reklama
 
 

Temné hlubiny, do kterých zapadla FIFA. Najdete v nich klobásový princip, naděje je v nedohlednu

10. 7. 2018 15:31
Na český knižní trh se dostává publikace Davida Conna "Pád FIFA - milionová korupce v srdci světového fotbalu".

Recenze - Říká se tomu klobásový princip. Když něco milujete, nepátrejte po tom, co je uvnitř. Ve spojení s fotbalem a jeho zastřešující organizací FIFA jej proslavil britský komik John Oliver, který jí před čtyřmi lety, tedy v době mistrovství světa v Brazílii, věnoval jeden z dílů své slavné show.

Utahoval si v něm například ze zasedačky FIFA, která nápadně připomíná válečné centrum z filmu Dr. Divnoláska, nebo třeba z bizarního filmu United Passions, který heroizuje začátky této organizace. A jak je u Olivera obvyklé, nastiňuje i hlubší problémy: třeba všudypřítomnou korupci nebo sociální dopady rozhodnutí fotbalových bossů na brazilské slumy nebo dělníky v Kataru.

O čtyři roky později, v době, kdy vrcholí mistrovství světa v Rusku, se objevuje v tuzemských knihkupectvích dílo, které nechutný obsah milované klobásky pitvá s chirurgickou precizností. Kniha "Pád FIFA", která vychází s podtitulem "milionová korupce v srdci světového fotbalu", na 341 stránkách provádí na prohnilém těle FIFA neúprosnou vivisekci.

Novinář deníku Guardian David Conn, který ji v reakci na skandály fotbalových potentátů sepsal, se podobně jako John Oliver netají svou láskou k fotbalu - a současně svým odporem k bahnu, do nějž se FIFA za posledních dekády ponořila.

"My, co celý život milujeme fotbal, jsme nemohli uvěřit, že lidé, kteří naši hru vedou a zdánlivě se starají o její blaho, jsou ve skutečnosti zkorumpovaní, prohnilí a skrz naskrz chamtiví," svěřuje se v jedné z celkem dvaceti kapitol.

Od Havelange po Infantina

Po poetickém úvodu, který trochu evokuje Hornbyho "Fotbalovou horečku", a krátké rekapitulaci dřevních dob FIFA, se Conn dostává ke klíčovému roku 1974, kdy se FIFA dostala do rukou brazilského funkcionáře Joao Havelangeho. Pod jeho vedením se původně slabá a ekonomicky nepříliš úspěšná organizace postupně proměnila v molocha, generujícího na jednu stranu obrovské zisky (které pomohly globálním rozvoji fotbalu), ale také všudypřítomnou korupci. 

Jak ukazuje Conn na kauze za kauzou, korupce je přitom zabudována přímo do struktury FIFA a jí podřízených kontinentálních či národních organizací. Nejčastěji ve formě kupování hlasů, tu kvůli funkci, jindy zase kvůli pořadatelství šampionátů, anebo formou prodeje televizních práv. 

Kapitolu po kapitole pak rozebírá jednotlivé skandály, do kterých se namáčejí jedna velká postava FIFA za druhou. Třeba bývalý místopředseda FIFA Jack Warner, dlouholetý šéf konfederace CONCACAF (pod niž spadají jednotlivé fotbalové asociace střední a Severní Ameriky), jeho spolupracovník a později informátor FBI Chuck Blazer, který si dokonce z masivních příjmů od FIFA vydržoval jeden byt v Trump Tower speciálně pro kočky, nebo někdejší spolupracovník a posléze protikandidát Seppa Blattera Mohamed Bin Hammám. Detailnímu rozboru ale neunikly ani bývalé fotbalové superhvězdy Michel Platini či Franz Beckenbauer.

Conn nevynechává ani jediný ze skandálů, které za poslední roky, hlavně zásluhou vyšetřování FBI a švýcarských úřadů, vyplavaly z fotbalové žumpy na povrch. "Úplatky byly natolik nedílnou součástí fotbalu, že se z nich staly běžné výdaje," konstatuje Conn v závěru rozboru podivného obchodování s televizními právy na kontinentální šampionáty v Jižní Americe. 

Míru prohnilosti dokonale ilustruje fakt, že například jen kvůli hlasování o pořadatelích mistrovství světa 2018 (Rusko) a 2022 (Katar) bylo čtrnáct z dvaadvaceti volitelů, kteří tehdy rozhodovali, vyšetřováno buďto policií, nebo alespoň etickou komisí FIFA.

Jiskra naděje? Nikoliv

Vyšetřování a trestu neunikl ani Sepp Blatter, někdejší žák Havelangeho a od roku 1998 do roku 2015 šéf FIFA, se kterým Conn kvůli knize provedl dlouhý rozhovor, citovaný v závěrečné kapitole. To je ostatně jedna z výrazných výhod autora knihy, který se s většinou obviněných osobně znal.

Blatterovi sice nikdy nebylo dokázáno, že by nějaký úplatek přijal, vaz mu ale nakonec zlomila kauza kolem dvou milionů švýcarských franků, které bez písemné smlouvy poslal na účet Michela Platiniho. I když oba popírali, že by šlo o kupování hlasů při volbě prezidenta, nakonec je tahle kauza stála kariéru.

Platini musel odejít z vedení UEFA, Blatter se krátce po vítězné volbě v roce 2015 své funkce vzdal. Oba byli následně etickou komisí potrestáni dlouholetým zákazem působení ve fotbale, a i když dál svoji vinu vehementně popírají, poskvrněni zůstanou patrně navždy.

Z dnes dvaaosmdesátiletého Blattera, který si kdysi myslel na Nobelovu cenu, se následně stal zlomený muž, Platini se zase stáhl do naprostého ústraní a neobjevil se ani na domácím šampionátu ve Francii před dvěma lety. A patrně dobře udělal, neboť jeho fotografii, promítnutou před finále s Portugalskem na velkoplošné obrazovky, stadion vypískal.

Co je ale možná nejsmutnější, ani po všech těch skandálech se nejspíš neblýská na lepší časy. Nový šéf FIFA Gianni Infantino slíbil při své kandidatuře více peněz jednotlivým národním asociacím, což je jistě chvályhodný trend, jehož se drželi i jeho předchůdci. Ovšem strukturální změny ve fungování FIFA, které navrhoval Domenico Scala, ale Infantino výrazně podvázal. A reformátor Scala kvůli tlaku na svoji osobu ze strany předsedy raději sám odešel. 

I přes tuto neradostnou tečku je ale nasnadě jedna věc. Byť si o FIFA budete po přečtení této knihy patrně myslet jen to nejhorší, láska k fotbalu vám navzdory všem bafuňářům a jejich čachrům zůstane. Stejně jako chuť na klobásu.

autor: Jakub Šafránek | 10. 7. 2018 15:31

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama