Tykač nemůže brečet. Žádná náhoda, žádná nepřízeň. Půst Slavie v LM si zvolil sám

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Fotbalová Slavia v české nejvyšší soutěži řádí, v Lize mistrů je však pod Jindřichem Trpišovským bez výhry. Co způsobuje tenhle kontrast? Odpověď byla zašifrovaná v infarktové koncovce s Racingem Lens. Vyluštil ji dosud málokdo.

Po osmi kolech slávisté tuzemské scéně vévodí, ale na nejprestižnějším evropském jevišti se pod Trpišovského velením ne a ne dočkat vítězství.

I když s Racingem Lens k němu bylo ve čtvrtek blízko.

Ještě v 90. minutě diváci v Edenu nevěřili, že by jejich miláčci mohli přijít o tolik vytouženou výhru v základní fázi Champions League.

Vždyť i v oslabení o jednoho muže vstřelili gól na 2:1 a do konce scházelo už jen pětiminutové nastavení.

Přesto se během necelých dvou minut červenobílý sen po dvojnásobném k.o. totálně zhroutil.

Náhoda? Ne.

Nehorázná nepřízeň osudu? Ne.

Nezkušenost? Ne.

Tak co tedy?

Kombinace ignorování hodnot vyspělé fotbalové kultury a nedostatečného osvojení stěžejních prvků moderního fotbalu.

Důkazy podal právě zápas s Lensem.

Chorého karma

Začněme u situace, která dokonala výsledkovou otočku. Její ústřední postavou byl Tomáš Chorý.

Ke kontroverznímu hroťákovi se odrazil před vlastním pokutovým územím odvrácený centr. On chtěl míč posunout do strany, ale soupeř přihrávku vystihl a střelou k protilehlé tyči minelu nekompromisně potrestal.

Na hlavu habána se okamžitě snesla zloba slávistických fanoušků. Ovšem on byl obětí, ne viníkem.

Hněv si zasluhují ti, kteří umožnili hříšníkovi setrvání v kádru navzdory sérii prohřešků, jimiž poškodil tým, a navzdory tomu, že už byl výkonným šéfem Jaroslavem Tvrdíkem z kabiny vyhozen.

Pavel Tykač však Chorého vrátil do mužstva. Majitel si samozřejmě může ve svém klubu dělat, co se mu zlíbí. Ale pak tomu musí přizpůsobit cíle.

Pokud hodlá s červenobílou láskou prorazit v nejprestižnější evropské společnosti, nelze jít proti principům, na nichž pevně stojí triumfy v Lize mistrů a v nejlepších evropských ligách.

Nikdo nemůže být víc než klub. Nikdo nemůže úletem oslabit tým.

Chorý se těmto přikázáním několikrát zpronevěřil. Proto se měl dočkat padáka.

Místo toho mu majitel vyleštil cestu zpátky do týmu. Ani Trpišovský, který žádal omilostnění své věže, si to za rámeček nedá. Zvlášť když pohyb statného útočníka je pro potřeby Ligy mistrů už nevyhovující - neohrabaný a pomalý.

Karma přišla hned na startu nového ročníku Ligy mistrů. V podobě Chorého fatální ztráty míče v nejnebezpečnějším prostoru z pohledu vlastní brány a v nejhorší možné chvíli pro Slavii.

Možná Chorý opět pomůže sešívaným k titulu v české lize, jenže neměla by Slavia mít v šatně všechny hráče s parametry pro Champions League?

Chorého inkriminovaná špatná rozehrávka však odkryla i další nešvar, který hloubí příkop mezi českým a evropským fotbalem. Jmenuje se nedostatečný pohyb hráčů bez míče.

Kdyby se jeden ze stoperů Chorému po úspěšném obranném zákroku ihned nabídl na přihrávku, mohl mu vytáhlý útočník balon sklepnout vzad a kiks by nevznikl. Ale spoluhráč si myslel, že už má odkopem odpracováno a převzal roli diváka.

To LM neodpouští, v ní všichni hráči brání i útočí, dokud je míč ve hře.

A zároveň všichni v předstihu vědí, kam se mají v dané chvíli postavit, aby to bylo nejvýhodnější pro mužstvo. Nemusejí na to myslet, protože to mají tréninkem zakódované v mozku.

Slavisté zatím nikoliv. Na domácí konkurenci to stačí, na tu evropskou je to málo.

Houby nezkušenost!

Vzniklo z toho také vyloučení stopera Mikuláše Konečného. Ten naskočil do středu slávistické obrany po přestávce za zraněného Davida Zimu, ale ještě než se stihl rozkoukat, putoval po faulu nedobrovolně zase z trávníku.

„Nezkušenost,“ slyšeli jsme z úst příznivců i odborníků.

Kdepak, resty v mezinárodním fotbalovém slabikáři.

Každý faul dává signál, že ten, kdo se ho dopustil, nebyl před soubojem v ideálním postavení. Přesně to se přihodilo Konečnému. Mezi ním a stoperským kolegou byla větší mezera, než je při zónovém bránění pravidlem.

Kdyby byl Konečný blíž, měl by exslávistu Abdallaha Simu v dresu Lensu po boku a ne volného před sebou. Tím mu poskytl značnou výhodu pro převzetí balonu.

Mohl to ještě uhasit, ale to by se nesměl dopustit druhého velkého prohřešku. Přestože byl v nevýhodném postavení, chtěl sokovi vzít míč. Místo toho ho měl pouze pohybem za obranu vystínovat a vyhnat ho do kraje, aby nemohl ohrozit bránu.

Tohle není o věku, nýbrž o každodenním tréninku.

Schovávaná za to, že Konečný je ve dvaceti ještě příliš mladý na utkání v Lize mistrů, není nic jiného než alibi.

Přeceňované naděje

Kdo byl klíčovým protagonistou zázračného zmrtvýchvstání Racingu Lens v Edenu?

Šestnáctiletý smrkáč Mezian Soares. I když před duelem v Praze měl na kontě jen dva krátké štěky za áčko Lensu, kouč ho poslal do finiše zápasu, aby zamíchal kartami. A klučina se proměnil v trumfové eso. Byl rozdílovým hráčem.

Proč tomu tak mohlo být?

Protože v mládežnické akademii se naučil budoucí fotbalové abecedě a v seniorské kategorii hraje podle ní. Proto krásně načasoval centr, který nakonec skončil vyrovnáním na 2:2.

Praxe v Česku? Z nadějí se dělají supertalenty, i když mají hromadu nedostatků směrem k mezinárodnímu fotbalu. Pro příklad nemusíme chodit daleko.

Před mistrovstvím světa byl veřejně opěvován sparťan Hugo Sochůrek coby mimořádný talent, byť jeho potenciál nebyl z top evropského pohledu dobroušený. Ale přes rezervy v práci s prostorem si vysloužil nálepku nového Tomáše Rosického.

Odjel s reprezentačním A-týmem na světový šampionát, který si odseděl, ale mohl se dívat zblízka na špičkový fotbal. Pak zmizel z letenské sestavy a pronikl do ní až v utkání s Jabloncem.

Soares si zapsal v šestnácti v Lize mistrů premiérovou asistenci, podobně jako to dokázal Lamine Yamal, ale hlavně prokázal, že je na tuhle soutěž nachystaný.

Štěstí prostě přeje připraveným. Ti méně připravení mají smůlu. Slavia se zatím řadí mezi smolaře.