ale musel s Ghanou postoupit ze skupiny, ve které se střetne s Portugalskem, Jižní Koreou a Uruguayí. Jako první je ve čtvrtek od 17 hodin na řadě tým s portugalským kanonýrem Cristianem Ronaldem.
