Mezi Slavií a Spartou je výrazný rozdíl. Kouč Dukly ukázal, kde je český fotbal

Slavia nakonec oslavila zisk 23. titulu i s fanoušky, kteří byli po slavnostním předání trofeje vpuštěni na stadion.

Vím, jak je pro hráče krásné, když si mohou tyto nezapomenutelné chvíle vychutnat i se svými příznivci, když je při korunovaci plný stadion. Zažil jsem to v Edenu dvakrát.

Zvláště pro kluky, kteří slaví poprvé, je to nádherný pocit, který jim nechce nikdo brát. Jde o výjimečnou atmosféru, Italové tomu říkají euforico, moc by si to užili. Navíc oni nic špatného neudělali.

To se však vzhledem k událostem v derby a zavřenému stadionu udát nemohlo. Vedení klubu aspoň takto radost z triumfu fanouškům umožnilo, nebylo to však úplně ono, to si je třeba přiznat. Titul mi po řádění diváků v derby připadá pořád takový umazaný…

Ve slávistickém dresu skórovalo během ročníku 23 střelců včetně Zafeirise a Vorlického, kteří odešli v zimě. Neskutečné číslo! Jenom to dokládá schopnost hráčů přijmout i roli zakončovatele.

Při tréninku to ostatně mladým pořád říkám: všichni útočí, všichni brání. A také jsou všichni připravení dát gól.

Je obrovská výhoda mít v týmu hráče, kteří jsou schopni vzít to na sebe, když se vyhlášeným kanonýrům nedaří.

Stoper Štěpán Chaloupek, který se prosadil po rohu nyní i proti Plzni, nastřílel ze hry osm gólů. Pro soupeře je takový obránce, který si dokáže naběhnout na hrot, krajně nepříjemný, těžko se takové výpady zachytávají. Už jen to, že má tolik fyzických sil, aby podpořil útok! To nikdo nečeká.

Přitom klasičtí slávističtí bombarďáci Tomáš Chorý a Mojmír Chytil góly dávali. První sedmnáct, druhý třináct, dohromady třicet, to je obdivuhodné číslo.

Byl jsem na ně po celou sezonu hodně přísný, dost jsem je kritizoval - a nejen já - a oni mají taková čísla. Na titulu mají velkou zásluhu, ta se jim nesmí vzít.

U Chorého nejde tak o střeleckou dovednost, tu každý uznává, ale o jeho chování. To jsme už ovšem dost podrobně rozebírali.

Chytil se naopak potýkal s nedůvěrou, jestli vůbec do silného kádru Slavie patří. Ten tlak zvládl výborně. Nikdy si na nic nestěžoval, nezaznamenal jsem, že by byl nějak naštvaný.

Je typologicky podobný jako Chorý, viděl, že mužstvo hraje na Tomáše hodně rychle nahoru. Měl proto hodně těžké se proti němu prosadit. Roli náhradníka pokorně přijal, byl neustále nachystaný zaskočit, nastoupit a dávat góly. Moc si jeho přístupu cením.

Chorý a David Douděra byli pro opakované kázeňské prohřešky a špatné chování vyřazeni z kádru. Titul však slavili s ostatními včetně vedení. A hodně zblízka. Já si myslím, že to rozhodnutí Jaroslava Tvrdíka bylo poněkud unáhlené.

Veřejnost si žádala, aby něco udělal. Něco zásadního, aby se uklidnila atmosféra. Učinil tak, deklaroval, že už si ve Slavii nekopnou.

Kam teď půjdou? Oba mají ještě smlouvu, ale nemám obavu, že by se zájemce o ně nenašel. Někdo je koupí. Oba však do mužstva patří.

Trenér Jindřich Trpišovský vyhlásil, že už je potřeba připravovat se na další ročník. Spekuluje se, že by se mohl vrátit už kultovní kapitán a tahoun Tomáš Souček, jehož West Ham United sestoupil z anglické Premier League. Cestu do Slavie má vždycky otevřenou.

Návraty jsou ovšem někdy podivné. Stačí připomenout, jak se vracel Ondřej Lingr. To se nepovedlo. Navíc Souček má věk a výkonnost, aby si zahraniční angažmá protáhl o dva až tři roky.

Nezpochybňuju však, že finanční podmínky ve Slavii jsou dnes také jiné, i doma si hráč může slušně vydělat. Je to na něm. Mužstvu by však určitě pomohl.

Staronový mistr už oficiálně ohlásil dvě posily - z Karviné přicházejí Pavel Kačor a nigerijský útočník Emmanuel Ayaosi. Co se týče Kačora, zaslechl jsem přestupovou částku tři miliony eur, tedy pětasedmdesát milionů korun. Nějaké výkony odvedl, ale já ho nevnímal jak top hráče pro Slavii. Měl dobré zápasy, ale i slabší.

Ayaosi je rychlostní typ, který to umí i s balonem. Takové hráče každý chce. A čeští hráči neumějí tyhle africké legionáře zastoupit. Jestli je to však posila pro Slavii nebo Spartu, to se teprve pozná, až bude za tým nastupovat.

Odstup Sparty od Slavie je nakonec jen čtyři body. Kdyby se však započítal výsledek derby ze hřiště, naskočil by na deset. To je už výrazný rozdíl.

Sparta si od minulého ročníku polepšila o dvě příčky, bude usilovat o Ligu mistrů, přesto její cíle byly vyšší. Nic než titul se na Letné za úspěch nebere.

Z mého pohledu však byla horší než Slavia, neměla takovou kvalitu a nedokázala využít, když Slavia zakopla. Sportovně na ni neměla.

Hodně prapodivný ročník prožil Jablonec. Chvílemi bojoval o druhou příčku, soustředil se nakonec na pohárovou trofej. Ale Karviná si za svým cílem šla usilovněji, byla ve finále lepší.

I když si myslím, že korupční kauza na ni nakonec dopadne a evropskou soutěž bude hrát Jablonec. Prožil však divný příběh. Připadal mi jako Jánošík – bohatým bral a chudým rozdával.

V přímém souboji o možnost záchrany v podobě baráže a tvrdý sestup si to rozdaly Dukla a Baník Ostrava. Fotbal je často neúprosný. Vladimír Šmicer to řekl jednou jasně: Jsi nejhorší? Tak spadneš!

Baník se na poslední chvíli přímému sestupu vyhnul, ale pokud se v baráži zachrání a nepoučí se, bude to řešit příští rok znovu. Jeho sešup ze třetí loňské příčky je něco nepochopitelného.

Nesmírně obdivuju trenéra Dukly Pavla Šustra. Vzal mužstvo ve složité situaci, porval se o naději, měl k ní blízko.

V minulém kole v Teplicích však prožil něco nepřijatelného, čemuž odmítám stále uvěřit.

Čtyři zásadní diskutabilní rozhodnutí kontrolovaná VAR šla proti Dukle. To přece nemůže být náhoda…

Řekl pak, co si myslí, nikoho neurazil, jen ukázal, kde český fotbal je. Jestli k smíchu, nebo k pláči.

Dukla si pak dala v utkání s Baníkem, ve kterém jí stačila i remíza, tři vlastní góly. Není pro to logické vysvětlení, někdo nahoře - výš, než je Strahov - si to asi přál.

Já však jen doufám, že Pavel bude nadále trpělivý, bude ho trénování bavit a pojede dál. Není moc lidí, kteří by to na jeho místě dokázali.