Fotbalová federace FIFA a katarští pořadatelé si pečlivě hlídají, aby probíhající mistrovství bylo jen o sportu. Ne o migrantských dělnících, kteří zemřeli při výstavbě monstrózních stadionů, či o podpoře sexuálních menšin a protirežimních íránských protestů.
Jedno politické téma však přísnému dohledu uniklo. Jde o Palestinu, spojující prvek arabského světa.
Není náhoda, že toto téma ožilo právě v Kataru, který pořádá fotbalové mistrovství světa jako vůbec první arabská země v historii, a pro arabské fanoušky je mnohem dostupnější než třeba Brazílie a Rusko, kde proběhly předchozí šampionáty.
Na tribunách je to znát. Vedle účastníků turnaje má velkou podporu i Palestina, jejíž symboly jsou všudypřítomné. Pásky na rukách, šátky, trička… Že podpora má politický přesah, dokazují hlavně transparenty a vlajky s nápisem "Svobodná Palestina".
Fotbalisté nezůstávají moc pozadu, momentálně jde o ty marocké, kteří reprezentují arabský svět mezi nejlepší čtyřkou. Po předchozích výhrách vytáhli na oslavu nejen svou vlajku, ale i tu palestinskou, s níž hrdě pózovali.
"Atmosféra v Kataru je něco, co vidíte jednou za sto let. Je to splněný sen, arabský sen. Palestinské vlajky jsou všude - na stadionech, v obchodech," napsal k tématu levicový izraelský časopis +972. Text uvedl titulkem "První palestinské mistrovství světa".
Palestina je jako stát uznávaná jen částečně. Jinak je autonomní součástí Izraele a dlouhodobě usiluje o samostatnost. Pokusy o vyřešení napjatého stavu, který místy přerůstá do ozbrojeného konfliktu, nicméně selhávají.
Ve světovém fotbale působí Palestina jako samostatná jednotka od konce 90. let díky bývalému šéfovi FIFA Seppu Blatterovi. Aktuálně je až na 94. místě žebříčku, takže není překvapením, že do Kataru se nekvalifikovala.
Podle podpory v ochozech a někdy i na hřišti to ale vypadá, že na turnaj dorazila coby 33. účastník.
Fenomén má však i stinnou stránku. Oslavování Palestiny je přímo úměrné zášti k Izraeli. I odtud přicestovali na mistrovství světa fanoušci a novináři (díky výjimkám, židovský stát nedrží s Katarem žádné diplomatické vztahy). Vřelé přivítání je ale zpravidla nečekalo.
"Vždycky jsem byl liberál a centrista, moc jsem toužil po míru. Myslel jsem, že problém vězí ve vládách a vůdcích - i těch našich. V Kataru jsem ale poznal, kolik nenávisti cítíte od běžného člověka na ulici," napsal Raz Šašnik ze středolevicového deníku Jedi'ot achronot, vycházejícího v hebrejštině.
Přiznal také, že s kolegou Ozem Muallemem musel před fanoušky lhát o svém původu. Dvojice tvrdila, že je z Ekvádoru, jinak by prý z respondentů nic nedostala.
Na základě tohoto svědectví a dalších incidentů psala zahraniční média s různou politickou orientací, například středopravicový britský časopis Spiked a levicový německý deník Die Tageszeitung, o katarském antisemitismu.
Do ostré kritiky se pustil také německý novinář Julian Röpcke ze středopravicového Bildu, který na sociální síti napsal: "Duhovou vlajku mít nemůžu, protože kultura, respekt, FIFA a tak dále. Vlajka neexistujícího státu, který chce sedm milionů Židů odsunout do moře, ale problém nepředstavuje."
Maroko, jehož fotbalisté teď Palestinu podporují, bylo v roce 2020 mezi arabskými státy, které s přispěním USA podepsaly s Izraelem mírovou dohodu. I probíhající mistrovství světa však ukazuje, že palestinsko-izraelský konflikt tím rozhodně neskončil.
